Zvony smrti
Autorka: Eldorado
Seděli tam,milovali
se.
On se jen díval,
líbal jí ruce.
V tu chvíli
zhroutilo se štěstí jejich,
Z lesa postava se
vyřítila, spáchala hřích.
On vrhl se před
ní,ona v očích strach a hrůzu.
Nikdy předtím
nevěřila na múzu.
Radila
jí,pomáhala,bylo pozdě,zaváhala.
Ten vlk,tlapy od
krve, díval se jí do očí,nevěděl co bude.
V tu chvíli popadla
nůž,zajel mu do hrudě,
Zavyl a padl mrtví k
zemi ,hlavu v půdě .
Spěchala zpět ke
svému milému,
Bezvládně ležel na
zemi,
Nic se nevyrovnalo
jeho dechu sladkému.
Poslední slova
vyřčená,patřili jí,
Ona smrtí jeho
zničená,
Nechtěla žít dál bez
své lásky jediné,
Popadla nůž a bez
váhání udělala si to samé.
Padla mrtvá vedle
něj,jejich láska ve vzduchu,
Zvon smrti zněl..
Ve větru ptáci
smutně pěli,
Všechny je
oplakávali.
Pro jednu lásku tři
mrtvoly,
Ale co jim na hroby?
Snad jen,že spolu
zemřeli,spolu žili,
Žárlivost je
zničila.Podvedl jí, ona ho zabila.
Jenže co sám vlk
nevěděl,
byl mrtví dřív,než
zabít se pokoušel.
Tímto končí příběh
starý,kdysi pohádky se děly.
Dnes však jen doufat
v ně můžem,
Nikdy nebudem s tím
správným mužem..