Zůstaň se mnou

Autorka: Aktak

9.kapitola – Závody

Will:

Jdeme ven, k motorkám. Rychle spustím plán, a žačnu vyzvídat dokud jsme v doslechu.

„Tobě se Bella líbí viď? Viděl jsem jak na ni koukáš.“ Andělsky se usmál.

„Ehm no po pravdě? Strášně moc.“opatrně se usměje čekajíc na mou reakci. Směju se.

Ozval se zvuk tříštícího se skla. Jen co se spojím cítím její šok, radost a strach. Páni.

,Tak co sestři? Slyšela jsi to?‘ ,To si piš. To se musíš ptát?‘ ,No jasně.‘ ,Ach jo‘ ,Co

kuchtíš?‘ ,Lasagne alá upír pro nás a pro Edwarda klasické. Bude to tak za 45minut‘,Ok‘

Edward:

„To jsem si myslel. Neboj máš šanci.“spiklencky mrknul „TOBĚ bránit nebudu.“

Uf… takže přes hubu nedostanu. Jak to ale myslel s tou šancí? Vzpomenu na další sázku.

„Víš o další sázce kluků?“ Vzdychl si. Asi ví.

„Bohužel to ví i Bella. Je už zoufalá. V pátek mu unikla ale pochybuju že se jí to znova povede. No jo, kluci asi dostanou přes hubu. Teda,pokud mě sestřička nepředhoní.“

„Když se sázeli, málem jsem každýmu jednu ale pořádnou vrazil.“Promnul jsem si pěsti.

„Nekecej! Tady se nám někdo zamiloval. Ách ta láska nebeská…“začal prozpěvovat.

„Héj nech toho! No tak ji mám rád no! Přestaň už zpívat nebo tě uslyší! Prosím!“

„No tak jo no. Ale varuju tě, jestli ji ublížíš, stanu se tvou noční můrou…“ a vyrazil do lesa.

Chvíli jsem tam tak stál. Teď jsem ho moc nepochopil.  Proč bych to dělal? Vždyť ji miluju!

Bella:

On mi to dělá naschvál.Závody!Co když se mu něco stane?Přemýšlím nad svými city když slyším jejich rozhovor.Začnu poslouchat a přitom automaticky vařím. Síla navráceného zvyku. „Tobě se Bella líbí viď? Viděl jsem jak na ni koukáš.“ To byl Will. Ehm no po pravdě? Strášně moc.“Edward. Byla jsem tak překvapená, že jsem rozbila skleněnou mísu. Kdybych mohla už se červenám.Cítím tlak na mysl. Bráška. ,Tak co sestři? Slyšela jsi to?‘ ,To si piš. To se musíš ptát?‘ ,No jasně.‘ ,Ach jo‘ ,Co kuchtíš?‘ ,Lasagne alá upír pro nás a pro Edwarda klasické. Bude to tak za 45minut‘,Ok‘ Přemýšlím nad tím co slyším zvenčí. „To jsem si myslel. Neboj máš šanci. TOBĚ bránit nebudu.“Will. Slyšela jsem jak si Edward oddychl. „Víš o další sázce kluků?“ Najednou jsem si vzpomněla jak se mě Mike snažil odchytit na parkovišti. Taky jeho vyraz ve spětném zrcátku když jsem mu proklouzla. „Bohužel to ví i Bella. Je už zoufalá. V pátek mu unikla ale pochybuju že se jí to znova povede. No jo, kluci asi dostanou přes hubu. Teda, pokud mě sestřička nepředhoní.“ Tomu jsem se zasmála. Bráška mě má přečtenou. V pondělí si Mika vychutnám.

„Když se sázeli, málem jsem každýmu jednu ale pořádnou vrazil.“Odvětil Edward. V hlase jsem slyšela mrzutost. „Nekecej! Tady se nám někdo zamiloval. Ách ta láska nebeská…“ Rozzpíval se We. Měla jsem chuť mu jednu vrazit ale zároveň jsem byla zvědavá. Na odpověď.„Héj nech toho! No tak ji mám rád no! Přestaň už zpívat nebo tě uslyší! Prosím!“

     Pozdě už jsem to slyšela. Takže on mě má rád? Byla jsem šťastná i smutná. Smutná z toho že jsem upír a on člověk. Nemůžu s ním byt i kdybych chtěla. Já jsem magnet na potíže. „No tak jo no. Ale varuju tě, jestli ji ublížíš, stanu se tvou noční můrou…“vyhrožoval bratr. Ozval se motor. Když tak přemýšlím, napadne mě vysvětlení na mé city. Je jen jeden který jsme zatím nezakusila. Mohla by to být ona? Může to být…láska? Je to jediné možné vysvětlení. Vyrušilo mě pípnutí. Trouba je předehřátá. Vložím tam již nachystané lasagne. Co teď budu dělat? Kuchyně je již uklizená… Mám to! Mrknu se na kluky  a pak chytím nějaké zvíře.

Will:

     Cítil jsem že se k nám blíží má Bells. Skákala po větvích stromů. Byla tu jen chviličku Pak šla zpátky. Už jsem u ní necítil citový zmatek. Hurá! Už na to přišla. Teď už to bude jen lehčí.

     „Tak co Edwarde? Jak se ti tu líbí? Dáme ještě ten osmý závod?“ Musím uznat že s motorkami to umí. Třeba má taky radší rychlost.

„Je to tu skvělí! S tím osmým závodem rozhodně souhlasím.“

„Tak jo. Kolem jezera?“ zeptám se s úsměvem od ucha k uchu.

„Dobrá volba.“V Edwardovi jsem našel opravdového kamaráda.(myslim  jako v člověku) Samozřejmě že k mým přátelům patřil tak Emmet a Jasperem. Cullenovi byli má 2. rodina.

     „3, 2, 1 a START“ Odstartoval Ed jakmile jsem dorazili k jezeru a vytvořily i cíl.

Rozjeli jsme se. Cesta vedla podél krásného jezera, kam často chodila má sestra(to byla jen náhoda!). Když byl cíl v dohledu(i lidském) stalo se něco nečekaného. Edwardovi podjelo zadní kolo. Ztratil kontrolu nad motorkou a přeletěl přes řídítka. Letěl po hlavě přímo do jezera. „Aaa…“zakřičel. I hned jsem zastavil. Dostal jsem strach. Najednou Edward vystrčil hlavu a strašně se smál, i když trochu kašlal. Pomalu jsem se začal smát taky. Bella se chtěla spojit.,Co se děje?!‘spustila ihned. Asi vycítila můj strach. Nechal jsem ji podívat mýma očima. Pak jsem jí ukázal vzpomínky.,Je v pořádku?‘ptala se vystrašeně.Edward už pomalu lezl z jezera.,Ano je.Za chvilku dorazíme domů.’Přeruším spojení.Trvalo to 2 vteřiny.

„Edwarde! Jsi v pořádku? Podej mi ruku.“ A napřáhnu k němu svoji paži. Chytí se.

„Ale jo.Jen mi je trochu zima.A neříkej o mé nehodě prosím Belle. Je to trapné.“A chytí se mé ruky.Když si sundám svoji budu,nechápavě kouká.„Na vem si moji bundu.Mě není zima.“

„Díky.“Vděčně se na mě usměje. Klepal se zimou. „Nezničila se motorka?“

„Ne ta je v pořádku. Pojď. Už půjdem k nám. Je to tak 5 minut cesty. Musíš se převléct.“

„Dddobře.“klepal se zimou. Až přijedu tak mě Bella asi zabije… Ach jo. To bude peklo.

Edward:

Jakmile otevřu dveře,málem se srazím s Bellou.Vyděšeně si mě prohlídne.Podívá se na Willa.

„Prokrista pána! Co jste dělali? Šli si zaplavat? Edwarde jsi v pořádku?“spustila ihned.

„Klídek Bells. Stala se jenom malá nehoda. Edward je v pořádku.“brzdil ji. Ona má o mě strach? Páni… To jsem fakt nečekal. Začala Willa probodávat pohledem. Co se děje?

„Wille ihned dones nějaké oblečení. Ať se může převléct. Klepe se zimou. Já mu uvařím bylinkový čaj a zatopím.“Ustaraně si mne prohlédla.

„Rozkaz kapitáne! Ihned provedu“ zasalutoval Will. Začali jsem se smát. I  Bella. Ten smích byl tak krásný. Vážně mi připomínal zvonkohru. Mohl bych ho poslouchat neustále. 

„Díky Bells.“Řeknu když mi podá ručník a Willovo oblečení. Jen se usmála.

„Támhle je koupelna“ a ukázala na dveře naproti. „Pak mi dones mokré oblečení.“

 Vejdu do koupelny, kde se usuším a obléknu. Willovo oblečení mi padlo dobře. Jakmile vejdu do obýváku ucítím vůni bylinek. U stolu stojí Bella a usmívá se. Drží hrnek čaje.

„Tady máš čaj. Dej mi to oblečení. Nechám ho usušit. Zatím běž do jídelny. Will už chystá stůl.“ A stěmi to slovy odešla do stejné koupelny. Vypravil jsem se za ním. Stůl už byl nachystaný. Něco tu hrozně krásně vonělo. Co asi Bella uvařila? Hned jsem dostal odpověď.

„Bells nám uvařila lassagne. Ty umí nejlépe. Posaď se.“

„No tak chválit mě zase nemusíš.Ty si taky sedni bráško. Já to donesu.“ To se objevila Bella.

Při jídle jsem si báječně se všemi popovídal. Dozvěděl jsem se pár věcí. Ale nic o minulosti.

„Bylo to výborné. Popravdě lepší než máminy.“ Bella se zářivě usmála. Will se přidal.

„Téda. Ty víš jak dámě polichotit viď? Děkuju. Jsem ráda že vám chutnalo.“ Začala sklízet nádobí. Mrkla na Willa. Ten se jen zašklebil. Chtěl jsem jí pomoct.

„Počkej, já ti pomůžu.Přece nejsem nezdvořák.“ Zasmála se.

„Ty nejsi rozhodně nezdvořák. Narozdíl od někoho.“ A šťouchla do bratra.

Když jsem sbíral poslední talíř, nevšiml jsem si Belly která ho chtěla vzít také. Naše ruce se setkaly. Přeskočilo mezi námi jakési jiskření. Všimla si toho? Najednou jsem si uvědomil jak moc má studené ruce. Byli jako led! Bella se na mě podívala. Rychle ucukla. Co to znamená?

„Páni Bells, jsi hrozně studená! Není ti zima?“ byl jsem vyděšený ale i zvědavý.

„Ne to ne. Je mi teplo. To je vrozený. Špatně se mi prokrvují ruce.“ Starostlivě se podívala na Willa. Ten mi to potvrdil. Uf… tak to jo. Mrknul jsem na hodinky.

„Ježíš to je hodin už musím jít! Byla to zábava. Ale už je pozdě. Moc děkuju za večeři.“

„Není zač. Byl to hezky strávené odpoledne.“ Pomalu jsem si vzal batoh. A ještě mokré oblečení, které mi donesla Bella. Vyprovodili mě ke dveřím.

„To oblečení mi dáš zítra ve škole.A hlavně někdy zase musíš k nám.Byla tu s tebou legrace.“

Bella byla trochu smutná. Ale z čeho? Z mého odchodu? Pomalu jsem nastartoval.

„Tak ahoj zítra ve škole. A ještě jednou děkuju za to půjčené oblečení.“

„Není zač. Tak ahoj Edwarde! A jeď opatrně.“

„Ahoj“Zavolal Will a zmizel v domě. Bella stála ještě chvíli potom co jsem odjel ve dveřích.

***během jídla***

Will:

,Pání Bello! Ty jsi mě zachránila. Ještě že jsi tam dala tu krev.‘ , No jen doufám že si toho Edward nevšiml‘ ,Myslím že ne. Má totiž oči jenom pro tebe.‘ ,Hele nech to a jez.‘ ,Nevím jestli bych to snědl bez pár úšklebků.‘ ,Naprosto tě chápu. Taky nevím jestli bych snědla bahno bez ksichtíků.‘ Tomu jsem se zasmál. Já mám tak dobrou náladu když je Bella šťastná!