Zůstaň se mnou

Autorka: Aktak

8.kapitolka – Edwardova návštěva

Edward:

Vzbudil mě mámino volání. Ach jo. Zrovna když se mi o ní zdálo. Tou ní samozřejmě myslím Bellu. Co jsem ji poprvé zahlédl na parkovišti, nepřestávám na ni myslet. Je to spíše anděl než člověk. Začnu vstávat. Mamka na mě znova volá…

„Už jdu mamy!“zahulákal jsem. Seběhnu po schodech. Čeká u skříně, s telefonem v ruce.

„To je pro tebe.“ Podala mi sluchátko. Šla dělat zase snídani.

„Haló?“

„Ahoj! Tady je Will Swam. Nevzbudil jsem tě?“ nemohl jsem uvěřit svým vlastním uším.

„Ahoj Wille! Popravdě vzbudil. Co potřebuješ?“byl jsem opravdu zvědavý.

„Jé promiň. Jen jsem tě chtěl pozvat k nám. Neboj Bella je taky doma…“a začal se smát.

„Nech toho jo? A moc rád přijdu ale já netuším kde bydlíte.“

„To nech na mě. Tak v jednu se pro tebe zastavím“

„Okey. Budu na tebe čekat.“ Chtělo se mi skákat radostí. Zase uvidím Bellu!

„Jo a Edwarde? Máš motorku?“

„Mám crosku.“

„Bezva!Tak se oblíkni do terénu. Zatím ahoj.“

„Ahoj.“ Doufám že tohle není sen. Štípněte mě někdo. Blbý je, že Will poznal že se mi Bella líbí. Co když opravdu nemá zájem? Jenom by mi dala košem… Ale já se nevzdám.

„Kdo ti volal Edwarde?“

„To byl jeden nový spolužák ze školy. Můžu jít odpoledne ven?“ Mířil jsem si to do kuchyně.

„No tak dobře. Ale teď se pojď nasnídat.“ Podívala se na mě. Propukla v smích.

„Co je tu tak vtipného?“Čemu se sakra tolik smála?

„Co ti ještě řekl? Máš v očích takové jiskřičky.“

„Ale to nic není…“cítím jak mi rudnou tváře.

„Takže je v tom dívka. Takhle ses totiž nikdy nechoval. A hlavně  písně si skládal jen mě jako dárek. Viděla jsem ty 3písničky. Moc pěkné.“ Ach jo… Proč jsem to líp neschoval?

„Ale mamy! To není pravda.“bráním se.

„Když myslíš. Radši jez nebo ti to vystydne.“ A pustila se do jídla.

   Po jídle jdu do pokoje.Hm… čtvrt na jedenáct.Jdu do sprchy. Jak vylezu, vyčistím si zuby. Jdu zpátky k sobě. Co budu do jedné dělat? No mohl bych tu aspoň trochu uklidit.

   Je půl jedné a já mám uklizeno. Mohl bych zkusit zahrát ty písně co jsem napsal. Jdu do pracovny, kde zasednu k piánu. Začnu hrát. V okně zahlédnu odraz mamky, jak se mě se úsměvem pozoruje. Ozval se zvonek. To bude Will. Vběhnu do pokoje a vezmu si helmu, rukavice,klíčky a mobil. Řítím se ze schodů. Beru je po dvou. Otevřu dveře a v nich stojí Will který hrozně směje. Houknu přes rameno na mamku že už jdu. Vezmu si bundu a jdu ven.

„Ahoj Edwarde“ Nepřestává se smát.

„Čemu se tak pitomě směješ?“

„Tobě. To tvé dupání bylo slyšet až ven. Stejně jako tvá hra na klavír.“

„Jejda…Pěkná motorka.“rychle měním téma.

„Díky. Hele mám otázku. Těšíš se víc na Bellu než na závody?“

„Jasně že na závody.“vyhrknul jsem až možná moc rychle. Začal se hrozně smát.

„To vidim. Vem si radši helmu a pojeď za mnou.“už nachystaný sedl na motorku a nastartoval. Udělám to samé. Vyrážíme…

    O 20minut později dorazíme k osamocenému domu. Byl krásný. Před nim stala 2 auta 1 motorka. Že by Bella jezdila na motorce?

„Bella jezdí na motorce?“

„Ano. Má 2. Hrozně ráda jezdí rychle víš? Chce dokonce prodat auto. Ale Dělej že o tom nevíš. Prosím.“Andělsky se usmál. Musel jsem se mu zasmát. „Nepůjdeme dovnitř?“

„Neboj, já se neprozradím…“a vešli jsme dovnitř.

„Sestřičko jsme doma! A vedu návštěvu!“ zvolal když zavřel dveře.

„Jsem nahoře bráško!“vyběhli jsme za ní do patra. Byla v jedné místnosti. Prý v zašívárně.

„Ahoj Bello!“řeknu s úsměvem. Prohlížím si pokoj. Je tu knihovna, sbírka filmů a stojan.

„Ahojky kluci. Co chcete dělat?“ zeptala se s úsměvem. Ten úsměv byl přímo kouzelný.

„Jak to že maluješ když máme hosta?!“zvolal. Měl jsem chuť se Belly zastat.

„Promiň že existuje nuda. Stejně končím. Čekám až zaschne barva.“začala se smát. Došlo mi že se Will vlastně vůbec nezlobí. Ten smích zněl jako zvonkohra. Dnes jí to slušelo. Měla džíny,modré tričko a zástěru. A jako bonus zelenou šmouhu na tváři. Vypadala roztomile.

„Copak to kreslíš?“dětinská otázka. Kreslila Culleny. Přesněji Alici a Jaspera.

„Měl by to být dárek pro Alici. Líbí se ti?“zase ten úsměv. Will nás jen s vesele pozoroval.

„Je nádherný. Jsi velice šikovná.“Věnuju jí úsměv. Ona mi ho oplatí.

Will:

Ti dva na sebe koukají jako zamilovaný pár. Copak sestře to ještě nedošlo?Vím že jí trápí city které nezná. Ale dyť je to jasný jako facka. Ona ho miluje a on ji. Proč si to nepřizná? Však ty si to jednou uvědomíš. Jenže je tu problém. Edward je člověk. Kdyby sní chtěl chodit, já bych mu nebránil. Naopak bych byl rád. Jenže kdyby se TO dozvěděl, co kdyby to vyžvanill? Nebo hůř, co kdyby utekl? Ale přece jenom upíří svět je tvrdý. Mohlo by se mu něco stát? Co kdyby si něco usmyslel Aro Volturi. Mohl by ho využít. Aby dostal Bellu a mě. Kašlu na Ara Volturi. Já jim pomůžu. Přece jenom spolu budou chodit. Bella je s ním šťastná jako nikdy před tím. Chci aby to takhle zůstalo. V hlavě se mi rýsoval plán. Já prostě dám ty dvě hrdličky dohromady. Přerušil jsem duchovní spojeni mezi mnou a Bellou a dal se do práce.

Edward:
„Nerad vás rušim vy hrdličky ale Chtěl bych Edwardovi ukázat dům.“ Vyrušil nás Will. Najednou dostal ránu polštářem. Jen šibalsky mrknul na Bellu a vedl mě z pokoje.

„Wille nechoďte prosím ke mně do pokoje.“řekla nám. Will mi ukázal mi celý dům. Když jsme prošli kolem pootevřených dveří zastavil se. „Tohle je Bellyn pokoj. Ale pšššš…“

Měla krásný barevný a teplý pokoj. Nábytek z břízy, spousta obrazů, v rohu stůl s note-bookem, sedačka pokrytá CD ale kde má postel? V tomhle domě nikde žádná postel. Proč?

„Wille?“ozval se rozčílený hlas ze zdola. Co se děje?

„Ups…“začal se smát. „Počkej tu na mě.“a seběhl dolů.Využil jsem příležitosti. Hořel jsem zvědavostí co poslouchá za muziku. Jdu k sedačce a zvednu jednou CD. Debussy? Já se v ní nevyznám. Poslouchá Debussyho, jezdi na motorce, maluje… Prostě zvláštní ale hezká…

Slyším kroky na schodech. Jdu rychle ke dveřím. Byl to Will. Smál se…

„Tak mě napadlo, že když teď víš jak náš dům vypadá, mohly bychom si zajezdit po lese?“

„To bude super! Dáme si pár závodů?“ šel jsem s Willem dolů.

„Dobře.Tak já se domluvim. Bells?“za chvilku se objevila ve dveřích. Smála se…

„Copak potřebujete?“podívám se na ni. Naše pohledy se střetly. Začínám se topit v jejich očích. Jsou tak krásné… Will se začal zase smát…Proč to vždycky pokazí?

„Vadilo by kdybychom jeli do lesa? Trochu si zazávodit.“nahodil andělský usměv.

„Hm....“dělala že přemýšlí „Jen běžte já zatím něco nachystám. Edwarde budeš s námi večeřet?“Kdybych mohl, skáču do vzduchu radostí. Opravdu se ptala mě?

„Moc rád.“Zářivě se usmála. „Ale nebude to vadit vašim rodičům?“úsměvy zmizeli a oči posmutněli. Co jsem řekl? Pak mi to docvaklo. Oni asi nemají rodiče! Jsem to ale debil.

„Víš Edwarde naši rodiče jsou již mrtví. Měli autonehodu.“řekla smutně Bella. Ta to nesla asi nejhůř. „Promiňte. Mě to vůbec nedošlo.Je mi to líto.“ Ten jsem byl smutný s Bellou.

„To nevadí. Ono to ani moc lidí zatím neví.“řekla a mile se usmála

„Půjdeme Edwarde.“

„Tak zatím Bells.“fakt jsem řekl Bells? Takhle jí říká jen bratr. „Čauky ségra!“

„Ahoj kluci… jo a prosim vás nepřehánějte to.“ Přitom se koukala na mě. Dívala se na mě jakoby je to možné? Jakoby o mě měla strach! Neměla by mít strach spíše o bratra?