Zůstaň se mnou

Autorka: Aktak

7.kapitola - Cullenovi

Will:

„Jak dlouho ti to ještě potrvá?“začnu podupávat „Já už se nemůžu dočkat“

„Já vím. Nejsi sám.“Bella konečně vylezla z pokoje.Měla na sobě béžové tříčtvrťáky a bílé triko se zelenou košilí. Z vlasů jí vykukovala bílá čelenka.

„Moc ti to sluší sestřičko“

„Děkuju. Tobě taky.“Měl jsem na sobě džíny a černé triko s nápisem.

„Půjdeme? Teda chtěla jsem říct poběžíme nebo pojedeme?“

„Poběžíme“řeknu s radostí.

Bella:

Will už se hrnul ke dveřím když jsem mu před nosem vytvořila štít. Nevšiml si a narazil. Chvíli nechápal ale pak rukou nahmatal neviditelnou zeď. Pochopil.

„Nevíš že dáma má přednost?“dobírám si ho. Rychle vyběhnu z domu a zruším štít.

„Héj! To není fér! No počkej!“ Když zjistil že stěna zmizela rozeběhne se za mnou.

Oba se smějeme. Běžíme lesem když ucítíme upíry. Alice a Jasper. Začnu stopovat. Za chvíli nás pach zavede na velkou louku. Na ní leží krásný, velký a z části prosklený dům. Porozhlédnu se a spatřím malou říčku kterou i slyším. Je to nádhera. Jiné slovo mě nenapadá. Lidskou chůzí se vydáváme k domu. We do mě neustále šťouchá. Furt je naštvaný… Alice už čeká u dveří.

„Ahoj!“pozdravíme sborově.

„Nazdárek. Ráda vás vidím. Pojďte dál.“ A přidržela nám dveře.

„Díky“řekl Will a vešel jako první. Uvnitř nás čekalo milé přivítání. Všichni Cullenovi stáli před sedačkou. Došli jsme k nim.

„Dobrý den“ pozdravíme ze slušnosti.

„Ahoj“ řekl Jazz. Hned se nám začali představovat.

„Ahoj. Jmenuji se Carlisl a toto je má manželka Esme.“

„Nazdárek! Emmet jméno mé. Tohle je má spřízněná duše Rosalie. Vitejte u Cullenů.“ Představil se vysoký kluk který mě ihned na to přátelsky objal. Wow…Ten má ale páru.

„Klídek bráško! Vždyť ji rozmačkáš!“Krotil Emmeta Jasper.

„Promiň Bells.“omlouvala ho Rosalie jakmile mě pustil na zem.

„Aha. Takže mě už znáte čili by bylo zbytečné se představovat.“

„No samozřejmě že známe. Máme přece Alici.“ Řekl Emmet a šibalsky se usmál.

„Alice a Japere nechceš hosty provést po domě?“nahodil Carlisl.

„Velice ráda.“to bylo slabé slovo podle výrazu. „Tak jdeme“ a čapla mě za ruku.

„Já půjdu místo Jaspera!“vykřikl Emmet který už skoro zajal mého bratra. Alice mě vedla po schodech a ukazovala mi co a jak. Jakoby si to nacvičovala. Musela jsem se smát. „Máte moc hezký dům“ prohodím jen tak. Pak se má kamarádka zastavila. Na tváři měla nepřítomný výraz. Vidění. Netrvalo ani 3 vteřiny. Najednou se rozzářila a táhle mě zpátky.

„Pojď dolů. Něco mě napadlo.“Co má v plánu? „ Rodino!“zavolala na celý dům. Došli jsme do obýváku kde na nás všichni čekali.

„Co se děje Alice?“ ptala se Esme.

„Tak za 20minutek začne bouřka. Potrvá pár hodin. Co si zahrát baseball?“uvedla svůj návrh. Emmetovi a Willovi už hráli jiskřičky v očích. Teď mi přišli hrozně podobní.

„To je skvělí nápad! Co vy na to?“ Ptal se Carlisl. Mrknu na Weho.

„Moc rádi. Bude legrace. Baseball už jsme dlouho nehráli.“

„V tom případě pojď se mnou Bello. V tomhle hrát nemůžeš.“vedla mě k sobě do ložnice. Emmet půjčil něco Willovi.

„Díky.Máš moc fajn rodinu.“ Řeknu když přede mě postaví nějaké oblečení.

„Neděkuj. To s rodinou vím. Ale nezapomeň že ji ještě skoro vůbec neznáš.“Usmála se.

*** o 20minut později…po cestě na louku***

Carlisl měl spousty otázek. Znal i odpovědi. Já měla v hlavě taky otazníky.

„Tvá schopnost je opravdu ojedinělá. Mohla bys mi ji předvést?“

„Zkusím to…“vytvořím kolem sebe ochranou bublinu „Zkuste se mě dotknout.“

Carlisl natáhnul ruku. „Nejde to. Narážím na nějakou neviditelnou stěnu. Fascinující. Má tvůj bratr taky nějaké schopnosti?“Zeptal se a přitom přemýšlel.

„Ovládá oheň a led. Jeho oheň mu nemůže ublížit. A ten který není jeho ho poslouchá“

„Budeme hrát nebo spekulovat?“skočil nám do řeči Emmet.Začal otevírat pusu na další poznámku když ho Carlisl utnul. „My už jdeme“. Hra začala. Do mého týmu patřil Will,

Alice a Jasper. Kdo s kým bude rozhodla Esme. My začínali jako chytači.

    Emmet odpálil první střelu hry takovým způsobem, že míček letěl sakra vysoko a daleko. Nevěděla jsem jak to mám chytit, když mě něco napadlo. Willa taky. Poznal co chci udělat. Rozeběhla jsem se k bratrovi který už čekal se spojenýma dlaněma. Vyskočila jsem a odrazila se od jeho rukou které mě zároveň vymrštily do vzduchu. Za letu chytím míček, udělám přemet a přihraju Jasperovi který Emmeta v klídku autuje.

Já dopadnu na zem v elegantním přikrčení. Emmet začne zuřit a všichni se mu smějí. I já. O vteřinu později ke mně přiběhl bratr, Alice a Jasper. Po nich přběhli i ostaní až na Emmeta. Jenom si s Willem plácnu.

„Teda sestřičko ta se ti povedlo.“

„Páni! Bello to bylo úžasný!“vybalila na mě.

„Hele pochval taky Willa. Ten mi pomohl.“řeknu jí jen.

„To vypadalo jako by jste byli myslí propojeni.“vyhrkl ze sebe Jasper.

„Ono to tak nějak je. Zkrátka dvojčata. Proč je Emmet tak naštvaný?“zeptal se Will.

„Jste první komu se podařilo chytit jeho dělovku.“řekla Rose. Všichni se začali zase smát. Carlisl i Esme nám pogratulovali. Emmet dlouho nevydržel trucovat a přišel za námi. „To bych od tebe Bello a ani od Willa nečekal. Jsi šikovná.Tak jdeme hrát?“

„Děkujeme za poklonu. Samozřejmě že jdeme.“A pokračovalo se. Během hry se stalo ještě pár ‚nehod‘ ale už nepadli žádné rekordy. Zkrátka byla zábava. Náš tým vyhrál. Hodně autů jsme dali my s bráškou. Hra trvala 6 hodin.

    Běželo se zpátky ke Cullenům kde jsme si vzali věci a rozloučili se. Všichni se s námi rozloučili objetím. Po cestě domů jsme si ještě zalovili. Jakmile se Will přiblížil k domu šel jen krokem. Já taky.

„To byl jeden z mích nejlepších dnů v mém neživotě.“smál se bratr.

„Můj taky. Mám otázku. Přijde zítra ten Edward?“

„Ale co se děje že se zajímáš?Že by se ti líbil? Viděl jsem jak se s ním bavíš při biologii. Celkem rozdíl ve stylu oproti Jessice.“a smál se od ucha k uchu.

„Hele nech toho. Nikdo se mi nelíbí. Ptám se proto jestli mám jít nakoupit nebo ne.“

Ještě že se nemůžu červenat. Líbí se mi a on to poznal. Ach jo…

„Hahaha… Ne přijde tak dyštak skočíš nakoupit?“ptal se najednou andělsky.

„No jo. Tak já tam sjedu na motorce. Jo a chci prodat svoje auto. Do školy budu jezdit na motorce. Teď už to nebude tak divný. Motorky jsou lepší než auta.“ A beru si helmu.

„Když myslíš… je to tvoje věc. Je fakt že tvá motorka je rychlejší než moje nebo tvoje auto. Promiň. Chtěl jsem říct motorKY. Na které jedeš?“

„No proto. Na silniční. Dneska to bude lepší.“A vyjdu ze dveří směrem ke garáži.