Zůstaň se mnou

Autorka: Aktak

6.kapitola - Nákupy

Bella:

„Wille?“

„Co potřebuješ sestřičko?“

„Vadilo by kdybych jela na nákupy?“

„Ne. Klidně. Kdy pojedeš?“

„Tak za 10minut“

„Okey“

Půjdu se převléknout. Co si vemu na sebe? Hm… tak třeba tuhle černou sukni a triko stejné barvy. Trochu make-up…

„Hotovo“zamumlám si vítězně.

   Will na mě zavolal že Alice dorazila. A opravdu. Na příjezdové cestě akorát za-parkovalo auto. Je tu na minutu přesně. Přijela žlutým Porsche turbo.Hm.. má vkus. Šla jsem ven k autu. Bratr už přivítal a pozdravil našeho hosta.

„Tak zatím sestřičko! A užij si to!“

„Ahoj Alice!“pozdravím ji.

„Ahojky Bello! Hezký domeček.“ řekla zvesela a přitom nastupovala do auta.

„Děkuji. Můžu se tě na něco zeptat?“

„Jakoupak máš otázku?“

„Jak jsi věděla kde bydlím? Já nic neřekla.“

„Jo tohle… no víš já vidím do budoucnosti.“řekla v klidu a jela dál jako šílenec.

„Ahá! Tak proto jsem měla pocit jako by jsi mě znala. Myslím když jsme se viděli poprvé. Teda z tvé strany oficiálně.“ Alice se jenom začala smát…

„Má někdo z vaší rodiny taky zvláštní schopnosti?“

„Ano. Jasper dokáže vycítit a manipulovat s emocemi, Emmet má neuvěřitelnou sílu a Carlisle se umí dokonale ovládat. Díky tomu pracuje jako doktor.“

„Páni! Upír a doktor… To Will dokáže ovládat oheň a led. Já jsem něco jako štít.“

„Zvláštní kombinace…ale to nemůže tvůj bratr shořet? Víš nechci se tě dotknout ale mi upíři jsme přece vysoce hořlaví ne?“

„To ano ale on je proti svému ohni nějak odolný. Ale proč, netuším…“

„Za chvilku budeme na místě. Půjdeme do nákupního centra…“Alice přestala vnímat. Měla zvláštní pohled. Jen tak tak jsem stihla chytit volant. Co se sakra děje?

„Alice co ti je? No ták! Hééj odpověz!“ začal fungovat zase normálně a chytla volat.

„Co to sakra bylo? Jsi v pořádku?“ Jen se smutně podívala.

„Promiň. Měla jsem vidění.Přišli v něm upíři z Volterry.“

„Cože? Kdy přijdou?“ byla jsem zděšená. Co tu budou chtít?

„Klídek Bello!Ještě si nejsou jistí ale kdyby přišli tak by to bylo za 3 měsíce.“

„Uf…tak to jo…Ale všechno jsi mi neřekla viď?“

„No víš… Zabila jsi Jane a JEJÍ schopností si mučila Demetriho.“ čekala na mojí reakci.

„Jak bych to ale udělala? To já neumím… Teda aspoň o tom nevím…“

„Třeba máš… Už jsme na místě“ rychle změnila téma. Byla jsem jí vděčná.

Jde se nakupovat. Bezva. Alice mi nasadila pěkného brouka do hlavy. Další schopnosti?

    Z obchoďáku se Alice uráčila vyjít o 4 hodiny později. Nakupoval jak z řetězů utržená

„Teda Alice! S tebou jít nakupovat, to je něco.“řekla se smíchem. A nastoupíme do auta.

„Já vím. Ale neříkej že to tvá skříň nepotřebovala. Je skoro prázdná.“a mile se usmála.

„No to jo. Víš potřebuju už jet domů. Musím do práce.“ Alice nastartoval auto.

„Kde pracuješ?“vyzvídala. Řítíme se krajinou směrem k Forks asi 180km/h.

„V jednom baru. Dělám servírku a brácha barmana. Musíme nějak vydělávat. Máš ráda rychlou jízdu viď?“

„Aha. Co se týče rychlé jízdy tak tu zbožňuju.“ A udělala ksichtík :,Já nic já muzikant´

„Alice mám jednu otázku“

„Jakoupak?“

„Kde bydlíte?“

„Kousek za Forks. Na jedné louce u řeky.“

„Najdu to?“zeptala jsem se rychle. Už totiž najížděla na naší cestu.

„Kdyby ne, tak budeš první upír co zabloudil.“ A začala se smát. Já se přidala. Will mi šel už naproti. Nejspíš mi bude chtít pomoct. To bude zase otázek.

„Tak já pojedu. Zítra se uvidíme u nás doma. Ahoj.“

„Ahoj“řekli jsme oba ve stejnou chvíli. No jo zkrátka sladěný dvojčata.

Will:

„Můžu ti pomoct? A jak sis to vůbec užila?“zeptal jsem se s úsměvem.

„Díky za pomoc. Bylo to fajn. Alice je blázen do nakupování.“ A upřímně se zasmála. Dělá mi radost. Po dlouhé době se zase upřímně směje. Ale něco ji trápí. Ale co?

„To jsem rád. Ale jak vidím něco tě trápí?“

„Ne nic to je dobrý…“ lhala. To poznám jen já.

,,Nelži. Ty víš že já to poznám.“

„No tak dobře…“a řekla všechno o Alicinině vizi.

„Alice vidí budoucnost? To je šikovný dar. A co se týče tebe. Tak je možné všechno. Však uvidíš. Ono se to jednou projeví“ a věnoval jsem jí úsměv. Hned byla klidnější.

„Když myslíš. Ještě že tě mám bráško.“

„No jo prosimtě. Od čeho mě máš?Jo a mohl bych k nám pozvat v neděli Edwarda?“

„Klidně. Ale pamatuj že mi jsme upíři a on člověk.“řekla to jiným toném. Byla v něm radost překvapení a je to možné? Že by i… strach?

„Díky. A neboj se my té věci jednou přijdem na kloub. Teď už pojď dovnitř.“

Co se s mou sestřičkou děje? Co jsme přijeli chová se jinak. Baví se i lidmi. Ale aspoň se už směje od srdce, a nezkouší na mě ty hloupé náhražky.