Zůstaň se mnou

Autorka: Aktak

4.kapitola - Setkaní

Will:

„Učebna biologie“šeptla.

Najednou nás do nosu praštila vůně to upíra z parkoviště. Počkat! Oni byli dva!

„Cítíš to taky?“

„Jo. Cítím to až moc dobře. Ale buď prosimtě v klidu Wille!“

„ Dyť jsem klidnej… teda celkem.“

„Ach jo“ vzdychla  si Bella.

Chvíli před tím …

Edward:

Kluci čekali za rohem. Bylo vidět že už se nemůžou dočkat. Řekl jsem co vím.

„Takže teď prosím nepřerušovat. Jmenuje se Isabella Swam a její bratr Will. Jsou dvojčata.

Kluka nemá ale je samotářka. Jo a Will slyšel vaši sázku.“

„A sakra!“hlesl Mike.

„Will vzkazuje teď cituji:´Nechte moji sestru nechat na pokoji. Ona o vás nestojí. A jestli ji nenecháte, Tak si to v váma vyřídim´ a při těchto slovech se zlomyslně usmíval.“

„Vzdám se až to uslyšim od ní. Dík za informace“

„Jo díky moc“ Přidal se Eric.

„Tak a teď, když jste ze mě udělali vola, tak bych rád šel na další hodinu. Nazdar .“ řekl jsem.

„Ahoj“hlesly za mnou kluci.

Bella:

Will vešel do třídy jako první. Už vidím toho upíra. Je to dívka s hnědými vlasy. Připomínala mi elfa.  Mávala na mě a mile se přitom usmívala. Copak mě zná? Podle jejího pohledu ano. Ale to není možné. Nebo ano?

   Vrátila jsem se do reality. We už odevzdal papíry učiteli. Přisedla si k té dívce. Doufám že něco zjistí. Podívám se po třídě a všimnu si jediného volného místa. Zamířila jsem tedy ke Klukovi s bronzovými vlasy…Edward se jmenoval. Právě se přehraboval v batohu. Jakmile  si sednu otočí se na mě a vyvalí oči. Co to s ním je? Dnes mám přece zlaté oči. Začal si mě prohlížet. Odvrátila jsem hlavu směrem k tabuli. Cítím na sobě jeho pohled. Na to že je člověk je ale opravdu hezký. Spustila jsem mezi nás clonu mých vlasů. Proč to dělám?

„Ahoj já se jmenuju Edward Masen a ty jsi Isabella viď?zeptal se mile.

„Jmenuju se Bella. Těší mě.“

„Vím že jsi nová, odkud si?“

„Z Aljašky.“

„Aha. A co tě přivádí do Forks?“

„Máš spoustu otázek viď?“ Odvětila jsem s úsměvem.

„Promiň“řekl jen.

Co se to se mnou děje? Cítím nové pocity které neznám. Jak je možné že jsem nervózní? Ach jo…

Edward:

Jsem debil, debil a znovu debil. Prč se ptám? Už takhle si o mě myslí bůhví co. Proč ale mezi nás spustila své vlasy? Asi se mnou nechtěla mluvit ale já se stejně ptal. Když ona je tak hezká. Opravdu jí sluší ty černé džiny a modrý top. Chtěl bych o Belle vědět co nejvíc. Proč se takhle chová? Je něčím zvláštní. Ale čím? Nad čím to asi přemýšlí? Hlavou se mi začala honit spousta otazníku…V její blízkosti se cítím jinak… Tak nějak…prostě dobře. Ale ne! Na to ani nemysli napomenul jsem se. Jak řekl Will, nemá zájem. To mě mrzelo. Bella se na mě otočila. Naše oči se setkali. Páni má je zlaté! Ty oči jsou tak krásné a tak hluboké až se vnich začínám utápět…

Bella:

Proč na mě neustále tak kouká? Tohle není normální. Na jednu stranu se mi to ale líbí.

„Co je na mě tak zajímavého? Od začátku hodiny na mě koukáš.“

„Nic. Promiň.“Omlouval se v zápětí.

To slovo nic, mě z jeho úst ranilo. Proč? Normálně bývám ráda že to slyším. No jo ale tady není nic normálního. A to je teprve začátek… Opravdu už se v sobě nevyznám. Cítím city na které nejsem zvyklá…chovám se jinak… ach jo… Radši jsem se dala do psaní zápisek i když to vůbec nepotřebuju…