Zůstaň se mnou

Autorka: Aktak

11.kapitola –  ŠOK!

Bella:

V noci upíři často nemají co dělat. Asi stejně jako já teď. Když žijete věčně, najdete si spousty koníčků. Jenže po nějakém tom desetiletí vás omrzí. Jediné co mě zatím neomrzelo je pozorování hvězd za úplňku. Zrovna se chystám na jednu takovou procházku při měsíčku.

„Wille? Půjdu se projít k jezeru. Vrátím se za pár hodin.“ Kývnul že rozumí. Vyšla jsem z domu. Rozeběhnu se směrem k jezeru. Tam si lehnu do trávy a odpočívám. Spát nemůžu tak se uvolním a nechám myšlenky plynout. Po chvíli zabloudím k Edwardovi.Co mám dělat?

Miluju ho ale mám strach. Člověk by neměl trávit čas s upířím magnetem na potíže. Nechci aby se mu cokoliv stalo. Nepřežila bych to. Je tak milý ale i všímavý. Co kdyby zjistil že jsem monstrum? Lekl by se a utekl. A co hůř, buď by musel zemřít, nebo se stát upírem. Co je horší? Samozřejmě že smrt. Jak to myslím? Musím zabránit tomu aby na to přišel. Na tom jediném záleží. Klidně kvůli tomu odejdu. Jen aby byl v bezpečí. Z přemýšlení mě vytrhlo prasknutí větvičky. Co to bylo?Hodilo by se cítit pach. Mohla bych ho znát. Najednou se zvedl vítr. Upír! Stoupnu si do bojové pozice. Z křoví na mě někdo vyskočí než stihnu vytvořit štít automaticky uhnu. Dotyčný spadl do jezera. Když z něj vyskočil, vytvořím kolem něj bublinu. Kdo to je? Pach je mi povědomý….

„Bello, byla bys tak laskavá a odstranila ten štít? Já tě nechci zabít.“

„Lucasi? Si to opravdu ty?“ byla jsem překvapená. Co tu dělá?

„Jo jsem to já. Teď bys mohla dát pryč ten štít.“

„Jak je to dlouho? 90let? Co tady děláš?“

„Tak nějak. Procházel jsem kolem Seatlu, když můj nos chytil tvůj a Willův pach. Jak se máš?“

„Skvěle! Poznali jsme nové přátele skoro rodinu. Také upíry co se živí zvířecí krví. Cullenovi.

Strašně fajn rodinka. Někdy  tě s nimi seznámím. Teda, pokud se zdržíš. A co si vůbec prováděl těch 90let co jsme se neviděli?“ Začal se smát.

„Přece mě znáš. Dělal jsem všechno možný. Hlavně se toulal.“

„Nechceš jít k nám? Pozdravil bys Willa, vyprávěl svá dobrodružství. Neříkej že žádná nemáš“

„Půjdu moc rád ale pod podmínkou, že mi budete taky vyprávět ta svá.“

„Platí. Tak poběž ty dobrodruhu.“ Houknu už na cestě která vede k nám.
     „Zastav. Mám nápad.“šeptám asi kilometr před domem. Jen se na mě tázavě podívá.

„Vytvořím kolem tebe bublinu, abys nebyl cítit a slyšet. Můžeš na něj bafnout. Zrovna kouká na televizi.“ Rozzáří se mu oči. „Budu to brát jako souhlas “ Obklopím ho bublinou tak, že se vznáší jako v kleci za mnou. Sice mě to stojí hodně síly ale za ten pohled mi to stojí.

     „We! Jsem doma!“jdu za ním do obýváku. Zahulákal něco na pozdrav a dál koukal na film. Popadla jsem bublinu i s Lucasem, zvedla ji Willovi nad hlavu. Změnila jsem tvar tak, aby obmotal těsně tělo našeho přítele. Pak pustím Lucase Willovi do klína. Ozvala se rána.

„Šmárja ! Co to je?!“zděsil se . Lucas se začal neovladatelně smát.We už se smál taky.

„Překvápko!“Zakřičíme společně. Stáhnu štít a vyčerpaně si sednu na sedačku.

„Páni! To je poprvé za 69let co jsem se lekl. To už mi nedělejte. Kde se tu bereš?“

„To má být jako přivítaní?“řekne naoko naštvaně Lucas.Otočí se na mě. Vyšlu k Wemu ze vzpomínek náš rozhovor před tím.  ,Díky sestři‘ ,Není zač.přece tě nenechám v nevědomosti.‘

„Tady se nám někdo zatoulal? No jo chudák  tulák. Stýskalo se mu po rodině.“provokuje.

„Ha ha ha.No máš vlastně pravdu. To si takhle příjemný furt?“

„No jasně!... Ne dělám si legraci.“

„ Bello prosím podej mi tvoji  ruku.“a natahuje tu svoji k ní.

„Co se děje?“Lucas dokázal (u mě si pomohl dotekem, musel kvůli mému štítu)zjistit schopnosti. Že by u mě vycítil změnu? Alicinino vidění tomu nasvědčovalo.

„Něco mi říká že u tebe proběhla změna. Tvá záře svítí zatím nejvíc co jsem kdy viděl. Ví než u KOHOKOLIV z Volturiů. Září víc než u upíra co ovládá živly.“Cože?!?! (záře znamená síla nebo moc schopností dotyčného. Vidí ji u každého s nějakými schopnosti. Čím zářivější tím silnější.)To je šok.

„No vážně já nelžu. Kdyby to šlo, jsem z tvé záře slepý. Je tak jasná a čistá.“ Wil si mě starostlivě prohlídl.Mám strach. Pomalu Lucasovi podám ruku. Jakmile se mě dotkne, projede mnou malý elektrický náboj. Rychle ucuknul. V obličeji mu nezbylo žádná barva. Co se děje?

„ Pane bože! Tak už vím proč o tebe Aro tolik stojí. Věř mi tohle jsem ještě nezažil.“

„Co si o Belle zjistil?!“už i brácha byl vyděšený. To je vážné. Will bývá beze strachu.

„Ty jsi už jen štítem mocnější než italská garda. Navíc jsem objevil další schopnosti. Jedna od zrození která se teď probouzí. A jedna získaná která se začíná projevovat.“

„Počkat jak to myslíš s tou získanou?“ vyhrknu. Tohle je vážné.

„Máš nejen štít ale také… dokážeš po kousnutí nebo zabití sebrat schopnost. Tou získanou myslím Ovládání…počasí. JSI ten nejmocnější upír kterého jsem kdy potkal. A že jich znám hodně. Žiju na světě přes 958let.“řekl opatrně. To už na mě bylo moc. Já a nejmocnější Upír? Začalo se mi dělat černo před očima. Co se to děje? Upadám do tmy…

„BELLO!!! NEEE!!!“zakřičel někdo. Znělo to jako z velké dálky.

Will:

Byl jsem víc jako šokovaný. Má sestra má takové schopnosti? Citím jak se  Bellina mysl topí ve zmatku. Je toho na ní moc. Myslí se jí roztahovala tma. Co se to s ní děje?Najednou se zhroutila.

„BELLO!!! NEEE!!! “ chytnu ji při pádu. Její tělo mi připomínalo hadrovou panenku.„Pane bože“

„Co se jí to stalo? Zkus se spojit s její myslí.“hulákal Lucas. Položim jí na sedačku.Zkoušel jsem to. Vždy se mi objevila jen tma. Co to sní je? Jako kdyby spala. Začal jsem panikařit. Najednou se rozlítnou dveře a v nich stojí Alice. Za ní všichni Cullenovi..Rychle Přiběhla k Belle. Carlisle si k ní klekl. Každý měl v obličeji strach. Esme asi největší. (I když asi ne takový jako já)

„Bello,sestřičko,probuď se!“šeptal jsem.„Carlisle,může upír upadnout do bezvědomí nebo kómatu?“  

„To nevím Willieme. Co se vůbec stalo? Alice seděla doma a najednou vykřikla. Říkala něco o tom že je Bella v nebezpečí. Rychle jsme se sem všichni rozeběhli.“ Řeknul jsem mu vše. Všichni Cullenovi vytřeštili oči když slyšeli že Bella je nejmocnější upír na světě.Nakonec Carlisl promluvil.

„Nejspíš upadla z šoku do bezvědomí. Jenže nevím jak dlouho to potrvá.“ To byla velmi špatná zpráva. Jak dlouho to bude trvat? To tuší maximálně Alice. Jakoby to tušila mou otázku:

„To je hrozné, vím že se probudí ale nevím kdy…“ Lucas si prohlížel všechny Cullenovi. Měl zamyšlený pohled. Bylo v něm však očekávání. Mávnul na mě ať jdu k němu. Co chce?   

„Wille proč jí nepomůže Anděl?“