Zůstaň se mnou

Autorka: Aktak

10.kapitola – Zchlazení

Bella:

Bylo jsem hrozně šťastná a celkem i klidná. Po dlouhé době, se upřímně směji. Už v sobě nemám zmatek. Poznávám lásku. Díky mé nespavosti jsem si to srovnala v hlavě.

1. Zamilovala jsem se do Edwarda Mansena.

2. Rozhodla se ho ochránit, takže s ním nebudu navazovat bližší vztah než přátelství

3. Poznala jsem novou rodinu

4. Smířila se s minulostí

I Will ze mě měl radost. To mě těšilo také. Už si o mě dělal dlouho starosti. Will už dole podupával. Co si vemu? Podívám se na sebe. Ještě tu stojím v ručníku. Když pojedu na motorce tak nejspíš džíny. Co k tomu? Nakonec jsem si vybrala modro-růžovo-bílou košili.

     „Á koukám že dnes to bude motorka. Sluší ti to. Edwardovi se určitě budeš líbit.“ Usmál se, jakmile mě uviděl  již oblečenou s batohem na zádech a helmou v ruce. Šťouchnu do něj.

„Hele nech toho jo? Ale děkuju za poklonu.“ začnem se smát.

„Dobře už mlčim. Ale přiznej že se ti Edward líbí.“ Začne dráždit po cestě do garáže.

„Když to přiznám, dáš mi pokoj?“a beru si helmu.

„Ne ale asi se už o tom nechceš bavit takže ahoj ve škole.“ Jen jsem mu zamávala a vyjela.

Edward:

Ráno jsem dojel na parkoviště dřív. Kluci už na mě čekali.  Rozhlédl jsem se po parkovišti. Bylo tu málo lidí. Kousek od nás stáli Cullenovi. Kde je ale Bella? Bývala tu dřív.

„Nazdar kluci.“pozdravím.

„Čau Edwarde! Jak to že jsi nám neřekl že jsi byl u Swamů?“spustil Mike.

„Hele mě pozvali ve stejný den jako jsem k nim šel. A jak to vůbec víte?“Bráním se. Ale marně.Uslyším zvuk motorky. Ten mě zachrání před výslechem.

„Kdo to je?“ptal se Eric.Poznal jsem tu motorku.Byla to Bellina motorka.Myslela to vážně. Zaparkovala mezi autem Cullenů a bratrovým. Pomalu slezla a sundal si batoh. Rozhlédl jsem se po parkovišti. Teď už na ni koukali všichni. Když si sundala helmu, podívala se na mě. Začala se smát. Čemu se smála? Podíval jsem se na Mika. Jeho pusa tvořila dokonalé O a oči mu málem vypadli z důlků. Smál se i Will. Na parkovišti se pomalu budil svět.

„Ty vole! Věděli jste že jezdí na motorce? To je ale kočka!“Vypravil ze sebe jen Eric.

„Já to věděl. Jen jsem vám to neřek. Uzavřeli by jste další sázku.“ Oznámil jsem.

„Neva. Ale měl jsi pravdu. O co že dneska na obědě ji pozvu na rande.“začínal Mike. Bella si najednou povzdechla a Cullenovi se smáli ještě víc. Copak nás slyšela? To ale není možné.

„Hm… Já myslim že ti dá košem. V sázim 5 babek.“ Diskutoval Eric. Jak se o ní mohou bavit jako o trofeji? Dyť je to spíš anděl! Vždyť je táák krásná. Měl bych to zatrhnout.

„Sakra kluci! Přestaňte se už sázet! To je hrozný! Chudák holka. Vůbec bych se nedivil kdybych teď přišla a vrazila ti pár pěstí. Ona o tvých sázkách totiž ví!“ Už jsem hulákal. Bella se pousmála. Teď to určitě slyšela. To se nedalo přeslechnout. Rozeběhl jsem se na hodinu. Ale nejdřív se ještě otočím na Bellu. Ta se nádherně usmála. Proč?

    Jakmile vejdu do učebny, čeká mě překvapení. Na volném místě vedle mě sedí Bella.

„Ahoj. Chtěla jsem ti poděkovat, že jsi se mě zastal. Bylo to velice milé.“spustila.

„Není zač. Já, nemám rád když o tobě mluví jako… o trofeji.“ V očích celá zářila. Vyrušila nás ale Jessica. Co zase chce? Ach jo.

„Nazdárek Edwarde. Jak se máš?“ zeptala se sladce. Přitom se snažila o koketní úsměv.

„Nazdar. Potřebuješ něco?“ zeptám se klidně..

„Chtěla jsem se zeptat jestli by jsi se mnou nešel na Vánoční ples?“a zamrkala. Bella jen zírala. Zdá se mi to, nebo vraždí pohledem? Jakoby na ní žárlila? Ale proč? Že bych se jí líbil? Zahřálo mě u srdce. Ona opravdu žárlí!

„Promiň Jess. Sice mi tanec nevadí ale nepůjdu s tebou. Zkus Mika pokud tě už tě nepozval.“

Bella se usmála ale dělala že jí to bylo jedno. Kdežto Jess se uraženě otočila na podpatku.

„Proč s ní nejdeš? Není tak špatná.“ Vyzvídala.

„Já ji nesnáším. Snaží se mě ulovit asi tak jako tebe Mike s Ericem.“

„Fíha tak to ti nezávidim. Už tě chápu.“ Začala hodina.

     Profesor nám zadal domácí společnou práci. Bezva. Mám záminku na spatření Belli.

Bella:

Dneska mám štastný den. Dostala jsem domácí práci, kterou mám udělat s Edwardem dohromady. Další záminka. Mířím k našemu stolu(Cullenovi+ Willa a já). Všichni mě pozdravili. Začali jsme si povídat. Will se začal smát ,Poslouchej Bells‘ „Tak jdi ne?!“ „No jo porád. Ten Emmet mi ale nahání hrůzu…“ to se dohadoval Eric s Mikem který teď mířil k nám. ,Ach ne. Díky za varování bráško‘,Není zač‘  Popadnu plechovku coli jestli je studená.

„Ahoj Bello.“začal Newton.

„Ahoj Miku.“ Řeknu skoro sladce. Proč mi kazí náladu?

„Jak se máš?“Trochu blbá otázka ne? Vždyť mě viděl jak jsem se před tím bavila.

„Skvěle! Podle tvého výrazu bych řekla že ty taky. Potřebuješ něco?“ Celá jídelna poslouchala. Bylo by možná slyšet i spadnout špendlík.

„Chtěl jsem se ti nabídnout, že bych ti mohl ukázat Forks. Přece jen si tu nová.“ Nepovídej.

„To má být to tvoje rande?“ Zeptám se na oko překvapeně. Teď už každý student poslouchal.

„No,… něco takového…“ celý zářil. No počkej já tě zchladím. To se ti určitě ještě nestalo.

„Hm… myslím že …V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ!!“a vylila jsem mu colu na hlavu. Jen mu spadla čelist. Celou jídelnou se ozval hlasitý smích. Smáli se i učitelé. Ale nejkrásnější smích byl od Edwarda. „Víš Miku budu mluvit na rovinu… Nesnáším kluky co za mnou dolejzaj a sázej se o to, kdo mě zbalí dřív. To sis vážně myslel že se to nedozvím? Jestli ano, tak si se mooocinko spletl. Teď bys mohl zařadit zpátečku a běžet se vyplakat domů…“To už nevydržel a odkráčel pryč. Tak, kdo se směje teď hm? Blbeček. Pěkně jsem mu srazila hřebínek. Dala jsem se taky do smíchu.Někteří studenti už padali i ze židlí.Jiní už byli v klidu.

„Páni Bello, to se ti vážně povedlo.“Smál se hurónsky Emmet. Bylo jsem na sebe pyšná.

„Sestři,“nastavil ruku „moc se ti to povedlo. A díky že si mě zachránila před posezením v ředitelně.“ ,Doufám že ten zmetek dá pokoj‘,Bello buď v klidu. Po tomhle budeš mít klid.‘

„Uf… to jsem si oddychla že jsi mu nakonec nadala s prominutím přes hubu“smála se Alice.

„Tak si myslim, že teď už budu mít fakt klid odevšech.“další výbuch smíchu.

     Zbytek dne proběhl stejně hladce. Když skočila škola, šla jsem na parkoviště. Za chvilku mě doběhl Edward. Jaká ironie, právě jsem na něj myslela. Musela jsem se usmát.

„Ahoj Bells.“ A pokřiveně se usmála. Jak já ten úsměv miluju.

„Ahoj Edwarde. Potřebuješ něco?“ zeptám se mile ale zvědavě. Zase se usmál.

„No vlastně jo. Chtěl jsem se zeptat jak to uděláme stou prací na matematiku.“

„Jo tohle. No já nevim.. Máme na to přeci týden. Co zítra?“šibalsky mrknu. Ježíš ty huso! Co s Edwardem flirtuješ? Řekla sis že ho ochráníš! Ty si ale káča pitomá.

„Tak mě napadá co takhle u nás? Abys taky věděla jak žiju já?“ Bezva už flirtuje taky. Ježíš!

„Velice ráda. Aspoň ten úkol budeme mít rychle za sebou.“

„Skvěle. Tak já pudu. Ať Mike nečeká. Tak zatím ahoj Bells. “On mi řekl znova Bells?

„Dobře měla bych už taky vyrazit. Ahoj!“Vážně mí říká Bells? To slýchávám jen od Willa nebo Alice. Ach jo. To jsem si řekla, že to bude jen přátelství. To nesplním. Ne! Musím!!!!

„Sakra! Jak to že mi ujel to je hajzl. Asi viděl jak se bavim s Bells…Bezva teď mě čeká hodinová cesta domů. Já ho přerazim!“ Hm… Přece ho nenechám jít pěšky… To nejde. To ho radši svezu. Doufám že mám náhradní helmu. Nasednu a nastartuju. Námířím si to k němu.

„Co se děje Edwarde?“ dělám že nic nevím. Být člověkem tak to ani nevím.

„Ále, Ten hajzl Mike se asi naštval že on dostal košem a se mnou se bavíš. Tak mi ujel.“

„Aha. A co kdybych tě svezla? Mám náhradní helmu. Ale jestli nechceš, tak to pochopím.“

„Ty by jsi mě vážně svezla?“byl strášně překvapen. Ale celý zářil.

„Takže chceš svést?“ Jsem nedočkavá. Byl v rozpacích. Asi si nebyl jistý po mém vystoupení.

„No tak teda jo. Jestli by ti to nevadilo. Víš kde bydlím?“ začnu se smát. Je tak milý.

„Kdyby  mi to vadilo tak ti to nenabízím. A přeci mě můžeš navigovat.“zase se usmál.

„Díky zachránila jsi mě od hodinové cesty. Půjčíš mi tu helmu?“ zčervenal.

„Jé promiň. Tady je.“ a podám mu helmu kterou jsem vyndala z pod sedadla. Nasednu.

„Tak si sedni za mě. Budeš mě navigovat.“ A usměju se. Sedl si za mě. Byl v rozpacích. Asi se mě bál chytit kolem pasu. To je ale stydlín.

„Chyť mě kolem pasu. Neboj, brácha ti nic neudělá. A já taky ne. To bylo hrozba pro ostatní.“

Opatrně se mě chytnul. „Drž se pevně.“ Rozjela jsem se. Celou cestu mě navigoval. Bylo to tak příjemné cítit jeho dotyky kolem pasu. Byla jsem v sedmém nebi. Jela jsem radši pomalu(100km/h). Kvůli němu.

Edward:

Bella mi nabídla to, že mě sveze když se na mě Mike vykašlal. Trochu jsem se styděl ji vzít za pas. Jen si ze mě dělala legraci. Dokonce se mnou flirtovala. Byl jsem v sedmém nebi. Cestou jsem jí říkal kde odbočit.  Bylo tak příjemné ji držet za pas. Uměla řídit skvěle. Plně ji důvěřuju. Když motorka dorazila před dům, pomalu sesednu. Podám ji helmu.

„Díky za všechno. To bych od tebe nečekal.“Bella se zasmála. Ježíš ona je tak krásná!

„To mám brát jako poklonu, nebo jako urážku?“naoko se naštvala.

„Samozřejmě že poklona! Tebe urazit? To bych ti neudělal.“ Jejda řek jsem moc. Co když to pozná? Ach jo… V její blízkosti řeknu všechno. To bude tou velkou důvěrou.

„Děkuju. Moc ráda jsem tě ušetřila hodinové cesty. Ale už musím jít. Tak zatím.“Pomalu se rozjela. Po cestě. „Ahoj!“zavolal jsem za ní. Ještě se natočila mým směrem, usmála se a zamávala. Taky jsem jí zamával. Zaklapla si helmu. Teď mi došlo, že Bella opravdu nemůže být člověk. Musí to být ANDĚL. Obyčejný smrtelník nemůže být tak krásný. Jako v tranzu zamířím domů. Ve skutečnosti, jen přemýšlím. Jdu k sobě do pokoje kde lehnu na postel a zopakuji si znova celý den…

     Dole zazvonil telefon…