Ztraceni v čase

Autorka: Chuckyna

15.

Bellin pohled:

Uběhlo několik vteřin.

Stěží jsem se dokázala nadechnout přes knedlík, který se mi vytvořil v krku. Dívka, jejíž zlaté oči mi  snad propalovaly díry do těla, stále stála před třídou.

Proboha.

Nebyla jsem schopná rozumně uvažovat. Třídou se nesl  vzrušený šepot, tak jako všude, kde se někdo takový objevil. Její krása by možná uchvátila i mne, kdybych ovšem nevěděla, co  je zač.

Naše pohledy do sebe byly zakleslé, nemohla jsem se z toho jejího vymanit. Musela slyšet každý úder mého  rozdivočelého srdce. Moje mysl byla podivně otupělá. Zatřásla jsem hlavou a konečně se vysvobodila. Střelila jsem pohledem na  lavici.

Bez jediného slova jsem si vzala učebnici, tašku jsem si hodila přes rameno a rozeběhla jsem se pryč. Když jsem  probíhala kolem ní, nehla ani brvou. Stále mě sledovala se stejně klidným výrazem ve tváři.

Jako oživlá socha.

Ignorovala  jsem učitelův hlas. Poprvé jsem byla vděčná za to, že nezakopávám. Na parkovišti stála dvě nablýskaná auta. Mým tělem projelo  zklamání, když jsem si uvědomila, že ani jedno není stříbrné. Přesto byla okázalá. Ihned jsem věděla, komu patří.

Roztřeseně jsem si sedla na motorku a  opřela si hlavu o řídítka. Snažila jsem se potlačit záchvat paniky, který svíral celé mé tělo. Znovu jsem se snažila vybavit  si, jak vypadala. Její andělskou tvář lemovaly zářivě blonďaté vlasy, které se jí divoce vlnily až k pasu. Její postava byla  bezchybná, stejně tak, jako obličej. Dva jasně viditelné ďolíčky, i když se nesmála. A zlaté oči. Isabella Cullenová.

Co se  to, sakra, děje ?

Začaly na mě dopadat studené dešťové kapky. Myšlenky ke mě přicházely a pak zase odcházely, aniž bych je  stihla zachytit. Nastartovala jsem a rozjela se pryč od školy. Pryč od nich.

Nevnímala jsem nic kolem sebe. Studený vítr mě  štípal v očích, přesto jsem nezpomalila. Po několika minutách jsem zastavila. Burácení motoru, na které jsem byla zvyklá,  utichlo. Chvíli mi to připadalo, že jsem snad ohluchla. Rozhlédla jsem se kolem sebe.

La Push.

Proč jsem sem jela ?

Zůstala  jsem dál sedět na motorce, neschopná pohybu. Pozorovala jsem strom, který stál pár metrů ode mě.

Isabella Cullenová.

To jméno  mi znělo v hlavě, pořád dokola, až jsem se bála, že z toho snad zešílím. Znova jsem pocítila touhu hlasitě křičet.

Já jsem  měla být Isabella Cullenová. Tak kdo je ona ?

Její tvář mě pronásledovala, bála jsem se zavřít oči, abych ji neviděla ještě  zřetelněji. Znovu jsem ucítila podivný tlak na spáncích. Do mysli se mi vetřela další vzpomínka.

Stála jsem opřená o strom, v  Charlieho zahradě. Pozorovala jsem, co se kolem mě děje a pak jsem uviděla anděla. Ukrývala se mezi stromy, pár metrů ode mě.  Její zlaté oči mě propalovaly, věnovala mi široký úsměv a pak se otočila a běžela pryč. Poslední, co jsem z ní zahlédla, byly  blonďaté vlasy, vlající ve větru.

Šokovaně jsem se nadechla.

Isabella Cullenová.

Viděla jsem ji už dřív. Byla u mého domu.  Sledovali mě snad ?

Tenkrát pro mě naše setkání nic neznamenalo, nejspíš jsem byla malá.

Takže si to shrneme. Rodiče se  rozvedli nedávno. Chodím s Jacobem už několik let. Mojí nejlepší přítelkyni zabilo to, před čím mě Edward v mojí realitě  zachránil. Cullenovi přijeli a mají s sebou upírku, která se jmenuje stejně jako já a která mě sledovala, když jsem byla  malá. Vzpomínky se mi v hlavě smíchaly v jedinou šmouhu.

Co je vlastně skutečnost ? Je tohle skutečné ?

Panika, která mě  stále ještě neopustila, se ještě víc rozrostla.

"Bello!" vykřikl někdo a já sebou škubla. Srdce mi poskakovalo v hrudi a já  střelila pohledem na místo, odkud zavolání přišlo. Někdo se ke mě blížil, přes hustý déšť jsem ho nepoznala.

Odkdy vůbec  takhle prší ?

Postava přišla až ke mě a já poznala Sama.

"Bello, co se děje? Jsi v pořádku?" vykřikoval, ale já nebyla  schopná odpovědi. Jen jsem se dívala. Uvědomila jsem si, že drkotám zuby a oblečení mám přilepené na těle.

Natáhl ke mě ruce  a sundal mě z motorky. Postavil mě na nohy, ale neudržela jsem se tak. Mlčky mě vzal do náruče a nesl k domu. Cítila jsem,  jak se mu třesou ochablé svaly.

Není vlkodlak.

Takhle skutečnost ještě víc prohloubila moje zoufalství.

Je tu vůbec něco, co  je stejné ?

Vešel se mnou do domu a položil mě na pohovku. Můj pohled se zastavil na hodinách na okenní římse, nikam jinam už  jsem se nepodívala. Vteřinová ručička se líně sunula po ciferníku.

Co to je vlastně čas, vždyť pro mě už ani nic neznamená. 

"Bello, no tak!" Ucítila jsem palčivou bolest na tváři a párkrát jsem zamrkala. Slyšela jsem hlasy a snažila se je  poslouchat. Odvrátila jsem zrak od hodin. Přede mnou klečel Sam a měřil si mě vyděšeným pohledem.

"Co se stalo? Ublížil ti  někdo?" chrlil na mě spoustu otázek a já jen zavrtěla hlavou.

"Miláčku, dojdi prosím pro nějaké oblečení a deku!" vykřikl  někam do útrob domu. Prohlížel si každý milimetr mého těla, jestli někde neuvidí stopu po tom, že se mi něco stalo.

"N-nic mi  n-není," zakoktala jsem a málem jsem si ukousla jazyk, jak jsem drkotala zuby.

Uvědomila jsem si, že jsem celá ztuhlá a  zmrzlá. Dolů sešla Leah, v náruči měla oblečení a deku.

Proboha.

Zůstala jsem na ni zírat. Oči se mi zaplnily slzami.

Sam je  zamilovaný do Leah. Není vlkodlak, proto se nemohl otisknout do Emily.

"Bello?" zeptala se nejistě, když si všimla mého  pohledu.

"Odveďte mě za Billym," hlesla jsem.

"Co se děje?" naléhal Sam, ale já jen zavrtěla hlavou. "Za Billym," trvala jsem  na svém a pokusila jsem se postavit na nohy. Prsty jsem měla tak zmrzlé, že jsem je ani necítila. Udělala jsem pár váhavých  kroků, ale Leah mě zadržela.

"Bello, neblázni. Nejdřív se musíš převléct do suchého oblečení," pokračovala nekompromisním  tónem a já poraženě přikývla.

Sam odešel a já ze sebe svlékla promočené triko a kalhoty. Trvalo mi to dlouho, Leah mi s tím  musela pomoct. Jindy bych se možná červenala, ale teď mi to vůbec nedocházelo. Jediné, na co jsem myslela, byla Isabella  Cullenová.

Musím zjistit, co se to děje. Za každou cenu.

Můj šok pomalu odezníval, začaly se ke mě dostávat první myšlenky. 

"Už jsem v pořádku, Leah. Děkuju. Teď půjdu za Billym a rovnou tam počkám na Jacoba," chrlila jsem ze sebe a otočila jsem se  k odchodu dřív, než stihla cokoliv namítnout.

Jejich dům jsem našla snadno. Prudce jsem zabušila na dveře a vešla dovnitř. 

"Billy?" zakřičela jsem a vzápětí zaslechla, jak kolečka jeho vozíku vržou na lině.

"Ach, ahoj, Bello. Co tady děláš?" zeptal  se zmateně a pohledem střelil na hodiny, které visely za mnou.

Zase hodiny. Proč se každý pořád zajímá jen o čas ?!

"Musím s  tebou mluvit," odpověděla jsem a on kývl hlavou směrem k obývacímu pokoji. Rozjel se tam a já ho následovala. Otočil se ke mě  a dál si mě měřil zmateným pohledem.

"Vy jediný mi budete věřit, Billy," začala jsem a přešla jsem k pohovce.  "Proč mi vykáš,  Bello? Co se stalo?" vyzvídal a přijel ke mě blíž.

"Neptejte se mě, jak to vím. Znám všechny vaše legendy a vím, že jsou  pravdivé. Včera se sem přistěhovala jedna upíří rodina. Určitě je znáte. Cullenovi," začala jsem a v jeho výraz ztvrdl.

Takže  tady už jednou  byli.  Uzavřeli smlouvu ?

"Vím všechno. Vy taky jistě víte, že nepijí lidskou krev," pokračovala jsem a čekala na jeho reakci. Jen přikývl a  čekal, co řeknu dál.

"Během následujících měsíců, se Sam přemění ve vlkodlaka. Budou ho následovat i ostatní - Paul, Quil,  Seth a taky Jacob," vyjmenovávala jsem všechny, na které jsem si vzpomněla. Tentokrát Billyho pohled hořel zvědavostí.

"Jak  to víš?" naléhal, i když jsem ho prosila, aby to nedělal. Povzdychla jsem a dál si nervózně hrála s prstýnky na levé ruce. 

"Je to neuvěřitelné, ale já už tohle všechno jednou zažila. Zažila jsem i následující rok, vrátila jsem se do minulosti a pak  jsem se objevila tady," vysvětlovala jsem zkráceně, protože jsem byla tak rozrušená, že jsem nedokázala říct souvisle víc než  pět vět. V žaludku se mi usadil podivný pocit, podobný tomu, který jsem jako malá zažívala před Vánoci. Jako bych se na něco  těšila.

Vypadám jako šílenec, došlo mi. Mlčky mě sledoval, nejpíš přemýšlel, jestli má zavolat sanitku nebo mě tam odveze  někdo z rezervace.

Stoupla jsem si a začala přecházet sem a tam. Za sebou jsem nechávala kaluž od toho, jak jsem znovu  zmokla.

Proč jsem sem vlastně chodila ? Co jsem tím dokázala ?

Začala jsem si uvědomovat, že to možná nebyl tak dobrý nápad. 

"Bello," začal milým hlasem, ale naštěstí ho přerušilo bouchnutí domovních dvěří. S očima plnýma naděje, jsem se podívala ke  dveřím. Do pokoje vběhl Jacob.

"Bells, co se děje?" ptal se, zatímco šel ke mě a pak mě stiskl v náruči. Nechala jsem se  obejmout. Vdechovala jsem jeho vůni a mojí odeznívající paniku nahradil podivný klid.

"Jacobe, oni přijeli," hlesla jsem a on  se ode mě odtáhnul. Stáli jsme metr od sebe a jenom se na sebe dívali.

"Co to znamená?" přerušil ticho a podíval se na špičky  svých bot.

"Já nevím, něco je jinak. Nevím, kdo všechno přijel. Ale je s nimi ještě někdo. Další upírka. Isabella Cullenová,"  vysvětlovala jsem tiše. Při vyslovení toho jména Jake odlepil pohled od země a znovu se na mě podíval.

"Je to-?" začal a já  ho přerušila.

"Ne, je to někdo jiný, nejsem to já," vyvedla jsem ho z omylu a on přikývl. Rezignovaně si sedl na pohovku. 

"Takže to znamená, že se brzy přeměním," poznamenal smutně a já si sedla vedle něj. "Ano. Ale ber to z tý lepší stránky.  Budeš silnější, rychlejší a dokonce i hezčí," přitakala jsem a i přes podivnou atmosféru v místnosti, se mi na tváři objevil  šibalský úsměv. Kousek od nás se ozvalo zakašlání, oba jsme nadskočili. Zapomněli jsme na Billyho.

"Tati, chceš nás zabít?"  pokáral ho Jake a já se uchechtla.

"Takže je to pravda," vydechl Billy nevěřícně a já s Jakem jsme nastejno přikývli.

Jacob  vstal a beze slova mě táhnul pryč z domu. Na moje otázky nereagoval. Došli jsme až do jeho garáže a tam jsme se posadili.

Byl  rozčilený, stál naproti mě a podupával při tom nohou. Seskočila jsem z kapoty jeho auta, na kterou jsem si sedla a přešla k  němu. Natáhla jsem ruku, abych se ho dotkla, ale ustoupil dál.

"Jaku, co se děje?" naléhala jsem, jeho výraz byl nečitelný. 

"Bells, pochop, jak se cítím! Jeden den spolu chodíme a říkáš mi, že mě miluješ, druhý den přijdu a ty mi vykládáš o  cestování časem, upírech a vlkodlacích." vykřikoval a každé jeho slovo na mě působilo, jako by mi někdo zapíchával tisíce  jehel do těla. Couvla jsem a opřela se o zeď.

"A jak myslíš, že je mě? Probudila jsem se do úplně cizího života, všechno, co  jsem znala, je pryč." odvětila jsem a schovala si obličej do dlaní.

"Já vím, promiň," ozvalo se kousek ode mě. Omotal mi ruku  kolem ramen a přitáhl si mě blíž. Zabořila jsem hlavu do jeho ramena a konečně se rozvzlykala.

Večer mě Jake odvezl domů.  Vešla jsem do kuchyně, Charlie tam seděl a jedl polívku z pytlíku.

"Bello," pozdravil.

"Ahoj tati," odvětila jsem a vydala se  do chodby.

"Počkej," zadržel mě a já se vrátila.

Doufám, že nechce začít rozhovor o sexu nebo tak, problesklo mi hlavou. 

"Dneska přijeli do města Cullenovi," oznámil mi a já sebou trhla, když vyslovil to jméno nahlas.

"Aha," hlesla jsem  bezvýrazným hlasem a snažila se, aby z mého obličeje nic nepoznal.

"Přijelo jich šest, doufám, že z toho nebudou nějaké  potíže," pokračoval. Pokoušela jsem se zatvářit zvědavě. Sedla jsem si zpátky do židle.

"A jak se jmenují? Všichni jsou  děti?" ptala jsem se na první otázku, která mě napadla, i když zněla dost stupidně.

"Doktor Cullen s jeho ženou. Adoptovali  čtyři děti," vysvětlil mi tiše.

 Ale jaké děti ?

"A nevíš, jak se jmenují?" naléhala jsem dál a Charlie se zamračil.

Proč mu  to tak trvá ?

"Myslím, že Alice, Jasper, Edmund a to poslední jméno si nemůžu vybavit," odpověděl po chvíli.

"Isabella,"  poznamenala jsem tiše a on přikývl.

"Jdu si lehnout, tati. Dobrou," rozloučila jsem se a odešla, aniž bych čekala na odpověď. 

Nechala jsem si na sobě oblečení, které mi půjčila Leah a lehla si do postele.

 Žijí. Zachránila jsem Emmetta. Zůstal s  Rosalií ?

Edmund bude nejspíš Edward.

Určitě už na mě zapomněl.

Schovala jsem obličej do polštáře a začala jsem tiše vzlykat. 

Došlo mi, kdo bude nejspíš Isabella.

Vybrala si falešné jméno, které se mu líbilo.

Je to určitě Edwardova přítelkyně. Nebo  snad žena ?