Život před ním

Autorka: Minnie

Prolog

Teprve když jsem nalezla lásku,vím,co jsem v životě postrádala.

Jsem blízko dokonce slyším tlukot srdce.Je tak slabé skoro jako by ani nebilo,ale já vím že ano.Je pro mě hračka slyšet to co normální lidé nemohou.Utíkám zčernalým lesem ne neutíkám skoro letím tak moc se bojím,že přijdu pozdě nevím proč,ale něco mě žene kupředu.Nohy se ani nedotýkají země pod sebou,sluch se napíná aby nepřeslechl ty důležité údery.Krajina okolo mě ztichla snad mi chce pomoci,ale i tak už  nic neslyším.

Hbitě kličkuji mezi stromy,kořeny pro mě nejsou žádnou překážkou vím že se blížím,ale děsí mě pomyšlení,že se již nedá nic udělat.Ruce zatínám v pěst kdybych byla člověk ostré dlouhé nehty by se mi zarývaly do jemné kůže a krev se spustila po bílé pokožce,ale já nejsem člověk bohužel…

Doběhla jsem na mýtinu ale to co vidím před sebou je něco nepopsatelného - všude v trávě a na kamenech je krev moře krve…to není dobré to vůbec není dobré,jak to že jsem jí necítila? Smysly mi zostřily,v hlavě jedinou myšlenku…nesmíš Rosalie,nesmíš porušit pravidla,ale je tak lákavé ochutnat tu cizí krev navíc když tak sladce voní jako med nebo skořice…Neee ovládej se to zvládneš nejdříve musíš najít toho člověka opakovala jsem si v duchu…Prošla jsem celou mýtinu,ale nikde jsem nikoho nespatřila.Jen ta krev ulpěla na stéblech trávy jako ranní rosa.Hlavou se mi honily různé myšlenky když v to jsem to uslyšela…slabý šepot vycházející z nedalekého jedlového lesíku….hlas volal o pomoc…a já neváhala a rozběhla se mu vstříc….