Život poté

Autorka: Kyky

8.část - Vysvobození

Z Carlisleova pohledu

Věděl jsem, co mám teď dělat, ačkoliv jsem si nebyl jist, jestli by si to tak Bella přála. Obzvláště po tom, co jsme ji opustili. Mohl jsem jenom doufat, že kdyby si mohla vybrat mezi smrtí nebo věčností, vybrala by si věčnost. Nic jiného, než doufat mi nezbývalo.

Nevěděl jsem ani, jaké pocity ke mně po tomto kroku bude chovat můj syn, Edward. Doufal jsem, že to pochopí, nebude se na mě zlobit.

Nevěděl jsem ani, jak bude reagovat na Bellu, až z ní bude upírka.

Nevím, ale Bella už nemá moc času, musím se rozhodnout….

Z Bellina pohledu

Tma, bolest, strach z budoucnosti. To bylo všechno, co jsem si vybavovala. Vlastně – ne všechno. Ještě na jednu věc jsem před svou smrtí nesměla zapomenout. Edward. Osoba, která mě tak strašně opustila, osobu, která mi ublížila, ale zároveň mi darovala nejhezčí chvíle mého života. Chvíle s ním.

Zřejmě jsem byla v bezvědomí, moje myšlení jako kdyby bylo zavřené ve veliké tmavé černě vybarvené krabici, a sama.

Najednou to přišlo. Palčivá bolest. Jako kdyby mé tělo bylo v plamenech. Byla tohle proměna? O tomhle vždycky Edward mluvil jako o utrpení? Nevím.

Nedokázala jsem na nic myslet. Můj mozek byl schopný v plamenech zpracovávat pouze omezený počet myšlenek, já je věnovala Edwardovi.

Musela jsem myslet na společné chvíle s ním a doufat, že alespoň tahle skutečnost oheň zmírní.

Z pohledu Carlislea

Kousl jsem jí. Vím, že tento pocit je neoprávněný, ale polila mě vlna radosti. Radosti, že pokud se proměna podaří, bude Bella jednou z nás, nebude mít bolesti, nebude se muset bát o svůj život a naše rodina bude po dlouhých desetiletích úplná.

Sledoval jsem Bellinu přeměnu. Bylo vidět, že se snaží zadržet výkřiky, nebo je alespoň utlumit. Z části se jí to dařilo, ale její čelist byla pevně stisknuta pod napjetím z bolesti.

Měla to těžké. Díky zraněním a hlubokým ranám a zlomeninám, které musí srůst se bolest přeměny několikrát násobila. Byl jsem ale rád, ač se mi to přiznávalo těžko. Pokud si vytrpí bolest po dobu přeměny, jinou tělesnou bolest už snad nikdy nezažije.

Byli jsme v domě s Bellou sami a mě se tak naskytla příležitost popřemýšlet o tom, jaká bude Bella po přeměně. Krásná, bledá, rychlá, silná – samozřejmě. Její osobnost nebude téměř vůbec narušena, až na nesnesitelnou touhu po krvi. Bude mít nás, doufám, že to bude zvládat v pořádku. Mě ale vrtaly hlavou jiné věci.

Když byla Bella za svůj život imunní vůči schopnostem ostatních upírů, jaká bude její schopnost po přeměně?

Možnost, že by žádnou schopnost neměla je nulová. Takový potenciál není u některých upírů, natož u člověka. Jaké to bude po přeměně?

Z mého uvažování mě vytrhly kroky. Rosalie s Emmettem se vrátili z lovu. Naštěstí nikde kolem nebyla krev, když jsem Bellu ošetřoval, všechno jsem zničil.

Oba měli v očích starost, abych řekl pravdu, tak jsem je takhle nikdy neviděl. Hlavně Emetta. Bellu měl rád jako sestru a po tom, v jakém stavu jí donesl, určitě si dával za vinu, že nepřišel dřív.

„Jak je jí?“ zeptal se Emmett se smutkem a poraženeckou náladou v hlase.

„Já, musel jsem jí přeměnit, nepřežila by.“

Rosalie hned ožila „ Doufám, že toho nelituješ. Po tom všem, čím si prošla si zaslouží to, co si vždycky přála.“

„Víš Rose,  toho se právě obávám. Vždycky chtěla být upírkou jenom kvůli Edwardoovi. Nejsem si jistý, že po tom, co jí udělal – po tom, co jsme udělali.. S námi bude chtít mít něco společného.“

Bylo ticho. Ani Rosalie, ani Emmett nevěděli, co říct. Coby, tohle necháme na Belle.

„Alice volala“ prolomila ticho Rosalie. „Do hodiny jsou tady“ a nevědí, že z Belly se pomalu stává upír….