Život poté

Autorka: Kyky

No, zase kraťoučká kapitolka :) Mno, snad se bude líbit. Doufám, protože v poslední době nemám moc tvořivou náladu, na rozdíl od vás. Povídky, které píšete, jsou úžasné a já jsem hrozně ráda, že mojí povídku čtete, nebo že se k ní vyjádříte.

Je to moje prvotina, takové ‚miminko‘, ale možná proto je to takové, že jsem si děl týhle povídky představovala, že ho narvu do třiceti kapitol, ale nějak to nevyšlo.. mělo tam bejt víc věcí, ale napadaj mě nápady na novou povídku a tak uvažuju, že bych dopsala těch pár kapitol a začala psát novou povídku, a nebo pokračovat v týhle, ale s tím, že bude mít nebezpečně moc kapitol ( klidně i kolem 60ti ) tak nvm, ocenila bych, kdyby jste mi napsali svůj názor.. :D x) Tak pa, a pěkné počtení.. x)

Kyky

37.kapitola - Napětí

Z Bellina pohledu

„Nemyslíš, že bych se na to samé měl ptát já tebe?“ stál si stále za svým Sam.

„Ano, ale na druhou stranu – my smlouvu neporušili. Nikomu jsme neublížili.“ Ohradil se Edward, vypadalo to, jako když se snaží uhýbat od tématu – samozřejmě, v dohodě stálo, že nesmí kousnout kohokoliv, kdo by spadal ‚do jejich území‘.

Svrbění v prstech nepřestávalo. Nenápadně jsem si začala třít ruce o nohy, v marné snaze nepříjemný pocit setřást.

Edward se na mě otočil, zřejmě tušil, že je něco v nepořádku. Nová schopnost? Poslal mi otázku ve své mysli.

‚Nevím, možná‘ naznačila jsem mu ústy, nevydajíc ani hlásku.

Sam si hlasitě odkašlal, snažil se přesunout pozornost na sebe.

„Rád bych  znal vysvětlení. Bylo by to víc, než k věci.“ Pokračoval, až když si byl jistý, že mu věnujeme pozornost.

„Dobrá.“ Ujal se Edward vyprávění, zacož jsem mu byla vděčná.

Nevykládal mu celý náš příběh, samozřejmě.

Sam se dozvěděl všechno, co chtěl, nebo alespoň z části potřeboval vědět. Vlkodlaci z povzdálí pečlivě poslouchali. Zdálo se být všechno tak jasné. Tak neutrální.

„To by dávalo smysl.“ Usoudil vůdce jejich smečky, poté, co si vyslechl vyprávění.

„Rád bych to probral s ostatními, rozhodnutí o vašich osudech není jenom na mě.“ Odsekl, stále překvapený z toho, co slyšel, co pro něj bylo nové.

„Počkáme.“ Bylo jediné, co Edward řekl, než všichni tři zmizeli v lesích.

Za chvíli se vrátíme s rozhodnutím. Byly poslední myšlenkové pochody, které jsem zaslechla.

Když jsme byli sami, otočila jsem se k Edwardovi a přisála se na jeho rty. Hladově a naléhavě, ostatně tak, jak to odpovídalo situaci.

Po chvíli jsme se od sebe odlepili, s jiskřičkami v očích.

„Myslíš, že nás ostatní nebudou chtít hledat?“ měla jsem strach o svou rodinu, i přesto, že hlásek hluboko ve mně mi napovídal, že vlkodlaci nakonec nebudou tak neoblomní, aby chtěli útočit.

„Myslím, že ne. Alice budoucnost, týkající se vlkodlaků nevidí. Ostatně – ani tu tvojí. Nebude jí to divné. A i kdyby – neboj se. Všechno bude v pořádku. Já nedovolím, aby se ti něco stalo.“ Upřímnost z jeho očí vyzařovala tak jasně, jako světelný nápis.

„Moc dobře víc, že se nebojím o sebe. A navíc – nezapomeň, dokážu se o sebe postarat. Já ano.“ Mrkla jsem na něj.

„Zase přichází bolesti, viď?“ bál se o mě tolik a jeho slova byla tak upřímná…

„Ne, je to jenom.. Jakoby takové svrbění, mravenčení v prstech.“ Popsala jsem pocity, které přicházely a odcházely, měnily se, jako jarní počasí.

„Tak, jak Carlisle předpokládal – Bello, v tobě je daleko víc síly, než si dokážeš představit.“ Kolik slov je pravdivých? On byl přesvědčený o všech, ale já si nepřipadala nijak mocná, nebo neobyčejná. Normální Bella.

Posledních pár slov jsem nechtěně vyslovila nahlas, což Edwarda poměrně rozhodilo.

„Nezapomeň, Bello. Nikdy nebudeš normální. Vždycky budeš moje, neobyčejná, nádherná, mocná snoubenka, kterou miluji nadevše.“ Začal mě chlácholit, což mi přišlo dost směšné, vzhledem k tomu, že jsme byli pár kroků od rozdmýchané války, či rovné smrti, způsobené vlkodlaky.

„Rozhodli se, ale jejich rozhodnutí nevidím, myslí na cokoliv jiného.“ Oznámil mi suše a narovnal se.

Ruce mi obmotal kolem pasu a přivinul si mě k sobě blíž. Jako kdyby mě nikdy nechtěl pustit.

Kdoví, možná bude muset. Možná ne. To všechno záleží na slovech, které přijdou, na slovech, které mohou změnit celou naší existenci.