Život poté

Autorka: Kyky

33.kapitola - 2.část - Už nikdy!

Z Bellina pohledu

Pocity, které jsem se tak dlouho snažila potlačit, snaha nikomu neublížit, jako kdyby se během pár sekund rozplynula jako pára nad hrncem. Přestávala jsem se ovládat.

Edwardova ruka, která mě doteď pevně držela povolila a vymanila se z mého sevření. Musela jsem v sobě najít sílu, sama. Neublížím nikomu. Nesmím. Už jenom kvůli Edwardovi. Opakovala jsem si dokola, snažíc se najít v sobě sílu.

To, že mě Mike políbil, mě štvalo samo o sobě. Jako by nestačilo, že je pro mě i tohle utrpení. Muselo to pokopat moje sebeovládání.

Sílu jsem v sobě sbírala chvíli, mě to přišlo jako věčnost. Věčnost v sevření rtů, které mi byly cizí.

Dokázala jsem se vzpamatovat, žízeň a nepříjemný pálivý pocit v mém hrdle přetrvával.

Odstrčila jsem Mika od sebe, snažíc se neprojevit svojí sílu, nebo mu omylem neublížit.

Nebyla jsem jediná, jejíž sebeovládání bylo na vlásku.

Edward stál téměř nehybně, jeho duhovky se zbarvily černě. Stejně jako moje. Mohla jsem akorát odtušit. I přes kontaktní čočky musela být vidět změna. Jediné, v co jsem mohla doufat, bylo, že si toho nikdo nevšimne.

Pocity začaly nabírat rychlý obrat.

Když jsem si všimla Edwardovy reakce, touha po krvi slábla. Měla jsem strach, aby Edward neprovedl něco, čeho by mohl později litovat.

„Wau.“ Bylo jediné, co Mike dokázal říct. Neuvědomoval si, jaké by to mohlo mít následky, jak by to na mě, nebo na Edwarda mohlo zapůsobit.

Žízeň se stupňovala, ale i přesto ve mně bylo něco, co drželo mou ‚démonskou‘ stránku na uzdě.

„Tohle už nikdy nedělej. Nech mě na pokoji. Jediný, koho miluji a pro koho je v mém srdci místo, je Edward.“ Oznámila jsem přísným hlasem, snažíc udržet si své sebeovládání.

Moc mi to nešlo. Pomalým krokem jsem se vydala k Mikovi, pozornost jsem ale stále směřovala k Edwardovi, jehož pěsti byly napjaté tolik, že mu byly vidět vystupující provazce svalů.

Aby má slova nabrala na vážnosti, uštědřila jsem Mikovi facku, která měla pravděpodobně stejný účinek, jako kdybych mu vrazila pěstí. I taková reakce mě stála spoustu sebeovládání a spoustu snahy. Zbývalo jen doufat, že se mi podařilo ztlumit svou sílu natolik, aby měl na tváři maximálně modřinu. Vše ukáže čas.

„Už to nikdy nezkoušej.“ Dodala jsem jenom Mikovým směrem. Nevypadal, že by to měl v plánu. Vypadal být smířený se skutečností. Zřejmě na sebe byl hrdý, že se alespoň o něco pokusil.

Zůstal stát jako opařený na místě, srovnával si události, které se v posledních minutách staly.

Já jsem omotala svoje ruce okolo Edwardova krku a začala ho líbat. Jinak. Vášnivě.

Chtěla jsem dokázat, že mé srdce patří jenom jemu, chtěla jsem ho ovládnout, převzít nad ním kontrolu. Vypadalo to, že žízeň i vztek ustupovala, polibek mi s něžností a ochotou oplácel.

Polibek se prodlužoval, nabíral na intenzitě. Neochotně jsme se od sebe odtrhli, přece jenom jsme byli pořád na školních pozemcích a oba jsme potřebovali na lov.

„Musíme jít.“ Zamumlala jsem tak, že lidský sluch by to ani nepostřehl.

„Půjdeme na lov.“ Dodal Edward, s touhou v hlase…..