Život poté

Autorka: Kyky

33.kapitola - 1.část - Ztracený Newton!

Z Edwardova pohledu

Newtonovy myšlenky byly otřesné. Ani na obědě o ní nepřestal myslet. Dělalo se mi z toho zle. Ty představy. O tom, že by s Bellou chodil, o tom, že by vedli nádherný život…

No, musel jsem uznat – žárlil jsem. Nedokázal jsem se ovládnout. Nejradši bych mu jednu vrazil. Bohužel to nešlo.

Nepřirozeně jsem se napjal, jeho myšlenky byly strašné. Edwarde, prober se. Doléhaly ke mně myšlenky, zřejmě od Jaspera, který se mě zároveň snažil uklidnit a posílal ke mně vlny klidu. Sice to chvíli trvalo, ale uklidnil mě.

„Stalo se něco?“ ozvala se Bella sedící vedle mě. Kdyby jenom věděla, co jsem nucen denně poslouchat. Může být ráda, že ona své schopnosti může vypnout, dokonale ignorovat. Co já bych za to ve chvílích jako je tahle dal.

„Moc nepříjemných myšlenek.“ Odpověděl jsem jí stroze. Co jí říct jiného.. Někdo by si řekl, že tahle odpověď jí stačí.

Já jí znal až moc dobře. Určitě si najde chvíli, kdy se mně zeptat. Až budu v klidu a z dosahu Mika Newtona, rád jí odpovím.

Zbytek školy mi s Bellou ubíhal rychle. S ní, jako by čas nic neznamenal. Jako kdyby utekl, jako protéká voda mezi prsty. Příliš rychle. Všechny ty hodiny jsme měli spolu, což dodávalo jistou dávku spokojenosti, radosti a příjemných myšlenek, vyrovnávajících myšlenky ostatních.

Bylo to jiné, než dřív. O dost jiné.

Myšlenky se měnily, jedna za druhou. Všechny byly žárlivé, obdivné, závistivé. Byli jsme jako pár andělů. Každý by s námi měnil. Samozřejmě do té doby, než by zjistil, kým doopravdy jsme. Jak to u nás chodí, když jsme mimo dosah lidí.

Šli jsme na parkoviště sami s Bellou, ostatní měli ještě jednu hodinu, takže jsme na ně nechtěli zbytečně čekat.

O Bellino auto se ale opíral Mike Newton. Nevypadalo to, že se chtěl pokochat horkou novinkou, autem, který tady nikdo neviděl. Aston Martin Vanquish S ho ani tak moc nezajímal, objektem jeho zájmů byla Bella.

Zase s Cullenem. Co na něm vidí? Vsadil bych se, že bych se k ní hodil mnohem víc. Dokážu jí to.

Myšlenky, nad kterými by se někdo pousmál, někdo naštval. Jak jenom reagovat…

Z Bellina pohledu

Mířili jsme ruku v ruce s Edwardem směrem k mému autu, o které se nenápadně opíral Mike. Co chce?

Edward ho pozoroval, jako kdyby ho chtěl zranit. Zřejmě k tomu neměl daleko. Zesílila jsem stisk, jakým jsem se ho držela, abych upoutala jeho pozornost.

Než jsem cokoliv stačila říct, ozval se Mike.

„Bello, můžu s tebou na chvíli mluvit?“

Edward vedle mě se napjal

„Bez něj.“ Pokynul hlavou směrem k Edwardovi.

Přišlo mi to divné.

„Promiň Miku, jestli mi chceš něco říct, bude u toho i Edward.“

„Fajn.“ Zamumlal jenom.

Edward ještě víc zesílil stisk. Kdybych byla člověk, zlomil by mi ruku.

Bylo to pár chvil, Mike se na mě vrhl a začal mě líbat. Naléhavě, uvolněně. Já jeho pocity neopětovala. Jeho vůně procházela mým tělem a v tu chvíli jsem se cítila být víc upír, než jindy.

Z Alicina pohledu

Nudná hodina chemie. Ve třídě jsem byla sama, Edward s Bellou končili o hodinu dřív než já a ostatní byli v jiných třídách.

Profesor mě přehlížel, protože moc dobře věděl, že na cokoliv by se mě kdykoliv zeptal, odpověděla bych správně a ani by mi to moc dlouho netrvalo. Výhoda několika desetiletí školní docházky.. Místo vedle mě zelo prázdnotou a i přesto, že jsem mohla dělat prakticky cokoliv, co bych chtěla, jsem se nudila. A pak přišla vize. Tak jasná. Mohla předcházet sotva několik vteřin.

Bella s Edwardem na školním parkovišti. Mike vrhající se na Bellu.

Edward se napjal a v Belle se začala probouzet její upírská osobnost…