Život poté

Autorka: Kyky

Opět taková kratší mezikapitola, snad to newa

30.kapitola - Velmi zábavný večer...

Z Bellina pohledu

Zajela jsem do garáže, kde už stála všechna auta Cullenových. Nemohla jsem se nabažit těch úžasných zlatých očí, které na mě Edward upíral, jako by se vpíjet do těch mých.

„Alice nám nedá pokoj.“ Oznámil mi s úsměvem.

„Nákupy?“

„Hmm, chce, abychom v pondělí ladili k sobě. Všichni.“ Takže nákupy s celou rodinou. Poslední nákupy mě bavily, ale možná to bylo jenom proto, že to byla jediná zábavná věc, kterou jsem bez Edwarda mohla dělat. Teď byly milióny věcí, které můžeme dělat společně.

Alespoň bude Edward se mnou. A navíc – třeba se mi povede najít něco, v čem bych se mu doopravdy líbila.

Vešli jsme do domu. Nic se tu nezměnilo. Všechno mělo své místo, dokonale sladěné a plné čerstvých květin. Bílé růže dokonale ladily do interiéru a provoněly celý dům.

Fotografie za rámečky na zdích byly jiné. Každý člen rodiny měl svojí fotku. Byla jsem tam i já. Musela jsem uznat, že ne fotce mi to slušelo. Bylo to hned po mé přeměně, ale absolutně netuším, jak se jim povedlo mě vyfotit.

Druhou stěnu lemovaly fotografie zamilovaných párů. Já s Edwardem, Alice s Jasperem, Carlisle s Esme a Rosalie s Emmettem. Nad nimi byla větší fotka, ještě z dob, kdy jsem byla člověk. Vyzařovalo z ní štěstí a láska.

Mezi sedmi upíry jsem vypadala jako ošklivé káčátko, ale i přesto – byla jsem ráda, že mě za rodinu považovali už tehdy.

Edwardovo piáno zaujímalo své místo v rohu pokoje.

Jediná Victoria neměla na zdi svou fotku, ale nevěděla jsem proč. V tuhle chvíli jsem se tím nehodlala zaobírat.

Jasper s Emmettem a Edwardem sledovali v televizi baseball. Jasper čas od času musel uklidnit Emmettovu a Edwardovu bojovou náladu, protože každý z nich fandil jinému týmu a to občas vedlo k hádce, která by bez Jaspera vyvrcholila ve rvačku. Bylo legrační je pozorovat.

Alice ani nepotřebovala znát můj a Edwardův názor ohledně ideální svatby. Vymyslela jí pro nás sama. Plánovala barvy, šaty pro družičky, seznam hostů, všechno.

„Bello, na kdy plánujete svatbu?“ zeptala se Alice náhle.

„Ještě jsme se o tom nebavili.“ Řekla jsem jí.

Nechtěla jsem se vdávat moc brzy, chtěla jsem si užít pocit, kdy mě může označovat jako svou snoubenku, ne jako manželku.

„Fajn, zvolíme tedy neutrální barvy…“ mumlala si pro sebe a já radši ani nezkoumala, co říká, protože jsem si nebyla jistá, že všechno z toho by se mi zamlouvalo.

Esme seděla s Victorií nad návrhy pro můj nový pokoj. Já měla stejně takové tušení, že mi pokoj bude na nic, protože budu pořád u Edwarda, ale Esme si stála za svým a Victoria jí pomáhala. Ona sama se rozhodla bydlet v domě za Forks, už jenom kvůli škole. Na své vegetariánství byla hrdá a byla si jistá, že ve škole vydrží. I přesto radši bydlela v domě, který si sama vybrala, ale slíbila, že bude jezdit na návštěvy.

Venku začalo vycházet slunce. Mohlo být něco kolem devíti hodin.

Sobota. Všude spoustu lidí, ponurá nálada. Další z těch dní, kdy neustále prší. Nám tohle počasí naopak vyhovuje.

Alice mě nahnala do svého pokoje, kdy mi dala něco ‚vhodnějšího‘ na sebe. Sukně, samozřejmě.

Musela jsem ale uznat, že jsem vypadala božsky.

Mé dlouhé, zvlněné, kaštanově hnědé vlasy kontrastovaly s mojí pokožkou, stejně jako tmavě modrý nátělník, nabíraný na prsou, krátká, džínová sukně a černé kozačky, který měly celý outfit zdokonalit. Byly totiž na nehorázně vysokém podpatku.

Nalíčená jsem byla jemnými šedivými stíny a černou konturovací tužkou, lesk na rty s červeným nádechem měl kontrastovat a vyjímat se na mé světlé pleti.

„Teď ladíš nejenom s Edwardem, ale i se svým autem.“ Byla Alice nadšená ze své práce.

Do pokoje vešla Victoria. Měla na sobě elegantní černé oblečení, což jí nehorázně slušelo. Alice se pousmála a nalíčila jí.

Byla okouzlující a mě jí bylo líto. Musí se mezi čtyřmi páry cítit nějak navíc, ale ona nevypadala, že by jí to nějak vadilo…