Život poté

Autorka: Kyky

25.kapitola - Odvahu Rose, odvahu!

Z Bellina pohledu

Podle Carlisleova a Edwardova vysvětlování jsem už zhruba pochopila, jak se schopnosti používají, tedy, že všechny reagují na moje přání, rozkaz, podnět. Bylo tedy už o dost jednoduší každou novou schopnost ovládnout. Brala jsem to jako zábavu a nikomu to zřejmě nevadilo.

Ano, dokázala jsem přebírat schopnosti ostatních, stejně jako jejich vzpomínky, myšlenky, pocity, podobu, stejně jako celý jejich život. Stačilo by chtít a mohla bych žít číkoliv život.

Uměla jsem ale také léčit, velice užitečné, a po tom, co jsem Esme zničila vázu a několik obrazů, jsem zjistila, že umím také hýbat s předměty.

Edward mi tvrdil, že svůj štít mohu roztáhnout na víc osob, a pokud bych chtěla, posílit ho na fyzickou ochranu, což může být užitečné v bojích, ale musí se to trénovat.

Schopnosti přicházely, a já je dokázala potlačit, takže poté se už ani neobjevily, já pouze věděla, že je mám, na což jsem byla hrdá.

***

Byly to asi tři týdny, od mé přeměny a mé sebeovládání, jak všichni podotkli bylo ‚upírsky senzační‘ Emmett si mě kvůli tomu dobíral, ale v duchu byl rád, že se nechovám jako monstrum. Sám moc dobře věděl, že bych litovala všeho, co bych provedla.

Vraceli jsme se s Edwardem ruku v ruce z lovu a Edward mi na ruku začal kreslit palcem uklidňující kolečka. Nevěděla jsem proč a svoje schopnosti jsem na ostatní členy mé rodiny používat nechtěla. Rozhodla jsem se to alespoň z části ignorovat, ale musela jsem uznat, že se mi to nedařilo.

Když jsme vešli do domu, znervózněla jsem ještě víc, protože všichni, včetně Victorie (která se rozhodla přidat se k naší rodině a stát se vegetariánem) seděli v obýváku, který se stal jakýmsi rodinným ‚útočištěm‘.

„Bello, Edwarde, musíme si promluvit.“ Řekla Alice a snažila se potlačit veškeré pocity. Když jsem se na ní ale soustředila, cítila jsem radost a očekávání. Na co sakra čekala?

Edward si sedl do křesla a přitáhl si mě k sobě, takže jsem mu seděla na klíně a on mě objímal. Co se stalo?

„Víš, jde o tvého otce a vlastně o celou situaci.“ Co se stalo? Charlie? Co je s ním?

Ještě než jsem stihla začít panikařit, Rosalie pokračovala.

„Jsou to už tři týdny, co jsi zmizela a nikdo neví, kde jsi. Myslíme, že by bylo dobré, situaci nějakým způsobem vyřešit. Bavili jsme se o tom, když jste byli na lovu a v podstatě jsme se shodli. Jde o to, jestli budete souhlasit i vy.“

Z Jasperova pohledu

Pocity a napětí v místnosti by se dalo krájet. Bella byla vystrašená, nevěděla, co má očekávat. Edward se ji snažil uklidnit, i když ona to zřejmě ani nepociťovala a ostatní čekali na její reakce.

Podle mě je to dobrý nápad, který by mohl všechno zjednodušit, vysvětlit a pro nás vlastně tak trochu i ukončit. Už žádné trápení, žádné vzpomínky.

Z Rosaliina pohledu

Snažila jsem se mluvit pomalu, tak aby stihla všechno vstřebat. I přesto, že byla upír a ne ta zranitelná, slabá Bella. Teď byla zcela jiná. Krásná, silná, mocná, zamilovaná, prostě dokonalá.

Staly jsme se kamarádkami, i když to přišlo všechno tak samo od sebe. Byla jsem za to ráda. Kolikrát jsem se až divila, jak může jeden člověk změnit osudy všech.

Třeba takhle…

Já jsem na ní byla vždycky protivná, zlá. Teď jsme kamarádky. Dřív jsem nechápala, jak jí můžou všichni tolik milovat. Alice jí měla ráda ještě předtím, než se vlastně s Bellou poznala a to bylo možná i to, co mě tolik vadilo. Ke mně se tak nikdo nechval. Nikdy.

Naše vztahy v rodině se od doby, kdy přišla, utužily. Vždy jsme byli rodina, to ano, ale teprve po jejím příchodu jsme byli kompletní, ačkoliv já jsem si to nechtěla přiznat.

Stala se jednou z nás. Upírkou, členkou rodiny, milovanou sestrou a přítelkyní.

Možná proto jsme pro ni s Emmettem před několika dny přichystali malé překvapení, o kterém zatím neví, a tohle je pro nás vlastně příležitost, jak jí ho předat, i když možná jiným způsobem, než jsme si představovali. To proto se jí to snažíme všichni ulehčit.

Rosalie, není to tak těžké, prostě to řekni.

Nádech, výdech, nádech výdech. Takové plýtvání pro někoho velice důležitým kyslíkem.

Nádech, výdech, do toho.

„Bello, musíš se vrátit zpátky do Forks.“