Život poté

Autorka: Kyky

23.kapitola - Co bude dál?

Kraťoučká kapitola, taková o ničem. Střídá se tam ale dost pohledů, chtěla jsem, aby jste si udělali svůj vlastní obrázek o tom, co si o nastalé situaci každý myslí a nastínila šanci, která se nám, obyčejným lidem nepoštěstí… :D Kdo ví, jestli je tohle štěstí…. :D x)

Snad se bude kapitolka líbit. Mimochodem.. moc děkuji za vaše komentáře k povídce. Jsem ráda, že se vám líbí, i přesto, že je to teprve moje první povídka. x) jsem za to moc ráda a děkuji.. J

                                                                              Kyky

Z Bellina pohledu

„Co se stalo?“ zdálo se mi to, nebo o mě měl strach? Byla pravda, všechno to, co jsem viděla a to, co jsem věděla a znala stejně, jako svůj vlastní život?

„Já – viděla jsem celý její život. Znám ho, jako by byl můj vlastní. Já, je mi to moc líto, nechtěla jsem…“

„Nemáš se zač omlouvat Bello, alespoň někdo mě chápe.“ Uklidnila mě Victoria.

„Co je to proboha za schopnost? Vždyť se mě jenom dotkla. Bylo to, jako vzpomínky, nebo přesněji řečeno, jako kdybych byla ve filmu, kterému jsem po pár snímcích dokonale porozuměla. Znám teď celou její minulost, všechny pocity, jako kdyby byly moje vlastní.“

Všichni mě sledovali zamyšleně, až na Edwarda, který si mě měřil starostlivým pohledem. O co mu jde? Doufám, že mi to vysvětlí…

„Velmi zajímavé. Stačí aby se tě dotkla, a ty teď znáš celou její minulost, všechny vědomosti, pocity, zážitky?“

„Hmm“ vydala jsem ze sebe. Nevěděla jsem jak reagovat, nic.

„To se teď nemůžu nikoho dotknout?“ řekla jsem, s mírným sklamáním v hlase.

„Nezbývá, než to vyzkoušet.“ Řekl Carlisle.

„Nechci se vám hrabat v životě. Ani nevím, jak to funguje.“

„Mě to nevadí.“ Řekl Edward a podal mi svojí ruku. Co se to s ním děje? Třeba to uvidím.

Chci ale vůbec vědět, co se vlastně stalo? Kdyby mi to chtěl říct sám… Potom nebude mít přede mnou žádná tajemství, nic…

„Bello,“ začal Carlisle. „je možné, že tenhle dar funguje jinak. Třeba kdyby ses zaměřila na věc, kterou vědět chceš, zjistíš jí. Třeba nemusíš s ostatními prožívat minulost. Pokud se nemýlím a je to tak, stačí myslet na věc, o které chceš vědět.. Zkus to.“

Alice se na mě při jeho slovech starostlivě usmála. Pokud bych si měla vybrat, co chci vědět, všichni tady věděli, co bych chtěla vědět nejvíc.

Věděl to Edward taky?

„Opravdu mi to nevadí, do toho.“ Ujistil mě Edward a já se pomalu dotkla jeho ruky. Opatrně, bála jsem se toho, co se dozvím….

Z Carlisleova pohledu

Taková schopnost, velmi zajímavé.

Prožívat ale s někým celý jeho život, celou existenci, všechny pocity, zážitky… Musí to pro ni být hrozné.

A co vlastně uvidí, když se Edwarda dotkne? Dostane vysvětlení a odpovědi, na které tak dlouho čekala?

Asi ano, proto jí Edward nabídl právě svůj život.

Pokud se nemýlím, Bella je JEHO ŽIVOT.

Alespoň tak o ní vždy mluvil. Doufám, že se to nezměnilo. Belle by to hodně ublížilo. Co vlastně uvidí?

Ale – jak schopnost působí na někoho, kdo má schopnosti?

Z Jasperova pohledu

Zaslouží si znát pravdu. Pokud se nepletu, už nikdy nebude taková jako dřív. Edwardova láska k ní je veliká a pokud Bella zjistí všechno, bude znát pravdu, bolest, vycházející z jejího srdce přejde. Třeba budeme po dlouhé době rodina…

V místnosti se povětšinou pocity schodovaly. Strach, zvědavost a napjetí. Ale – i spokojenost vládla u jednoho z přítomných upírů.

Victoria sledovala radostným pohledem Bellu. Z její mysli vycházel klid, pohoda, spokojenost. Jako kdyby byla ráda, že někdo zná její minulost…

Z Rosaliina pohledu

Po takové době – bude Bella šťastná? Musí. Všechno záleží na Edwardovi a doufám, že si nenechá ujít příležitost. Další šanci už by od Belly asi nedostal…

Musí to pro ni být těžké.

Z Esmeina pohledu

Byl na ně zvláštní pohled. Třeba budeme zase kompletní. Po dlouhé době a takovém trápení. Nepřála bych nikomu tolik bolesti, tolik věcí, kterými si Bella prošla, ale třeba se všechno vyjasní a ona bude po dlouhé době šťastná. Všechno záleží na tom, co uvidí…

Z Victoriina pohledu

Když viděla mojí minulost, pochopila mé chování. Odpustí mi?

Už mi odpustila. Už tenkrát v lese mi odpustila. Možná proto jsem jí nedokázala ublížit.

Už jsem věděla, co budu dělat. Každý má možnost něco změnit. Budoucnost není vtesaná do kamene…