Život poté

Autorka: Kyky

13.část - Klid?

Protože má Bella „klid“… :D Bude zase poněkud klidná (nudná) kapitola. Mno snad to zas tak newa.. :) Ráda bych znala váš názor na tudle povídku, na můj styl psaní, a tak.. :) Mco díky.. Jenom nezapomínejte, že je tohle moje první povídečka.. :):DXD:o)

Z Bellina pohledu

Občas se mě někdo na něco zeptal, občas mě někdo politoval, což jsem začala nenávidět, nebo po mě prostě občas někdo pokukoval. Jasper stále nemohl pochopit mé počínání novorozené, ale jedno bylo stálé. Všichni chtěli přesně popsat všechno, co se stalo po jejich odchodu. Jednou za čas ale přišlo slovo na Victorii. I přesto, jak se ke mně zachovala, byla jsem ráda, že se mi svěřila se svou minulostí, a doufala jsem, že se třeba změní. Ne, že by začala pít zvířecí krev, to bych od ní ani nečekala, ale nevím, třeba změna povahy.

Tam na té mýtince mi totiž přišlo, jako kdyby se něco v ní změnilo. K lepšímu.

I přesto, že bych jí měla za věci co mi provedla, nenávidět, byla jsem jí vděčná a to z jakéhokoliv důvodu. Díky ní mám teď milující rodinu.

Nikdy jsem nikomu nevyprávěla její příběh a ostatní chápali, že o ní nechci mluvit. Jen nevěděli z jakého důvodu..

Občas jsem přemýšlela, jestli se jí nemám vydat hledat, ale po čase jsem zjistila, že by to bylo nesmyslné. Hledat někoho, kdo možná ani nechce být nalezen.

Hlavou se mi také míhaly myšlenky, jestli mám s Cullenovými zůstávat, pokaždé, když jsem zauvažovala o odchodu, Alice po mě vrhla vraždící pohled, kterým mě hodlala přesvědčit.

Jasper se ke mně choval přátelsky. Už nebyl tak odtažitý, jako když jsem byla člověk. Choval se ke mně tak, jako kdybych byla členem jejich rodiny. Oni mě tak považovali. Byla by to přímo rodinná idylka, ale k tomu jedna osoba chyběla.

Ta, se kterou bych čas trávila nejraději, ale věděla jsem, že ona mé city neopětuje.

To mě donutilo přemýšlet, jestli budu jako upírka šťastná, jestli si někdy najdu nějakou spřízněnou duši, druhého Edwarda.

Nikdo nedokázal nahradit JEHO, ale pocit samoty byl pro mě zničující.

Teď už jsem nebyla ta bezmocná, nešikovná, ošklivá Bella. Nad touto skutečností jsem se musela pousmát. Takové razantní změny.

Ač se mi to podivně přiznávalo, byla jsem obratná, šikovná, pravděpodobně silná, a ten nejneuvěřitelnější fakt byl, že jsem byla také krásná.

Pokaždé, když jsem ba i prošla kolem zrcadla, pochybovala jsem, jestli to jsem pořád já. Aliciny úšklebky a Rosaliiny záchvaty smíchu mi to potvrdily.

Jim to přišlo vtipné, ale já jsem si nemohla zvyknout na svůj vzhled.

Trvalo to dlouho, ale přišla ještě jedna otázka..

„Carlisle, myslíš, že mám nějakou schopnost?“ zeptala jsem se, když seděl v obýváku a listoval jakýmsi lékařským katalogem.

Zarazil se nad mojí otázkou, ale vypadalo to, že ji zřejmě čekal.

„Bello. Potenciál, který si měla už jako člověk byl obrovský. Abych řekl pravdu, takový potenciál jsem nikdy za svoji existenci u člověka neviděl. Ani u některých upírů. Je téměř jisté, že máš nějakou schopnost. Je dost dobře možné, že máš nějakou úžasnou schopnost, ale nevím. Schopnost se sama projeví, až bude čas. Třeba se budeme divit, jak silná budeš.“ Odpověď mě zaskočila.

Předtím jsem se cítila vůči ostatním méněcenná, ale fakt, že bych mohla mít nějakou schopnost, která by mohla pomoct, nebo cokoliv jiného, byla potěšující. Nemohla jsem se dočkat, až se projeví, ale zároveň jsem měla strach, jaká schopnost bude. Co když budu zrůda?

Ne, na takové věci nesmím myslet. Musím si užívat tyhle chvíle, kdy jsem relativně šťastná. Ke štěstí mi chybí jedna věc, spíše člověk. Tedy – nejpřesnější označení bude upír, nebo bytost…

Z pohledu Carlislea

Ano, správná otázka, Bello. Taky si ji kladu.

Podle mě Bella určitě schopnost má. Podle mě také velmi ojedinělou, zvláštní, mocnou. Nebudu se ale zabývat budoucností. Všechny nás stojí přemáhání ptát se jí na věci,které nás zajímají doopravdy.

Po přeměně byla krásná, chytrá, obratná, prostě pravý opak lidské Belly. Až je to k smíchu.

Ale – je to, jako kdyby nebyla celá. Jako kdyby byla polovina Belly jinde, jako kdyby létala v oblacích, nebo vůbec neexistovala.

Tou druhou polovinou pro ni byl můj syn, Edward.

Ten ji ale ranil, ublížil ji tak moc, že se mi ani nechce věřit, že toho byl schopen. Kde může být? Nehledá nás? Nehledá JI?

Z pohledu Jaspera

Je zvláštní, jak se Bella změnila. Nejenom fyzicky, je krásná, ale i psychicky. Naučila se nedávat najevo své pocity. Dříve na ní byla poznat sebemenší obava, strach, radost, jakýkoli pocit. Kdybych neměl svoji schopnost, kdybych necítil její bolest, nevěděl bych, jak se trápí.

Edward jí moc ublížil, moc. Nevím, proč to udělal, ale začíná mi to být jedno. Ublížil jí.

Je také zajímavé, jak se chová. Nikdo by na ni nepoznal, že je novorozená. Její ovládání je, je úžasné. Zajímalo by mě, jak moc se vyvinul její potenciál. Uvidíme.

Z pohledu Alice

Je smutná. Co jen jsme jí to provedli. Co jenom jí to Edward provedl.. Pokaždé, když si vzpomenu na svou vizi, na zraněnou Bellu, popadne mě pocit lítosti a viny. Měla jsem se na její budoucnost zaměřit, měla jsem hodit za hlavu ten zákaz. Tu Edwardovu prosbu nesledovat její budoucnost, neplést se jí do života. Všechno by bylo lehčí.

Zajímá mě moc věcí.. Jaká bude její schopnost? Pokaždé, když se zkouším do budoucnosti za účelem této otázky podívat, vidím tmu. Nic.

Pak další fakt? Co se stalo tam v lese, když byla Victoria s Bellou. Nikomu to nechce říct.

Přejde ji někdy ten smutek?

Z pohledu Emmetta

Už se nemůžu dočkat na její první lov. Jaký z toho bude mít pocit? Jaké bude její nejoblíbenější zvíře?

Stupidní otázky. Doopravdy by mě zajímalo, PROČ jí to Edward udělal? Ona za nic nemůže. Je mi jí líto. Chodí jako tělo bez duše, i když si to neuvědomuje. Tolik se změnila.

Je nádherná, lidští, ale i upíří muži se jí budou klanět. Jenomže ona miluje Edwarda. Je to tolik vidět.

Není to ta láska, jakou se pojím s Rosalie, nebo jakou k sobe chovají Alice s Jasperem, nebo Carlisle s Esme. Oni byli k sobě stvořeni. Byli pár s velkým P.

To on to musel zkazit…

Doufám, že se Edward časem vrátí. A nebo, že Bella zapomene….

 Z pohledu Belly

Seděla jsem u sebe v pokoji, který byl prý dřív pro hosty, Když se z obýváku ozval Carlisleův příjemný hlas…

„Jde se na lov!“