Žít dál

Autorka: Giner

Kapitola 6 – Návštěva

Zbývala mi jediná naděje, jak bych je mohla zachránit. Ale potřebovala jsem něčí pomoc, nemohla jsem to sama zvládnout. A mou jedinou šancí byli Carlisleovi známí a přátelé, kteří mu něco dlužili. Jenže jsem jich moc neznala... Jen Tanyu a její rodinu z Denali a to jen od slyšení, k tomu ani nevím, jestli tam budu vítána, když jsme potřebovali pomoct, nepřišli. Ale bohužel jsem neměla jinou šanci, musela jsem se za nimi vydat.

„Odjíždíš, že?“ promluvil Jacob, který před chvíli vstoupil do domu Cullenových. Usídlila jsem se tam a tiše si brnkala smutnou melodii na piáno.

„Ano,“ pověděla jsem tiše. „Chci se je pokusit zachránit, tady mě už stejně nic nedrží.“

„Máš přece jeho, určitě ho zachráníš a budete zase spolu.“

„Možná, ale jak by ses dívat na někoho, kdo zabil svou vlastní dceru?“

„Co...cože? Co tím myslíš?“

„Měla jsem s Edwardem dítě, Renesmee, ale zemřela. Kvůli mně! Nebyla jsem dost rychlá a to auto... Nedokázala jsem ji zachránit, nedokázala jsem se ani pohnout,“ pověděla jsem temně. Povzdychl si.

„Nevím, co se stalo, ale věřím, že jsi za to nemohla,“ pověděl pevně.

„Mohla, ale je to jedno, vždycky si to budu vyčítat.“ Podívala jsem se na hodiny, budu muset jít, je nejvyšší čas zmizet. Podala jsem mu řetízek, co mi darovala maminka.

„Dej mu ho, kdyby se vrátil, ale já ne, ano?“

„Vrátíš se,“ řekl, ale nezněl příliš přesvědčeně. Věděl, jaké mám šance uspět.

„Sbohem Jacobe, dej pozor na Charlieho,“ rozloučila jsem se s ním a vyběhla z domu. Zamířila jsem na letiště do Port Angeles, odkud jsme se dostala do Atlanty. Vyzvedla jsem si zavazadlo, vzala si odtamtud nejdůležitější věci. Zbytek jsem si tam nechala, už se pro ně nevrátím. Koupila jsem si jízdenku do nějakého města na Aljašku, kousek odtamtud měl být park Denali. Doufám, že je najdu rychle, času určitě nebylo nazbyt. Snad pomůžou, pro jejich dobrou by mohli... Vždyť se považovali za rodinu.

Let tentokrát nebyl příliš dlouhý, trval asi jen tři hodiny. Za tu dobu jsem si přibližně promyslela, co bych udělala, kdyby odmítli pomoct. Jsou určitě i jiní upíři, kteří by rádi Cullenovým pomohli. Bloudila jsem parkem celé dva dny než jsem přišla na jejich stopu. Konečně jsem se dostala až k jejich domku, oni mě už čekali na prahu. Teď jsem pokračovala pomaleji, nevěděla jsem, co od nich čekat. Přece jen mě ze všeho mohli obviňovat a teď by mě mohli chtít zabít. Dodalo mi odvahu, že se usmívali, což od nich bylo milé.

„Ahoj,“ pozdravila jsem je trochu nejistě. Všimla jsem si, že se Eleazar zakymácel, což všichni udiveně sledovali.

„Ahoj, jsem Tanya,“ představila se krásná blondýnka.

„Bella Swannová.“ Všem ztuhly úsměvy na rtech.

„Jdeš kvůli tomu, že jsme vám nepřišli pomoct? A neměla bys být náhodou člověk? Kde máš Carlislea a ostatní?“ vychrlila na mě okamžitě.

„Je to složitější, můžeme si promluvit?“

„Dobře, mimochodem,tohle je Eleazar, Carmen a Kate.“ Kývla jsem jim a vstoupila za nimi do krásného dřevěného domu. Posadili jsme se v obýváku na sedačku a já jim pověděla celý příběh, nic jsme jim nezatajila, aby mi opravdu věřili. Když jsem domluvila, bylo chvíli ticho.

„Nepřišla jsi o všechny schopnosti,“ promluvil Eleazar.

„Jak to víš, já už žádné nemám.“

„Máš, jen o nich ještě nevíš,“ usmál se.

„Jak je můžu najít.“

„Meditací a tréninkem, nebude to snadné, ale cítím velký potenciál. Divím se, že si toho Aro nevšiml a nesebral ti všechen talent.“

„Ale on mi ho musel sebrat, fungovala na mě Janeina schopnost,“ namítla jsem.

„Zvláštní.“ zamručel. „Kdo ti tu schopnost bral?“

„Myslím, že se jmenovala Helen.“

„Jsi si jistá,“ ptal se vzrušeně a napřímil se. Kývla jsem.

„To je úžasné,“ usmál se široce.

„Proč, co je na tom tak úžasného,“ pořád jsem nechápala a ostatní taky ne.

„Helen u nich nikdy nebyla dobrovolně a kdykoliv mohla, tak jim uškodila a svedla to na nehodu. Myslím, že teď ti nevzala talent, spíše ho posílila a nějakým způsobem jej zadržela, aby vyplul na povrch až to bude bezpečné.“

„Cože? Ale za to ji čeká smrt.“

„Ano, ale smrt pro ni bude vysvobozením, nechtěla být nikdy upír. Byla zamilovaná, když ji proměnili a její přítel zemřel, odmítli ho proměnit spolu s ní.“

„Takže si myslíš, že ještě posílila Belliny schopnosti,“ ujistila se Kate.

„Ano, dokonce jí možná dala část schopností od Ara,“ usmál se.

„To není možné, to bych přece věděla,“ řekla jsem tiše a šokovaně jsem se dívala před sebe.

„Bello, nikdy jsem necítil tolik talentu u jedné osoby, dokonce ani Marcuse, Caia a Ara dohromady, kdo ví, od koho všeho vzala talent. Ale pokud správně schopnosti využiješ, můžeš je zničit a zachránit Carlislea a jeho rodinu.“

„Jak,“ byla jsme zoufala.

„Musíš ten talent umě použít, jestli chceš, tak ti můžu zkusit pomoct.“

„Dobře, ale musíme začít co nejdříve, ani nevím, jestli ještě žijí.“

„Začneme hned,“ pověděl a vyšel ven, já ho následovala. Posadili jsme se na verandu a tiše seděli. Podle jeho rad jsem se snažila meditovat, nořila jsem se do svého nitra pořád dál a dál. Bylo zvláštní takhle pátrat ve své mysli a uvědomovat si věci, o kterých jsem předtím neměla ani páru. Pociťovala jsem hlad, ale zahnala jsem ho, byla jsem si vědoma, jak málo času mi zbývá. Konečně jsem si myslela, že jsem prozkoumala vše, co šlo. Vracela jsem se zpět a otevřela oči. Překvapilo mě, jak se cítím silná, k tomu jsem viděla jinak. Jen jsem si zatím neuvědomovala proč a co je tak jiného. Vešla jsem do domu, kde nikdo nebyl, asi vyrazili na lov. Vyběhla jsem jen kousek do lesa, skolila jednoho medvěda a cítila se plná, stačilo mi to. Když jsem přišla do domu, už tam na mě všichni čekali.

„Jak se cítíš,“ zajímalo Eleazara. S neuvěřením jsem se na ně dívala, viděla jsem okolo nich opar nebo mlhu, nevím,jak jinak to vysvětlit. Viděla jsem jejich auru.

„Jinak, silněji. Je to zvláštní, vím přesně, co můžu dělat, co mám za schopnosti, ale myslím, že je budu umět použít až v boji a to zcela instinktivně. A nebo přijdou časem samotné.“

„Hm, dobře, co chceš udělat teď?“

„Ráda bych našla několik natolik šílených upírů, aby se se mnou vydali do Itálie,“ prozradila jsem jim své plány. Ohromeně a trochu nervózně se na sebe dívali.  „Víte o někom?“

„Šli bychom, ale...“ více Tanya neřekla, pochopila jsem.

„Nechte to být, chápu vás. Jen mi dejte radu, za kým mám jít. Kdo je tak velký blázen, aby mi pomohl? Mám pocit, že to sama nemůžu zvládnout.“

„Rumunsko,“ řekla tiše Kate.

„Jsi normální? Je to jen legenda, nemusí vůbec existovat. A kdyby ano, myslíš, že by tam Bellu dříve nezabili,“ to byla Carmen.

„Kdo tam žije,“ zajímala jsem se. Bylo vidět že ostatní s tím nesouhlasí, ale Kate mluvila.

„Žijí tam krvelační upíři, kteří kdysi vládli, ale Aro je sesadil. Mohla bys to tam zkusit, ale bude to nebezpečné a nevím, jaké to bude mít důsledky pro ostatní upíry, zvláště pro ty, kdo se nechtějí skrývat. Možná je Rumuni budou podporovat.“

„Takže budu muset obětovat možnou nejistotu a válku za jejich život,“ povzdychla jsem si.

„Asi ano, nevidím jinou možnost,“ pověděla Kate. „Nikdo by nebyl takový šílenec, aby si něco začal s Volturiovými, jen oni,“ přisvědčila rezignovaně Tanya.

„Najdu je,“ pověděla jsem pevně, i když jsem si tím tak moc nebyla jistá. Ale musím to alespoň zkusit...