Žít dál

Autorka: Giner

Kapitola 16

EDWARD:

Když Bella odešla do svého pokoje, sedli jsme si na pohovku a tiše si povídali tak, aby to nešlo slyšet až nahoru do jejího pokoje.

„Zůstane tady?“ ptala se Rosalie a šlo vidět, že udělá vše, aby její pobyt znepříjemnila.

„Ano,“ odtušil Carlisle. „Myslím, že nemáme na výběr a vypadá docela mile.“

„Mile?“ zavrčel Emmet zuřivě. „Pracovala pro Rumuny, nemůže být milá a hodná.“

„Byla tam přece jen proto, že dala slib,“ namítla Esme.

„Kecy, kdyby to byla pravda, proč nehledá svou rodinu a toho upíra, co milovala,“ ozvala se Alice a v očích jí blýskalo.

„Třeba neví, kde hledat a nebo ví víc, oni už můžou mít novou rodinu,“ pověděl Edward logicky.

„Proč se jí pořád zastáváš,“ nechápal Emmet a Alice si odfrkla.

„Proč? Protože ho okouzlila, určitě na něj použila nějakou svou schopnost a teď si s ním hraje, copak jste si nevšimli, jak se choval k Tanyi? Možná právě proto proměnila tolik lidí v novorozené.“ Všichni na mě upřely své překvapené pohledy, asi si opravdu nevšimli změny v mém chování a to je trochu znervóznělo.

„To není pravda, Alice, prostě jsem u v Denali zjišťoval, že mi něco chybí a jen nevím co. A když je vedle mě Bella, tak je ten nepříjemný pocit zapomenut, úplně pryč.“ Ohromeně na mě zírali a já si povzdychl, asi jim to jen tak nevymluvím a oni mě pořád budou považovat za někoho, koho Bella okouzlila.

„Asi na ni nezměníte názor co,“ usoudil jsem trpce.

„Ne,“ odsekli sourozenci a rodiče mlčeli, nevěděli, co si mají myslet, ale určitě budou velmi obezřetní.

„Jdu ven,“ oznámil jsem jim a vyběhl z domu, musel jsem si urovnat myšlenky v hlavě a rozhodně jsem neměl chuť poslouchat, co si myslí ostatní o mně a dívce, co teď bydlela s námi.

BELLA:

Stmívalo se a já se dívala z okna na červeně zbarvenou oblohu a přemýšlela, jak nejlépe ovládat svou schopnost. Mohla bych zase zkusit meditovat, ale stejně budu muset zkoušet své schopnosti na zvířatech a velmi se ovládat, abych je nezabila. Dokud svou schopnost neovládnu, tak ji nebudu moct ani zablokovat, což by byl docela velký problém, už bych se pravděpodobně nikdy nemohla podívat mezi lidi.

Odblokovala jsem svou schopnost čtení myšlenek a trochu se otřásla, všichni přemýšleli o mé osobě a to ne zrovna lichotivě, jen Esme mě bylo líto a Carlisle přemýšlel o mých schopnostech, čímž mi připomněl Ara. Trochu jsem se při vzpomínce na Volturiovi otřásla, způsobili mi dost bolesti a jim taky.

Ihned jsem tuhle hnusnou schopnost – čtení myšlenek - zablokovala a vydala se do Carlisleovy pracovny, potřebovala bych jeho moudrou radu.

Po zaklepání mě ihned vyzval, abych vstoupila, podle pachu poznal, že ho jdu navštívit já a ne nikdo z rodiny.

„Děje se něco,“ zajímal se, když zvedl hlavu od lejster, kterými měl pokrytý celý stůl, vůbec se nezměnil a práce pro něj byla velmi důležitá.

„Ani ne, jen bych potřebovala s něčím pomoct,“ přiznala jsem a posadila se naproti němu na židli.

„Takže,“ nadzvedl obočí a pohodlně se opřel o opěradlo svého křesla.

„Pokud se nenaučím ovládat své schopnosti, nemůžu mezi lidi, jen si nejsem jistá, jak toho docílit.“

„Už víš, co máš za schopnost?“

„Dokážu paralyzovat oběť, zírá na mě jako v transu a já nevím, jak to zrušit. Stalo se mi to jen jednou, když jsem byla na lovu zvěře, takže netuším, jak moc to působí na lidi, ale odkud se to nenaučím ovládat, tak to ani nechci zkoušet.“

„To chápu, budeme ti muset najít nějaké zvíře, na kterém budeš moct trénovat,“ jeho čele se trochu nakrčilo.

„Nemusíte nic ulovit, stačilo by, kdyby se mnou šel někam do lesa, abych se ovládala a to zvíře předčasně nezabila, když tu schopnost použiji, mám mnohonásobně větší chuť na krev, dělá mi problém udržet svou žízeň na uzdě a nezabít.“

„To není dobré,“ uznal. „Jaké máš vlastně schopnosti?“

„Je jich hodně,“ pokrčila jsem rameny a pak jsem se nadechla a pár jsem jich řekla, zdaleka ne všechny.

„Kolik jich je?“

„Něco přes třicet, co znám, ale asi jsem jich při posledním přenosu získala více, ale ty jsem ještě neobjevila.“

„Myslel jsem, že se schopnosti objevují samotné.“

„Normálně ano, ale já své schopnosti nezískala normální cestou.“

„Cože? Ty jsi přišla na způsob, jak si je od někoho vzít násilně?“ Díval se vyděšeně, měl strach o svou rodinu, že bych jim mohla ublížit.

„Získala jsem je díky Helen, která byla ve Volterře, tehdy mi měla odebrat štít, ale tolik nenáviděla Volturiovi, že mi předala různé schopnosti, abych je mohla porazit. Chtěla se Volturiovým pomstít, protože nepřeměnili i jejího přítele, můj osud jí v něčem připomněl ten její, a proto se rozhodla pomoct mi. Moc to nevyšlo, tak jsem se vydala do Rumunska, aby mi pomohli osvobodit mou rodinu z Itálie. Tehdy mi pomohli a zachránili jsme je, ale já musela zůstat s nimi a žít tam velmi dlouho, nakonec mě Marius přijal za svou dceru. Nedávno mě propustil ze služeb a já se vydala sem, žila jsem tady ještě předtím než jsem se stala upírem.“

„Myslel jsem, žes byla jeho milenka.“

„Nikdy jsem nebyla jeho milenkou v pravém slova smyslu, nikdy jsem se s ním nemilovala dobrovolně. Náš vztah se pak změnil, asi jsem ho už omrzela, měla jsem pro něj být všechno, co si právě vymyslel,“ ušklíbla jsem se. „Tak jsem byla i jeho a Elenina dcera, což bylo v jistém smyslu dobře, trochu se zacelila díra v mém srdci.“

„A co tvá rodina, kde je teď? Proč nejsi s nimi?“

„Je to složité,“ zašeptala jsem.

„Máme dost času,“ usmál se a já si nervózně prohrábla vlasy.

„Nechtěla jsem, aby se kvůli mně trápili  a nebo si něco vyčítali,“ začala jsem tiše. „A tak jsem využila svou schopnost a smazala jim všechny vzpomínky na mou maličkost. Vůbec mě neznají, ani neví, že existuji, jsem pro ně naprosto cizí osoba.“

„Ach tak, nedokážeš to odbourat?“ Vypadalo to, že je mu opravdu líto, co se stalo. Kdyby jen věděl, že celou tu dobu mluvím o jejich rodině, jak by asi reagoval? Byl by stejně chápavý a nebo by mě nařkl, že si vymýšlíš?

„Ne, je to jediná má schopnost, u které neumím zrušit účinky.“

„Pokoušela ses je najít?“

„Samozřejmě, kdo by se o to nepokoušel, byl by blázen, byla to ta nejlepší rodina, kterou si dokážeš představit,“ připustila jsem.

„Našla jsi je?“

„Ano, ale mají jiný život, jak jsem řekla, jsem pro ně cizí a oni jsou teď šťastní, nechtěla jsem jim rozbíjet rodinu.“

„Ach tak, to mě mrzí.“ Vypadal, že je mu to opravdu líto a já si začala pomalu myslet, že mě možná ještě přece jen někdo v tomhle domě pochopí, doufala jsem v to.

„Mě taky,“ pověděla jsem smutně. „Vše?“

„Ano,“ povzdechl si a dovolil, abych šla a já toho ráda využila, dopravila jsem se k sobě do pokojíku, kde jsem si tiše pustila hudbu a poddala se vzpomínkám.

ALICE:

Slyšela jsem celý rozhovor Belly a Carlislea, nešlo to přeslechnout, ale ani tak jsem jí nemohla věřit, něco mi říkalo, ať to nedělám. Tehdy na louce jsem si myslela, že bychom mohly být přítelkyně, dokonce se mi zdála být milejší než Tanya, ale nakonec se to zvrtlo, Edward jí měl plnou hlavu a Tanya trpěla a řekla nám, co je Isabella zač, nebylo možné se s ní dále přátelit, podle Tanyi nebyla tak nevinná, jak se dělala, i když dá se Tanyi věřit? Třeba nám lhala a Isabella není tak špatná, jak říkala.

Neviděla jsem její budoucnost a to mě děsilo, něco mi říkalo, že si na ni mám dát pozor, ale já nevěděla, jestli se jí mám bát nebo naopak ji ochraňovat. Uměla být děsivá, někdy i víc než to, zvláště když bojovala, tehdy jsem si všimla, že se snaží probojovat k nám a jednou zabila upíra, který ohrožoval Esme.

Ano, vzpomínám si, že tehdy jsme jí za to byli vděční, protože Esme byla tak křehká a drobná, nerada se bila a tehdy na ni útočil novorozený dvakrát větší než ona. A právě tehdy se ukázala Bella a i přes svou malou tělesnou výšku, se s ním prala a vyhrála, vypadala opravdu zuřivě a šel z ní strach.

Naopak po probuzení působila bezradně jako malé dítě, které udělalo něco zlého, připadalo mi, že se tehdy musela cítit jako v pasti. Nechápala jsem ji, ne v tuto chvíli, možná to jednou dokážu, ale do té doby pro mě bude hrozbou.