Žít dál

Autorka: Giner

Kapitola 15

BELLA:

Pokud jsem si myslela, že Marius bude zuřit, bylo to slabé slovo, byl velmi rozzuřený.

„Proč jsi ji neodhalila dříve? Jak jsi to mohla nevidět?!? Tvé schopnosti to musely vidět,“ díval se na mě vyčítavě a já sklonila hlavu. Zalapal po dechu, protože si uvědomil, co jsem udělala.

„Proč?“

„Bylo to jednodušší, pořád bych všem četla myšlenky, viděla celou jejich minulost, auru, pocity, představy, tak jsem to prostě vypnula a nechala si jen štít a odolávání krve, podle potřeby jsem se k různým schopnostem vracela,“ pověděla jsem tiše. „Vím, byla to chyba, kdybych nebyla hloupá, tak bych věděla, kdo za těmi masakry stojí a proč, mé omluvy těm lidem životy nezachrání.“

„To máš pravdu, můžeš mi vysvětlit, proč jsi nezůstala v Seattlu?“

„Chtěla jsem vám pomoct, měla jsem tak hrozný strach, že někdo zemře díky nové schopnosti Tanyi. A taky se tak stalo, když mi vzala mé schopnosti, mohla kohokoliv zabít jen svým pohledem, naštěstí na tuhle schopnost nepřišla, dopadlo to dobře,“ pověděla jsem nejistě.

„Málem jsi zemřela,“ promluvila Elena tiše s bolestí v hlase. „Měla jsem o tebe hrozný strach, to mi už nedělej.“

„Na mě nezáleží,“ pokrčila jsem rameny a zavřela oči, abych se nemusela dívat na ty vyčítavé pohledy.

„Marie ne,“ vykřikla El na svého druha, který nyní držel pod krkem Edwarda. „Nic neví,“ zadržela ho, ale její druh se zdál být velmi rozzuřený a neposlouchal ji.

„To všechno kvůli tobě, kvůli tvé mizerné existenci,“ vrčel na něj zuřivě a Cullenovi nechápali.

„Nech ho,“ zašeptala jsem a vstala, cítila jsem se už lépe, divila jsem se, když mě poslechl a pustil ho jako by byl něco odporného.

Trochu jsem zavrávorala, ale zachytila jsem se Emmeta, který stál kousek ode mě, šlo vidět, že mu není můj dotek příjemný a tak jsem ho zase pustila. Opravdu mě neměl rád a když jsem se ho dotkla, díval se tak zhnuseně, jako bych byla nějaký odpad...

„Půjdeme? Myslíš, že tady nemáme co dělat.“

„Ne,“ odmítli Rumuni a já si povzdychla. „Prvně si promluvíme a ty jim všechno vysvětlíš,“ kývl Marius ke Cullenovým.

„Co se tady děje,“ nevydržel to Emmet, jako vždy byl příliš netrpělivý.

„Nemůžeš mě k tomu nutit,“ zašeptala jsem a posadila se, nebyla jsem právě nejsilnější.

„Měla by si zajít na lov,“ pozorovala to starostlivě Elen a já uznala, že to je dobrý nápad a na chvíli se vyhnu otázkám. Marius uznal, že má jeho družka pravdu a opravdu bych se měla nakrmit.

„Půjdu s tebou,“ nabídla se Elen a tak nás šlo nakonec trochu více, následovala nás i část gardy, někteří se prý dali taktéž na vegetariánství, byla to pro ně výzva, konečně se stalo živením se zvířaty uznáváné. Skolila jsem několik jelenů než jsem se cítila plně, konečně mi bylo mnohem lépe a já mohla jít domů. Ale dneska nebylo všem dramatickým událostem konec, zhroutila jsem se na zem a držela se za hlavu, bylo to jako by mi ji chtěl někdo roztrhat na kusy a já pochopila, že mám další schopnost, která ke mně přišla.

Vždy, když jsem něco nového objevila, měla jsem tyhle záchvaty a nikdo s tím nic nedokázal udělat, bylo to mé prokletí a daň za to, co všechno umím. Vnímala jsem okolo sebe upíry, ale nedokázala jsem určit, o koho jde, i když jsem jim zcela podvědomě věřila. Tenhle můj záchvat vždycky trval několik hodin, ale tentokrát mi připadalo, že je nekonečný a mnohonásobně delší než ty předešlé.

Když jsem otevřela oči, okamžitě jsem poznala, že jsem ještě pořád v domě Cullenů, ale v nějakém pokoji, kde jsem ještě nebyla.

„Jak ti je,“ ptala se starostlivě Esme, která seděla vedle mé postele.

„Kde jsou ostatní,“ zajímala jsem se a ignorovala její otázku, nechtěla jsem jí lhát a říct, že je mi dobře, když to nebyla pravda.

„Museli na lov, ten záchvat trval příliš dlouho a oni celou dobu byli u tebe.“

„Jak dlouho?“

„Dva týdny.“ Její slova mi vyrazila dech, nikdy to netrvalo tak dlouho, dokonce ani na samotném začátku, co se to se mnou dělo?

Něco bylo jinak, možná jsem přijala několik nových schopností a doufám, že tohle byly poslední, už tak jich mám více než dost.

„Alice ti sem dala nové oblečení,“ ukázala směrem ke skříni a pak odešla, já si dala sprchu a oblíkla si rifle a obyčejné tričko. Musela jsem na lov, cítila jsem, že kdyby tady v tuto chvíli byl člověk, měla bych velké problémy se sebeovládáním a to i přes mou zvláštní schopnost.

Prošla jsem celým domem a zamířila do lesů, musím si něco ulovit. Zaběhla jsem až kousek za Seattle, kde jsem ulovila nějaké zvířata a pak se vracela domů. U lovu jsem si uvědomila, že mám další schopnost, o které jsem nevěděla, svým pohledem jsem dokázala kohokoliv okouzlit, všechna zvěř, kterou jsem chtěla ulovit, na mě zírala jako v transu a ani se nesnažila utíkat, bylo to tak nepřirozené, ale mám další inspiraci, abych nelovila lidi, nikdo by to neměl ani nejmenší šanci přežít. Budu se to muset naučit ovládat než půjdu do školy, zase všechno začne od začátku.

U Cullenů  už byl královský rod, který byl rád, že jsem už v pořádku.

„Budeš teď žít tady, než se objeví všechny tvé schopnosti, co ti teď přišly,“ oznámil mi Marius.

„Myslíš, že mi jich došlo více?“

„Ano, tohle by měl být konec tvým schopnostem, přišly ti teď ty poslední.“

„Konečně,“ usmála jsem se šťastně, už nebude žádný další záchvat a nebudu se muset bát, že se někde složím.

„Odjíždíte?“

„Ano, myslím, že tady je naše práce u konce, měli bychom se vrátit domů,“ přikývla Elen.

„Někdy napiš, ať víme, jak se máš,“ dodala po chvíli.

„Určitě,“ potvrdila jsem jí. „Napíšu, až se bude něco zajímavého dít. Jaké myslíte, že budu mít schopnosti?“

„Nevím, možná konečně budeš moct zrušit všechny účinky svých schopností.“

„Neumím zrušit jen tu jednu,“ zašklebila jsem se pobaveně.

„Už půjdeme, sbohem Bello,“ objala mě Elen a po ní i Marius. Členové gardy jen kývli a následovali manželský pár.

„Půjdu, nebudu vás obtěžovat,“ chystala jsem se jít do Forks, ale Carlisle mě zadržel.

„Zůstaneš tady, Marius nás požádal, abychom se o tebe postarali.“

„Spíše vám to přikázal, co?“

„Každý tomu říká jinak,“ odsekla Rosalie, ale ihned čelila tvrdému pohledu svého otce.

„Budeš teď bydlet u nás, prostě se s tím smiř,“ pověděla  Esme. „Co bys dělala doma ve Forks?“¨

„Nebudu moct teď do školy,“ upozornila jsem je. „Musím se naučit ovládat své schopnosti a nevím, jak dlouho mi to bude trvat.“

„To nevadí,“ ujistila mě. „Něco si vymyslíme.“

„Dobře teda. Je mi líto, že jsem vás vystavila nebezpečí, když jsem sem přivedla Maria a Elenu.“

„To ty,“ podívala se na mě vražedně Alice.

„Ano, museli jsme zastavit ty masakry a Elena musela být v bezpečí, nemohla s námi a tak jsem navrhla, aby šla k vám. Netušila jsem, že za těmi novorozenými stojí Tanya, jinak bych ji sem nikdy neposlala a šla Denaliovou zabít rovnou i s gardou.“

„Neměla jsi ji moc ráda,“ konstatoval Carlisle chladně.

„Jednou mi její rodina pomohla, ale nepadly jsme si právě do oka, tehdy milovala stejného muže jako já.“

„To muselo být dávno, když přes posledních sto let milovala Edwarda,“ ušklíbl se Emmet a já se na něj bolestně podívala, cožpak si neuvědomuje, jak mi svými slovy ubližuje?

„Cítím to jako by to bylo dnes.“

Nebylo mi mezi nimi dobře, šlo poznat, že mě u sebe nevidí právě nejraději a chovali se tak odměřeně, i když se Carlisle a Esme snažili chovat mile.

„Půjdu k sobě,“ zamumlala jsem a odešla do svého pokoje, kde jsem se sesunula na pohovku a stočila se do klubíčka, mé tělo se otřásalo tichými vzlyky, které naštěstí nikdo v domě neslyšel.