Žít dál

Autorka: Giner

Kapitola 14

EDWARD:

Rumuni? Co dělají u nás doma? Viděl jsem mezi nimi i Bellu, dokonce se usmívala, což neudělala už pěkně dlouhou dobu, trochu jsem se na ni usmál, ale nedívala se na mě, nýbrž na mé rodiče, na které jsem teď neuvěřitelně žárlil. Její pohled byl tak šťastný a láskyplný, nechápal jsem, proč se takhle nemůže dívat i na mě, proč si mě jen nevšímá?

Takže upíří královna bude u nás doma? Všiml jsem si, že Tanya tady nebyla, šla někam na lov a nebo se proběhnout, neměla to se mnou lehké.

„Kam jdete,“ zajímal se ještě Carlisle než Rumuni zmizeli.

„Na lov,“ odtušil jeden z upírů a utíkal za ostatními, v čele běžela Bella a já sledoval její ladný krok. Na lov? A to i Bella? Neměla pít zvířecí krev?

„Okouzlující, že?“ To na mě promluvila pobavená Elena a v očích jí jiskřilo, nezbývalo mi nic jiného než souhlasit.

„Jmenuji se Elena, ale to už asi víte,“ představila se a široce se na mou rodinu usmála, my jen nejistě opětovali.

„Na jaký lov jdou? Myslel jsem, že je Bella vegetarián,“ zeptal jsem se na otázku, která očividně vrtala hlavou i Carlisleovi.

„To taky je, jdou do Seattlu, někdo tam vytváří příliš mnoho novorozených, skoro jako by někdo tvořil novou armádu,“ vysvětlila lehce zamyšleně, měla strach o svého druha a také o své přátelé.

Povídali jsme si pak o všem možném, vypadalo to jako by nás znala velmi dlouho a věděla, jak budeme reagovat, celou tu dobu byla v naší společnosti uvolněná, na chvíli to vypadalo, že zapomněla, za jakých okolností se u nás ocitla.

Ale v jednu chvíli se to změnilo, její ochranka se postavila do bojové pozice a vyčkávala, my cizí upíry ucítili o něco později.

„Běžte do středu, paní,“ popohnal Elenu jeden z její gardy a my ji obklíčili, kdyby na ni chtěl kdokoliv zaútočit, tak aby se jí hlavně nic nestalo.

Do domu vtrhla Tanya s novorozenými a já na ni zíral stejně jako celá má rodina. Takže za ty masakry mohla ona? Proboha proč? Teď jsem se o to ale nezajímal, musel jsem před novorozenými chránit rodinu a Elenu, to bylo nejdůležitější, ostatní to tak brali taky a snažili se zabránit novorozeným, aby se k ženě uprostřed dostali. Bohužel brzy se musela bránit upíří královna sama, i když kdykoliv někdo mohl, tak jí pomohl.

Bylo jich moc, naštěstí se vrátil Marius s ostatními, kteří vydatně pomáhali, ale nestačilo to. Pak jsem uslyšel křik, který se mi vryl hluboce do paměti, byla to Bella, ale bohužel jsem jí nedokázal nějak pomoct. Všiml jsem si, že někteří z gardy jsou stejně zoufalí jako já, asi musela být oblíbená a nebo hodně důležitá.

Konečně jsme se zbavili novorozených a zahlédl jsem, že u Bellina nehybného těla se sklání Elen s Mariem, kousek dál pak Tynyino na kusy roztrhané tělo, kterého mi najednou nebylo vůbec líto.

„Carlisle,“ zařval rozzuřeně Marius, až jsme se lekli, ale táta nezaváhal a ihned zamířil k němu, i když byl dost vyděšený, Marius vypadal děsivě a naštvaně – velmi nebezpečná kombinace.

„Udělej cokoliv, aby to přežila,“ vrčel na něj a uvolnil mu místo, aby u ní byl co nejblíže.

„Kdyby to bylo možné, tak bych řekl, že je v bezvědomí,“ odtušil otec zamyšleně a já se díval na Bellinu překrásnou tvář a prostupovalo mnou zoufalství, nemůže být přece mrtvá! To nesmí, můj život by neměl žádný smysl, nechci zažít den, kdy bych ji nemohl vidět.

„Vezmeme ji do domu,“ rozhodl Marius a jeden z upírů ji vzal opatrně do náruče a my si konečně všimli obrovské rány, kterou měla na zádech, vypadalo to, že jí někdo vyrval kus masa.

„Najděte zbytek,“ zašeptala Elen a šla do domu. Někdo hledal, někdo uklízel, ale já seděl u ní spolu s královskou rodinou a Carlislem, který mě vyháněl, ať jdu ostatním pomoct.

„Zůstaň,“ požádala mě Elen. „Měl by tady být,“ podívala se na svého druha, který přisvědčil. Konečně jeden z upírů přinesl chybějící Belinu část a my ji očistili a přiložili na její tělo, regenerace začala téměř okamžitě.

„Nemáte krev? Bude hodně vyčerpaná,“ ptala se Elena a starostlivě ležící dívku hladila po vlasech, vypadaly jako matka s dcerou.

„Pro něco zajdu,“ rozběhl jsem se do kuchyně, kde bylo trochu krve jako nejhorší zásoba pro Jaspera a nebo kdyby někdo potkal někoho, kdo by mu voněl více než kdo jiný. Přinesl jsem krev a sklenici položil na stůl.

„Probouzí se,“ vešla do obýváku Alice s ostatními a opravdu, Bella otevřela oči, které byly nyní skoro černé jako uhel z nedostatku krve. Ihned jsme jí dali napít a sledovali, jak hltavě polyká, musela být opravdu žíznivá.

„Děkuji,“ pověděla a chtěla se postavit.

„Ještě lež,“ zadržel ji Carlisle, ještě nebyla zcela v pořádku.

„Jsou všichni v pořádku?“

„Tři z gardy jsou mrtví,“ přiznal Marius a tvářil se jako bůh pomsty a pak se na ležící dívku rozkřičel, že mohla přijít o život a taky něco o tom, že měla zůstat v Seattlu dokud nebude v pořádku. Sledoval jsem její rozpaky, vypadala jako malé dítě, které neví, jak se zachovat...