Zase zpátky

Autorka: Malika

!!!Nečíst,pokud jste ještě nečetli The Host..ať nepřijdete o překvapení.!!!

Nedokázala jsem počkat na překlad od Akky a tak se mi podařilo (nějakým způsobem,který mi zůstává záhadou:) -moje angličtina je mizerná) přeložit si dalších čtrnáct zbývajících kapitol a epilog a dokonce jsem pochopila,co se tam děje:)) a pak jsem celou noc přemýšlela,jaké to celé muselo být pro Mel a rozhodla jsem se napsat o vrácení jejího těla…tak jsem vytvořila tuhle jednorázovku,je psaná z Melaniina pohledu (konec58. a kousek 59.kapitoly)…Moc děkuju Clarisoll,bez jejíž ochoty poslat mi aj. originál by tahle povídka nikdy nevznikla.

Došlo mi,že si to Wanda už nedá vymluvit.Když ji nepřesvědčil ani Jared,já nemám šanci.Byla rozhodnutá za každou cenu vrátit mi moje tělo a pak se nechat zabít Doktorem.Těšila jsem se,až to budu zase já,až se budu moct hýbat,až budu moci obejmout Jareda a Jamieho…ale Wanda si nezaslouží zemřít.Tolik pro mě udělala.Vydala se do pouště a málem zemřela.Trpěla mezi lidmi,hladověla,tolik času strávila v té malé díře,která sloužila jako spižírna,ze začátku ji všichni nenáviděli,ale ona tu přesto zůstala.Teď nám vyzradila největší tajemství duší – jak je vyjmout,bez toho,aniž bychom zabili duši i člověka…A když jsem zmizela,dělala všechno pro to,aby mě zase vrátila zpátky – každá jiná duše by byla nadšená,že má pokoj od svého otravného hostitele,ale ne Wanda.Wanda,nejdříve můj největší nepřítel,později spojenec,společnice,kamarádka a teď…sestra.Až se probudím,nesmím nechat doktora,aby ji zabil,nesmím…musím si to pamatovat,nesmím skončit jako Mandy,že si nebudu pamatovat svoje jméno.Sice si myslím,že jakmile bych spatřila Jareda a Jamieho,okamžitě bych si vzpomněla,ale nesmím zapomenout na Wandu,na to,že se s Doktorem domluvila,že ji zabije,až všichni z nemocnice zmizí,místo aby ji poslal na nějakou jinou planetu…

Wanda si lehla na operační stůl a spolkla Žádnou bolest.Doktor ještě něco říkal,připravoval si lahvičku s chloroformem,ale já ho neposlouchala.Kdybych mohla brečet,zmáčely by mě potoky slz.Copak by nešlo vymyslet nějaké jiné řešení?

Doktor si nachystal látku.Už jsem neměla moc času,za chvíli nás uspí.Musela jsem se rozloučit.

Děkuji,Wando.Moje sestřičko.Nikdy na tebe nezapomenu.

Buď štastná,Mel.Užívej si to všechno.Važ si toho pro mě,odpověděla mi dojatě.

Budu,slíbila jsem.

Sbohem,pomyslely jsme si společně.

Doktor zlehka přiložil látku na naši tvář.Naposledy naši,potom už bude jen moje,Wanda bude navždycky pryč…chloroform začal okamžitě působit a já se propadávala do spánku.Pak už nebylo nic.

Černo najednou zmizelo,objevily se jasné duhové barvy.A potom jsem vzlétla.

…Připadalo mi,jako bych létala.Cítila jsem,jak se protrhla jakási zvláštní zeď a já se cítila,jako bych se proměnila ve vzduch,a rozptýlila se na všechny strany.Přišlo mi,jako bych vyplňovala nějaký obrovský rozlehlý prostor,a pořád jsem ještě létala.Pak mi začalo brnět tělo.Brnět tělo…?

Barvy zmizely a já pod zavřenými víčky viděla tmavě červené světlo.Jako ve slabě ozářené místnosti.Bez přemýšlení jsem vyslala signál,aby se moje prsty pohnuly.A světe div se,ony se opravdu pohnuly.Co se to stalo?Dokážu hýbat svým tělem?Až doteď mým tělem hýbala Wanda…Wanda!!Moje sestra,moje nejlepší kamarádka,moje vězeňkyně a osvoboditelka.Nesmím ji nechat zemřít…nesmím!

Prudce jsem se posadila,když se mi vrátily všechny vzpomínky. „Doktore,nesmíš Wandu zabít!“vykřikla jsem a vyskočila z lůžka.Bylo to úžasné,hýbat se podle vlastní vůle.Pohnout se,kdy jsem chtěla…Byla jsem zase zpátky.

„Já vím,na čem jste se domluvili a zakazuji ti to!Jestli jí ublížíš,bude to to poslední,co v životě uděláš,“slibovala jsem tomu neškodně vypadajícímu muži,který si mě zkoumavě prohlížel.

„Melanie,měla by sis-“začal.

Chytila jsem ho za ramena. „Slib mi,že jí neublížíš!“

Než stačil odpovědět,vložil se do toho Ian. „Cože?“ptal se ohromeně. „Jak zabít?Zabít Wandu???“

Doktor mu tiše něco odpověděl,ale já je nevnímala.Jen na malou chvíli,potom budu zase bojovat z Wandu.Nemohla jsem vnímat nikoho jiného než jeho.

„Mel!“

„Jarede!" 

Rozběhli jsme se k sobě a srazili se někde v půli místnosti.Dychtivě jsme se objímali a pak jsme se políbili.Byla jsem dokonale šťastná.Byla jsem s Jaredem,mou láskou a ještě nám zbývalo pěkných pár desítek let prožít společně,než zemřeme…

Nechtěli jsme se už nikdy pustit. „Mel,jsi zpátky…Mel,miluju tě…“šeptal mi do vlasů.

„Jarede,“vzlykala jsem…štěstím.

Pak se z chodby ozval zvuk přibližující se hádky. „To je mi jedno,strýčku Jebe,slyšíš?!Já ji chci vidět!!!“

„Ale nevíme,jestli už je po všem.Wanda nechtěla,abys…“

„Říkám,že je mi to ukradený!“

„Jamie,“vykřikla jsem nadšeně.

Můj bráška se rozběhl,zvuk jeho kroků se rozléhal po jeskyni. „Mel!!“

Skočil mi do náruče a objímal mě. „Mel,ale co bude s Wandou?“

„Neboj,nedopustím,aby jí někdo ublížil,“slíbila jsem mu.

Dívala jsem se na Jareda,ale mluvila jsem ke všem v místnosti. „Wanda vám všem lhala.A lhala tak přesvědčivě,že jste jí uvěřili.Ona byla  rozhodnutá udělat cokoliv,aby mi vrátila moje tělo,“rozslzela jsem se,vzpomínky na obětavost mé sestřičky bolely. „Když Ian svolal „soud“,lhala vám – já chtěla,aby jste ji nevyndávali,nechtěla jsem svoje tělo zpátky.Ale ona byla tak přesvědčivá…kvůli mně…taky vám všem – až na Doktora – lhala,že chce na jinou planetu,že tam nejsou emoce jako u lidí..pf.Nikdy už nikam jinam nechtěla,věděla,že by se trápila…tak si vybrala jedinou cestu,která pro ni připadala v úvahu.Ale…Doktore,nesmíš ji zabít.To si ona nezaslouží.Vymyslíme něco…cokoliv,“dokončila jsem svůj proslov a obezřetně jsem se rozhlédla.

„Kde je Wanda?“zeptala jsem se a potlačovala paniku.

„Tady,“ozval se Ian.Odtrhla jsem oči od Jareda a podívala se jeho směrem.Seděl u stolku a před ním byl kryotank.S Wandou.Ianovy oči těkaly po místnosti a držením těla jasně dával najevo svoje úmysly – opovažte se k Wandě jen přiblížit a je po vás.Trochu se mi ulevilo.

Nikdy by nedovolil Doktorovi,aby ji zabil.

„To je jednoduché,ne?“ozval se Jamie. „Dáme Wandu do někoho jiného.“

Samozřejmě.Tak prosté.Ale ona už nechtěla být parazit,a budeme muset pečlivě vybírat…

„Pojedeme na nájezd.Hned teď.Wanda by nechtěla být dítě…“

„…ale nesmíme unést někoho starého,Wandu dáme do mladého těla,“dopověděl za mě Jamie,oči mu zářily.

„Jdu připravit věci,za hodinu vyrážíme,“usmíval se Jared a odešel nachystat vše potřebné.Chtěla jsem zůstat s ním,ale zároveň jsem tu nechtěla nechávat Wandu samotnou.Co kdyby si to Doktor rozmyslel,co kdyby Ian usnul…

Jamie se přesunul k Ianovi,ale ten mu nedovolil,aby se k Wandina kryotanku dotkl jen jedním prstem.Neodvolil to ani mě.Vedle něj ležela Jebova puška – pro jistotu.Prý kdyby někdo dělal potíže.

A potíže se skutečně vynořily,ale naštěstí se to netýkalo Wandy.Ještě před naším nájezdem sem přišel Kyle a byl zdrcený.Poprvé jsem viděla Ianova bratra plakat.Nedařilo se totiž probudit Jodi.Ať už se snažili jak chtěli,Jodi se nevracela.Utěšovali jsme ho,a on se dal po půl hodině zase dohromady.Pak jako by mu v hlavě přeskočila výhybka,vyskočil ze židle a obličej se mu rozzářil. „Vraťte tam Sunny.Bude šťastná – a já taky.“

Takže se do Jodina těla vrátila zpátky Sunny.Byla nadšená,že tu může zůstat,dokonce se nás už ani nebála – protože Kyle ji „hlídal“.

Konečně jsme vyrazili ven.Jeli jsme já,Jared a Jamie – nedal jinak,než že musí jet s námi.Ian zůstal a hlídal Wandu.Uháněli jsme pouští a kolem nás svištěl vzduch.Cítila jsem se tak nespoutaně,jako už dlouho ne.

Projížděli jsme města a hledali toho správného hostitele pro Wandu.Pro ni jsme museli vybrat někoho neobyčejného.

A pak ji Jamie uviděl.

Po ulici procházela dívka,byla drobná a vypadala skoro jako dítě,ale mohlo jí být tak sedmnáct.Měla zvláštní kůži s podtónem stříbřité,oválný obličej,bledé růžové rty a dolíčky.Její obličej jako svatozář lemovaly dlouhé zlaté vlnité vlasy.Jamie na ni fascinovaně hleděl. „Takhle jsem si představoval Wandu – jako anděla.“Já ani Jared jsme proti jeho rozhodnutí neměli námitek.

A tak jsme rychle vymysleli plán,jak se jí zmocnit.

Nakonec jsem byla vybrána jako návnada – koneckonců,jaký jiný člověk by znal duše líp než já,která jsem slyšela téměř každou Wandinu myšlenku.

Zamířila jsem k ní. „Promiňte,“začala jsem.Ta dívka se na mě otočila. „Čau,“řekla.

„Ahoj,já jsem Melanie,“usmála jsem se na ni. „Jsem tu ve městě nová a myslím,že jsem se ztratila…“

„Oh!Kam se potřebuješ dostat?Vezmu tě –“

„Ne,není to daleko.Byla jsem se projít a…“rychle jsem jí převyprávěla historku,že se potřebuji dostat do jedné ulice a jestli by mi neukázala cestu.Řekla mi,že se jmenuje Petals Open to the Moon,ale že rodina jí říká Pet.Sama se mi nabídla,že mě dovede do té ulice,jejíž jméno jsem jí řekla.Paráda.Na konci ulice na nás čekali Jared a Jamie.Představila jsem jí je a pak jsme postupovali velmi rychle.Sotva si stačila uvědomit,že můj stisk je až příliš silný.Stihla jen říct: „Co-?“a už jsme ji uspali chloroformem.Rychle jsme vyrazili zpátky,a po cestě do „nemocnice“ jsme narazil na Kyle a Sunny,kteří se líbali v jedné úzké jeskyni.Přála jsem jim to,byla jsem ráda,že jsou šťastní.

Položili jsme Pet na stůl,Doktor jí dal Žádnou bolest a začal operovat.Vytáhl Pet z toho těla a dal ji do kryotanku.Zkoušeli jsme probudit jejího původního lidského obyvatele,ale bylo to stejné jako s Jodi – nic,žádná odezva na naše volání.To se bude Wandě líbit,už nebude moct tvrdit,že je parazit.Bude to její tělo.

Vše bylo ok.Mohli jsme Wandu vložit.

Jamie si vymohl,že tu musí zůstat.Když Ian Wandu přeopatrně vytáhl z kryotanku,Jamie si užasle povzdechl.A já taky.Později jsem viděla ještě mnoho duší,ale žádná nebyla tak krásná a tak jedinečná,jako byla Wanda.

„Tvrdila mi,že by se mi nelíbila,kdybych ji viděl.Copak neví,jak je nádherná?“mumlal si Ian pro sebe.Předal ji Doktorovi a ten pustil dovnitř.Nezbývalo nám,než čekat.

Ian už začínal nervit. „Wando?Slyšíš mě,Wando?“

Wanda se trochu pohnula,ale jinak nic.

„Wando.Vrať se.Nenecháme tě jít.“Ian se obrátil na Dokrora. „Požij Probuzení,“přikázal.

Doktor dal Wandě trochu léku.Znovu se zamlela a tentokrát už se začala probírat.Potom otevřela oči a zračilo se jí v nich poznání.Věděla,kdo je.Byla zpátky.

Teď byla moje rodina kompletní.