Zase od začátku

Autorka: NiCoLkA CuLLeNs

7. {Prosba}

Chtěla jsem se vrátit ještě před půlnocí, aby o mě neměl táta strach. Schody jsem brala po dvou a modlila se, abych neupadla. K mému překvapení jsem nespadla. Dál jsem se tím však už nezabývala a doslova sprintovala k autu. Byla jsem tak nabytá adrenalinem, který jsem naposledy zažila na té louce.

Při tom pomyšlení mě píchlo u srdce. Panebože, jak já jsme už chtěla znát svou minulost. Až teď jsem si uvědomila, že jsem při vzpomínce na Edwarda ztuhla na místě. V duchu jsem si zanadávala, že zrovna teď ztrácím čas přemýšlením.

Rychle jsem tedy nasedla do auta. Pomaloučku jsem začínala vycouvávat. Ale byla jsem dost zaneprázdněná přemýšlením -opravdu jsem se snažila nepřemýšlet- o té čarodějnici. Tak že jsem si ani nevšimla, že couvám do stromu. Až hlasitou ohlušující ránou, jak můj náklaďáček narazil do stromu, jsem si toho teprve všimla. No co stejně to odnesl asi jen nárazník, pomyslela jsem si a jela dál jako by se nic nestalo.

Ze svého starého autíčka jsem se snažila vymáčknout, tu největší rychlost, která jen šla. Bohužel to byla jen 70km/hod.

Za necelou půlhodinu jsem už však byla u prvních domů v La Push. Tentokrát tam však nepanoval klid a veselý, naopak byl tam velký rozruch a hromada truchlících žen a zmateně pobíhajících dětí.

Vyděsila jsem se, co se to děje, tak že jsem na chvíli pustila volant a ztratila tak na chvíli kontrolu nad vozem. Jen během té chvilky jsem, ale už málem porazila malého chlapce, který se na mě jen vyděšeně díval. Na chvíli jsem musela zastavit, abych si trochu srovnala myšlenky.

Zastavila jsem uprostřed silnice bylo mi to jedno a lidé stejně jen tak běhali zděšeně okolo. Celá najednou unavená jsem si položila hlavu na volant. A chtěla jsem, alespoň na chvíli zapomenout na vše.

Asi jsem musela usnout, protože mě vzbudilo zaklepání na okénko od auta. Byla to Emily.

,,Ufff.. Emily to jsem ráda, že jsi to ty…“ chtěla jsem pokračovat, ale Emily mě rychlím syknutím umlčela. A aniž by mi něco víc vysvětlovala, obešla auto a nastoupila dovnitř.

,,Jeď.“ špitla mi potichu, jako by se bála že nás někdo uslyší.

,,A kam ?“ to už jsem však šlápla na plyn a jela vpřed. Po cestě z La Push jsem si všimla, že je tu až podivně liduprázdno.

,,Emily, kde jsou všichni ?“ rozhlížela jsem se na všechny strany, ale nikde nikdo. A pak můj pohled spočinul na Emiliině tváři. Byla zalitá slzami.

Zastavila jsem a obrátila se na ni. Chtěla jsem se ji už zeptat co se stalo, ale ona mě zase pobídla, ať jedu dál.

A tak jsem jela. Když jsem dojela do Foks, tak jsem se otočila na Emily.

,,Tak a kam teď ?“ když jsem to říkala, doufala jsem, že se Emily chce držet ještě v státních hranicích. Zachechtala jsem se a Emily se na mě jen udiveně podívala. Ihned mi to bylo trapné, a na znamení omluvy jsem zčervenala.

,,Bello, jeď na chvíli k vám domů. Potřebuji si s tebou promluvit.“ ohlédla se do zpětného zrcátka, jako by se bála jestli to neprozradila ještě někomu jinému, než mě. Když jsem viděla její nervozitu, dupla jsem zase na plyn. Teď by se mi hodilo, nějaké rychlé auto, pomyslela jsem si a vzpomněla si z Edwardova vyprávění na Alicino Porsche 911 Turbo.

Dřív než jsem si však s mou fantazii dokázala představit, jak to auto řídím jsem zastavila, už u Charlieho domu.

Emily bleskurychle vystoupila a já ji napodobila. Zatímco já jsem zamykala auto, Emily už vyndávala klíč z pod květináče a odemykala vstupní dveře.

Teprve teď jsem si všimla, že Charlieho policejní auto chybí. Bude pěkně naštvaný, až se vrátí. Ale co řeknu mu pravdu, že jsem byla v La Push. To tátu dokázalo vždy uklidnit. Jacob.

Jeho jméno mě zase trochu popohnalo. Potom co jsem zamkla auto, jsem se rychlou chůzí vydala do domu.

Uvnitř domu, už seděla Emily, vypadala že se za chvíli nervově zhroutí. To mě vyděsilo. Rychle jsem se k ní rozeběhla a objala ji kolem ramen.

,,Emily? Jsi v pořádku?“ tiskla jsem ji k sobě celkem pevně, ale zdálo se, že to Emily ani nevnímá.

,,Bello… stalo se… něco hrozného! “ mumlala skrz proud slz, který ji stékal po obličeji.

,,No to jsem si jaksi všimla.“ poznamenala jsem potichu s nemalou ironií v hlase.

,,A co se teda stalo?“ pobízela jsme ji, když už bylo dlouho ticho.

,,Včera… noci… Sam a smečka…. souboj…. Volturi… Ach Bello!“ jak Emily vzlykala mezi jednotlivými slovy, tak jsem toho zachytila jen trochu. Ale i to mi stačilo.

Volturiovi, přišli si pro mě?, ptala jsem se sama sebe. Ne to by přišli asi přímo za mnou. Nebo si myslí, že jsem pořád s Edwardem?, hmm to je celkem možné. Ale najednou jsem si uvědomila, že upíří asi nějak vycítí, že tu dlouho žádný upír nebyl.

Ale kam vlastně zmizeli Cullenovi, přemýšlela jsem.

Zatímco jsem se zabývala svými myšlenkami, Emily se ode mě odtáhla a postavila se zády ke mně. Bylo mi to trochu nepříjemné, když jsem neviděla její výraz. Ale to už Emily spustila.

,,Promiň Bello za moje předchozí chování.“ omluvila se mi Emily podivně zdvořile znějícím hlasem.

,,Ale Emily to nevadí.“ chlácholila jsem ji ihned a šla jsem k ní. Pohladila jsem ji po zádech, ale ona pod mým dotykem jen ztuhla a ihned ode mě o krok ustoupila.

,,Emily… Co.. Co je?“ koktala jsem rozpačitě. Něco mi unikalo. Takhle se Emily chovala jen málokdy. Jen když to bylo důležité. Nebo když někoho chtěla požádat o něco nepříjemného.

Už jsem se jí chtěla zeptat, ale ona mi ukázala ať si zase sednu. Poslechla jsem a sedla si. Čekala jsem, že si sedne taky, ale ona jen stála pořád otočená zády ke mně.

,,Včera když jsi odjela. Sem domů.“ dodala když viděla můj nechápavý obličej.

,,Ano?“ byla jsem netrpělivá a to bylo poznat na mém hlasu. I Emily to musela poznat, protože si s vyprávěním trochu pospíšila.

,,No jak jsem říkala, když jsi odjela, tak se vrátil Jacob s novinkou.“ odmlčela se asi hledala ta správná slova, jak tu situaci popsat. Chápala jsem ji, muselo to být pro ni těžké, takhle o tom mluvit. Muselo se stát něco hrozného. A tak jsem jen trpělivě čekala.

,,S novinkou, že je tady nějaká skupina upírů. Prý to nejsou vegetariáni. A tak se celá smečka rozhodla, že se vydá je hledat. Upíry hledali několik hodin, ale nenašli je. Takže se všichni rozhodli jít domů trochu prospat. Až na Paula, ten byl přímo šťastný, když mohl být na hlídce.“ při té vzpomínce se Emily trochu pousmála.

,,Jenže upíři byli chytřejší, nějak Paula odlákali a jejich větší skupina se vkradla ke mně a Samovi do domu. Když je Sam ucítil, tak už bylo pozdě. “ nešťastně se rozbrečela. Ale po chvíli zase přestala a pokračovala ve svém vyprávění.

,,Upíři mě zajali. No zajali spíš mě pár upírů obklíčilo. Sam měl sám co dělat. Byla jich přesila. A když si všiml ještě mě, chtěl se přeměnit ve vlka. A to najednou upíři přestali bojovat. Že mě nechají na pokoji a neublíží mi.“ bylo vidět, že její vyprávění se blíží ke konci.

,,Pod podmínkou, že půjde Sam a celá smečka s nimi do Itálie.“ Emily se několikrát nadechla na uklidněnou a pokračovala.

,,Přemlouvala jsem Sama, aby nechodil, ale on mě neposlouchal.“ dopověděla mi smutně. Jen tak tam stála a nakonec se přece jen odhodlala ke mně posadit. Byla celá rozklepaná strachem.

,,Emily jak bych ti mohla pomoct?“ ptala jsem se a mezitím jsem jí na dlaních dělala uklidňující kroužky, které mi dělával Edward.

,,Bello, To co po tobě chci… Je to něco hrozného. Ale Sama by to zachránilo.“ prosila mě Emily.

,,Udělám cokoliv, abych je zachránila. Slibuji.“ slíbila jsem Emily. Té se na tváři chvíli objevil ulehčený výraz. Potom se však znovu zamračila a vypadala opět smutně.

,,No tak Emily co mám udělat?“ dorážel jsem na ní, už zase nedočkavá. Emily chvíli přemýšlela jestli mi to říct nebo ne, ale nakonec se asi rozhodla, že mi to řekne.

,,Bello. Prosím. Kvůli mně, kvůli Samovi a ostatním vlkodlakům….“ zase se zarazila. Už jsem byla celkem vytočená, jak dlouho to bude ještě trvat, než se vymáčkne. Ale nic moc příjemného to nebude, jinak by kolem toho nedělala takové divadlo.

,,No tak Emily už mě nenapínej!“ vytknula jsem jí. 

 ,,Pokud uděláš, co po tobě žádám, tak přijdeš o hodně. Vlastně přijdeš o vše co jsi doposud znala. A to co získáš já nevím. Ale doufám, že to bude tvé snad hezké období v životě.“ dokončila Emily svůj proslov. To hlavní si, ale schovávala až na konec.

,,Bello Swan… Žádám tě, aby jsi se stala….“ odmlčela se “..upírem.“