Zase od začátku

Autorka: NiCoLkA CuLLeNs

6. {Osudová louka}

,,Bello. Ne nechoď sem. Je to nebezpečné!“ zakřičel na mě Edward jakmile si všiml, že mu běžím na pomoc. Mě ale bylo jedno co na mě volá. V hlavě jsem slyšela hlasy co na mě volali, jen on ne. Najednou jsem uviděla, že nikde nevidím Jacoba. A pak jsme si ho všimla. Stál hned vedle mě a dýchal velmi potichu, takže jsem ho svými lidskými uši ani neslyšela. Proč se nepromění přemýšlela jsem. Vždyť je už po boji ne? A pak jsem uslyšela hrozivé vrčení, které pocházelo z Jacobova hrdla.

,,Jacobe? Co je? Už ho nechej  je po boji, ne? Vyhrál jsi.“ přemlouvala jsem ho v domnění, že vrčí na Edwarda.

,,Bello nehýbej se. On nevrčí na mě, ale na tebe.“ varoval mě potichu Edward, který už stál přede mnou v obrané pozici. Ztuhla jsem hrůzou.

,,Ne Jacobe. Ty mi neublížíš, já ti věřím.“ domlouvala jsem Jacobovi, aby přestal alespoň vrčet. A Jacob skutečně přestal. Ulevilo se mi, myslela jsem že se mi ho jen tak jednoduše nepodaří uklidnit.

Opatrně jsem odstrčila Edwarda, ten mě ale nechtěl pustit.

,,Je to moc nebezpečné Bello. Může ti  ublížit.“ varoval mě Edward skrz stisknuté zuby.

,,Jo ale ty mi taky můžeš ublížit. No ne snad?“ odsekla jsme mu chladně. Pomalu mě to začínalo štvát, že má o mě pořád takový strach.

,,Já bych ti nikdy neublížil.“ řekl mi to se stejnou chladností v hlase. Ten hlas mě trochu zarazil. Dál jsem jím však nezabývala a pokračovala pomalu k Jacobovi. Když jsem dorazila k němu, tak jsem se mu podívala do jeho očí. S hrůzou jsem zjistila, že je nemá teplé a hnědé, jako je měl dřív. Měl je studené a hrůzostrašně červené. O krok jsem ustoupila.

,,Jacobe co to máš s očima?“ zeptala jsem se zděšeně. Ale on mi samozřejmě neodpověděl, vždyť byl přeci  zrovna vlk.

,,Jeho oči se změnili proto..“ zasekl se Edward uprostřed věty.

,,Proč?“ už jsem si představovala kdoví co.

,,Protože..Ochutnal…Lidskou krev.“ dořekl mi to Edward se skloněnou hlavou, jako by to byla jeho vina.

,,Cože? Krev? A ještě k tomu lidskou? Ale jak to? Nejsou tu vlci proto aby vám zabránili pít lidskou krev? A přitom se jí sami nasávají!“ křičela jsem rozhořčeně. Byl to asi můj nejdelší proslov za posledních pár dní.

,,Důvod? Ten já neznám, ale ty si ho určitě zjistíš, že? Teď když budete takový dobří kamarádi.“ povídal dál se znechucením na tváři.

,,Kamarádi? Cože? O čem to zase mluvíš?“ už jsem na něj řvala, ale on si toho snad ani nevšiml. A pak jsem za ním uviděla jeho sestru Alici. A ihned mi došlo, že měla vidění.

,,Cože? Ty mě vidíš, že budu s Jacobem KAMARÁDKA?“ zakřičela jsem na ni už vztekle.

,,Já nevím, jestli s ním budeš kamarádka, ale tvoje budoucnost zmizela.“ mluvila tak chladně,  to mi k Alici nesedlo. Ale její oči tak chladné nebyli a to mě trochu uklidnilo. V jejích očích bylo něco jako smutek, bolest a hlavně velká starost. Asi o Edwarda pomyslela jsem si. Vždyť nemá ruku! Ta myšlenka mě přivedla zpět do reality.

“Stejně jako jeho.“ dodala ještě znechuceně a vrhla vražedný pohled na Jacoba. Taky jsem se podívala na Jacoba, úplně jsem na něj zapomněla. Ale on stál pořád na stejném místě a nic nedělal.

A najednou to vše proběhlo tak rychle.

Jacob se pokusil zaútočit na Alici, ale Edward díky své schopnosti tomu stihl zabránit. S rychlostí blesku vyskočil, aby ubránil Alici. Ta stála na místě, stále ještě ztuhlá šokem. Ozvala se ohlušující rána. Jak do sebe Edward s Jacobem vrazili. I zem se snad zatřásla. Vypadalo to, že Jacob je silnější, protože odhodil Edwarda dobrých deset metrů daleko. Jakmile Edward dopadl, už se hned zvedal a šel pokračovat v boji s Jacobem. Tentokrát zabodoval Edward nečekaně zaútočil na Jacoba ze strany. To Jacob nečekal a tak dostal pořádnou ránu do boku, až spadl na zem. Edward se pro sebe usmál. Měl šílený úsměv. V tuto chvíli jsem se ho opravdu bála.

Edward se už skláněl nad Jacobem, že ho zabije, když v tom do něho vrazilo, něco velkého a černého. Další vlk pomyslela jsem si. A nevěděla jsem jestli mám radost nebo ne. Nechtěla jsem, aby jeden z nich umřel. Ale zase to bylo jediné východisko. A tak jsem jen se smutkem pozorovala, jak Quileutská smečka pomalu a bolestně zabíjí Edwarda. Začala jsem vzlykat. Edward to asi uslyšel, protože se na mě ještě z posledních sil otočil.

,,Miluju tě, Bello!“ jen co to dořekl, tak zavřel oči a už je neotevřel.

Asi o měsíc později:

Byla jsem jako každý den s Emily doma. Čekali jsme,až se nám vrátí vlkodlaci zpět.

,,Bello? Nechceš se projít?..Víš chtěla bych se tě na něco zeptat.“ ptala se mě opatrně Emily a přitom mi už ukazovala rukou, abych ji následovala. Dovedla mě na pláž La Push. Najednou mi bylo tak příjemně. Skopla jsem boty a užívala si písku pod mýma nohama. Musela jsem vypadat jako malé dítě, co si hraje na pláži. Ale mě to bylo jedno. A Emily se zdálo taky, protože mě napodobila. A tak jsme obě běhaly, točily se a skákaly na písku. A pak jsme se společně rozeběhli do moře.

Bylo ledové to ano, ale mě se to líbilo. Připomínalo mi to studenost, kterou jsem cítila z Cullenových. Když už jsme, ale byli s Emily promrzlé až na kost. Tak jsme se vydali zpět do domu.

Jen co jsme došli do domu, tak jsme se převlékli do suchého a usadili se u krbu. Na Emily bylo vidět, že ji něco trápí.

,,No tak Emily. Co je ti?“ chytla jsem ji za ruku, aby se víc uvolnila.

,,Bello. Mám pro tebe otázku…“ nedořekla to a sklopila hlavu. Trochu jsem se podivila, to je to tak hrozné?

,,Jakou otázku?  Emily jsi moje kamarádka, můžeš se mě zeptat na cokoliv.“ trochu jsem se uvelebila u krbu a pustila ji ruku. Místo toho jsem  stiskla dlaně do pěsti, kdyby mě překvapila.

,,No, víš že tě mám moc ráda, ale nepřijde mi, že tohle je život pro tebe.“ pomalu se mi podívala do očí. Nevím co uviděla, ale hned s nimi zase uhnula.

,,Emily ale co s tím mám udělat?“ pro změnu mi zase stiskla ruku ona.

,,Já znám někoho, kdo umí vracet paměť. Vím zní to šíleně, ale je to nějaká stará čarodějka co pořád věří na vlkodlaky a upíři. No věří spíš o nich ví.“ usmála se nesměle Emily.

,,A ty myslíš, že by mi dokázala vrátit paměť?“ asi jsem ji tu ruku musela pořádně drtit, protože sebou bolestně škubla. Ihned jsem stisk povolila.

,,No ona říká že ano. Ale opravdu by jsi s tím souhlasila?..Víš nechci tě do ničeho nutit.“ omlouvala se Emily.

,,Ano. Máš pravdu tohle není život pro mě.“ zadívala jsem se do ohně a vzpomínala na to co se stalo za poslední měsíc. Bylo to jako bych viděla film jen z černobílých fotek.

Já s Jacobem se procházíme na pláži.

Já s Jacobem se koupeme v moři.

Já s Emily čekáme na vlkodlaky, až se vrátí domů.

Já s Paulem,se poštuchujeme.

Já s celou Quileutskou smečko skáčeme z útesu.

Já s Emily pozorujeme smečku, jak se perou o oběd.  

Já přemlouvám Jacoba aby mi řekl, co znamenají ty jeho červené oči.

Já sama na pláži přemýšlím, co se stalo s Alicí a ostatními Culleny.

Z přemýšlení mě vytrhal, až Emily.

,,Bello. Ale nesmíš to říct Jacobovi ani nikomu ze smečky. Nenechali by tě odejít.“ prosila mě Emily se smutnýma očima.

,,Neboj já to nikomu neřeknu.“ slibovala jsem, ale přitom jsem věděla, že to asi jednou poruším. Bylo mi z toho na nic. Emily si můj výraz obličeje ale vyložila jinak.

,,Neboj se. Bude to, až se na to budeš cítit.“ uklidňovala mě.

,,Ne! Ne Emily prosím ať je to co nejdřív. Prosím.“ křičela jsem prosebně na Emily.

,,Co má být co nejdřív?“ zavolal na nás Sam s veselým úsměvem na tváři.

,,Ale to grilování na pláži. Bella si myslí, že toho sní víc než Paul.“ šibalsky se na mě usmála. A kývla na souhlas, že to bude tak brzo jak to je půjde.

,,Děkuju.“ zamumlala jsem nebyla jsem si jistá, jestli mě slyšela, ale ona se chápavě usmála.

Najednou do dveří vešel Paul.

,,Takže ty si myslíš, že toho sníš víc jak já jo?“ tvářil se překvapený tím, že si něco takového můžu jenom myslet.

,,Já si to nemyslím…“ Paul se vítězně usmál  ,,.. Já to vím.“  Úsměv mu z tváře zmizel, nahradil ho úšklebek.

,,O co že já toho sním víc?“ navrhl mi Paul. Chvíli jsem přemýšlela.

,,No když vyhraji já, tak mi budeš celý týden sloužit.“ v duchu už jsem si představovala, jak mi čistí boty až se lesknou. Nad tím jsem se musela usmát.

,,Dobře. Ale když vyhraji já, tak ty proběhneš celým Forks nahá.“ hned na to se smál svému nápadu. Trochu jsem začala mít pochyby jestli to zvládnu, ale co pomyslela jsem si. Však já mu ukážu.

,,Platí.“ na platnost jsme si podali ruce.

,,Tak to jsem zvědavý.“ zachechtal se Sam. Když jsem se na něj otočila, tak jsem si všimla, že ostatní se sázeli na vítěze. Většina samozřejmě vsadila na Paula. Jen Sam a Emily vsadili na mě. Usmála jsem se na ně. Ihned mi to oplatili, ale na jejich tvářích byli vidět pochyby, jestli vyhraji.

Zbytek dne proběhl tak nějak v klidu. Jacob byl na hlídce až do rána. A Charlie byl taky ještě v práci. Takže jsem měla volnou noc a neměla jsem co dělat. Vzpomněla jsem si na Emily a tu její čarodějnici. Teď nebo nikdy pomyslela jsem si a vyběhla za svého pokoje…