Zase od začátku

Autorka: NiCoLkA CuLLeNs

5.

Pomalu jsem se zvedala z nemocniční postele. Stále jsem si nebyla jistá svýma nohama. I když s nimi jsem si nebyla jistá nikdy. A taky jsme samozřejmě zakopla. Než jsem však stihla spadnout, tak mě už drželi dvě zcela odlišné paže.

Jedny studené, ale bezpečné. Druhé byly naopak teplé a sálala z nich pohoda. V hlavě mi bleskla myšlenka jaké chci ruce? Jaké ruce by se mě měli dotýkat do konce života? Upír nebo vlkodlak? Edward nebo Jacob? Zatímco jsem přemýšlela ti dva se už vrátili do svých původních pozic v rohu místnosti. A je to tady, pomyslela jsem si. Tak koho? Rozhodla jsme se že si budu říkat jejich různé klady a protiklady. Na Jacoba si vzpomínám na Edwarda ne. Edwarda jsem milovala a Jacob byl asi jen kamarád. Jacob? Asi jo Jacob je mi s ním dobře.

Pomalu jsem šla po místnosti k Jacobovi. Už jsem byla u něj. Slyšela jsme jeho rychlý dech a tlukot srdce. Rozhodla jsem se je vystavit ještě jedné zkoušce. Odvrátila jsem se od Jacoba a šla k Edwardovi. Chůze k němu mi připadala tak pomalá, chtěla jsem se k němu rozběhnout a nepřemýšlet jestli jsem se rozhodla dobře nebo špatně. Jak jsem se pořád rozmýšlela jestli se mám rozběhnout nebo ne, jsem najednou stála před ním. Byl krásný to ano. Ale to byl i Jacob.

Pozorně jsme tedy naslouchala Edwardův dech. Jeho dech jsem slyšela, ale jeho srdce ne. Nemá srdce pomyslela jsem si v úleku. Může mě milovat, když nemá srdce? Když necítí? Necítí smutek? Štěstí? Lásku? Ale ano může cítit, jak tě asi mohl jinak milovat? O čem to přemýšlíš ty náno!, nadávala jsem si v duchu.

Zase jsem se celá nerozhodná vrátila k nemocniční posteli. Ohlédla jsme se na ty dva. Pořád tam stáli jako předtím. To bude ještě dlouhé, uvědomila jsem si. Tak jak rychle si to rozmysli. 

Zase jsem se rozhodovala mezi nimi, když mě Edward vyrušil.

,,Bello?…Víš tady Jacob vymyslel celkem dobrý způsob, jak ti ulehčit rozhodování.“ oznámil mi potichu Edward nabídku, kterou jsem ještě neznala.

,,A jaký způsob?“ ptala jsme se zvědavě.

,,Souboj. Já s ním. Vítěz si tě odvede.“ odpověděl mi klidně. Normálně bych s tím nesouhlasila, ale také jsem věděla, že já bych se nerozhodla.

,,Dobře.“ souhlasila jsem.

Byli jsme na nějaké louce. Edward mi zařídil propustku z nemocnice a trval na tom, že boj musí být tady na té louce. Jacob s tím souhlasil pod podmínkou, že na louku mě ponese on. Byla to cesta hrůzy, připadala jsem si jak hadrová panenka. Zároveň mě však příjemně hřál Jacobův kožich. Pomyslela jsem si, že tohle teplo z Edwarda nikdy nebude sálat.
Z přemýšlení mě vytrhl až Edward.

,,Bello? Jestli to nechceš vidět, tak klidně jdi.“ domlouval mi potichu Edward.

,,Ne. To je v pohodě, já to zvládnu.“ odsekla jsem mu.

,,Jak chceš.“ odpověděl a odešel se připravit na boj.
Edward došel doprostřed louky a čekal na Jacoba. Ten se šel do lesa přeměnit. Uběhlo asi 5 minut a Jacob nikde. Zbabělec utekl, pomyslela jsem si.

 V tu chvíli však Jacob vyšel. Byl obrovský vlk. Stoupl si k Edwardovi doprostřed louky. Edward zavrčel, až se Jacobovi naježil kožich. A najednou, jako kdyby někdo dal povel, že boj začal se na sebe vrhli.

Prali se urputně. Jako na život a na smrt. S hrůzou jsme si pomyslela, co když se perou na život a na smrt? Ne to snad ne. Než jsem tím mohla dál zabývat, tak ke mně doletěl nějaký předmět, stále hýbajíc se. Vykřikla jsem a uhnula tomu předmětu. Sbírala jsem odvahu se na ten předmět kouknout. Nakonec jsme ji nenašla, tak že jsem se radši podívala na souboj těch dvou. Nezdálo se, že by byl některý z nich raněn. Až potom jsem si všimla, že Edward bojuje nějak neohrabaně. Tak divně. Najednou se ke mně otočil čelem a já viděla, že mu chybí jedna ruka. Vykřikla jsem zděšením. A bezmyšlenkově jsem se rozběhla přímo do bojiště mezi ty dva.