Zase od začátku

Autorka: NiCoLkA CuLLeNs

4.

,,Hmm… Víš je to vyprávění celkem na dlouho.“ vykrucoval se Edward odpovědi.

,,No. Vzhledem k tomu, že jsem v nemocnici a nevypadá to že by se někdo měl k tomu zavést mě domů. Tak si myslím, že času máme opravdu dost.“ odpověděla jsem mu už opravdu zlostně, že mi to pořád nechce říct.

,,No tak ještě předtím než jsi se probudila. Teda ještě na ostrově.“ dodal na vysvětlenou, když uviděl můj obličej plný otázek. 

,,No takže dál. Alice měla vidění, kde tvoje budoucnost prostě zmizela a stejně tak moje. A podle toho jsme si mysleli, že vlci jdou po nás. Ale jistotu jsme měli, až když jsem uslyšel jejich myšlenky. Měli celkem prostý plán.“ dopověděl mi to Edward klidně.

,,Plán? Jaký plán?" vyzvídala jsem zvědavě.

,,Upíry zabít a tebe vzít do bezpečí.“ na Edwardovi bylo vidět, že ten plán se mu vůbec nelíbil. Jen jsem přemýšlela jaká část se mu nelíbila víc, jestli to že je vlci chtěli zabít, nebo že mě chtěli unést. Rychle jsem zatřepala hlavou, jako bych to chtěla tím zahnat. Jistě, že měl starost o rodinu. Vždyť teď jsem pro něj někdo úplně cizí. Už nejsem ,,jeho" Bella. A chtěla bych být? V duchu jsem si položila tuto otázku. Ne. Nechci být jeho Bellou, už jsem mu ublížila dost.

 A najednou jsem si uvědomila, že jsem se ho vzdala. Z té představy mi bylo do breku, chtěla jsem slzy zadržet, ale bylo to silnější, než já. Začala jsem nahlas vzlykat. Edward se ihned vyděsil.

,,Copak? Co se ti stalo Bello?" ptal se mě celkem rozrušeně, ale u mě jeho strach jenom vyvolal ještě větší záchvat vzlyků.

,,N..“ vzlyk ,,Nic“ vzlykala jsem dál.

Najednou se rozletěli nemocniční dveře a v nich stál celkem dost pohledný opálený chlapec. Když si všiml, že brečím ihned se roztřásl. Měla jsem strach jestli je v pořádku, tak divně se třásl.

,,Be..llo? ..Jsi ..v ..pořád..ku? vydal ze sebe stěží, jak se třásl. Obličej měl plný strachu, ale také v něm bylo něco jiného. Něco temného. Co když nám chce s Edwardem ublížit?, pomyslela jsem si zděšeně. To už ke mně, ale ten kluk šel. Nevím co chtěl udělat, ale najednou jsem uslyšela hrozivý zvuk. Bylo to něco mezi psím vrčením a přitom to bylo něco hrozivějšího. S překvapením jsem si uvědomila, že to byl Edward. 

Ten hrozivý zvuk pocházel z Edwardovi hrudi. A sám Edward se nacházel v obrané pozici přede mnou. Byl tak samozřejmý, že jsem pomyslela jestli mně musel vždy takhle bránit. A v duchu jsem si také odpověděla ,,ano“. Mě, takové nemehlo, co má smůlu jako nikdo na světě. Zatím co já jsem v klidu přemýšlela Edward a ten kluk, vypadali, že se každou chvílí na sebe vrhnou.

,,Haló Bello? Jsi v pohodě?“ naléhal dál na mě ten kluk. Nad tím jsem se podivila na něj vrčí upír a on má strach o mně. To je přeci OK vždyť je to jenom upír, pomyslela jsem si sarkasticky.

,,Jo jsem v pohodě. A kdo jsi vůbec ty?“ celkem mě zajímalo jeho jméno a chtěla jsem je trochu rozptýlit od té bitky.

,,Cože?.. Kdo jsem?“ zdál se celý zaražený. ,,Co jsi to s ní provedl?“ obořil se ten kluk na Edwarda hrubě.

,,Já nic, ty psisko. To vy jak jste ji unesli. Vzpomínáš? Vláčel jsi ji na hřbetě jak pytel brambor. Není se co divit, že má z toho otřes mozku.“ křičel na něj ještě pořád rozčilený Edward.

,,Takže.. Takže si teď nic nepamatuje? Ani neví kdo jsme?“ vyzvídal dál od Edwarda a mě si ani jeden nevšímal. Prostě se o mě bavili jako o nějaké věci.

,,Ví kdo jsme, ale nepamatuje si nás. Nezná mě a nezná ani tebe. Je to jako když, poprvé přijela do Forks. Nikoho si tady nepamatuje ani svého otce.“ vysvětlil mu to Edward smutně.
Tomu klukovi se najednou na tváři objevil úsměv.

,,Ne. Ty zrůdo myslíš, že teď si vybere tebe? Když si nic nepamatuje?“ odpověděl mu Edward asi na jeho myšlenku, domyslela jsem si.

,,Hele. Co ty víš. Sám jsi říkal:Je to jako když, poprvé přijela do Forks.“citoval ho ten kluk.

,,Ale no tak nechej ho na pokoji Jacobe!“ okřikla jsem ho už podrážděně. V tu chvíli oba ztuhli.

,,Co jsi to právě teď řekla?“ zeptal se mě Edward překvapeně.

,,No abyste se přestali dohadovat.“ odpověděla jsem mu nejistě, nevěděla jsem kam tím směřoval a celkem mi to vadilo.

,,Ne myslel jsem jak jsi mu ti řekla.“ upřesnil Edwrad.

,,Jacobe.“ hlesla jsem potichu.

,,Ano Bello. Vzpomínáš si na mě?“ naléhal na mě Jacob.

,,Trochu. Jen útržky. Jsme spolu na pláži. Líbáme se někde, kde je sníh a zima.Jsem s tebou v nějaké kuchyni plné kluků a dívky se znetvořeným obličejem.“ vzpomínala jsem nahlas.

,,Vidíš. Vzpomíná si na mě.“ vychloubal se Jacob Edwardovi a ten na něj jen zavrčel.

,,Ještě pořád jsi se nevymáčkl, proč jsi sem přišel, pse“ promluvil na něj Edward celkem klidně.

,,Přišle jsem si pro Bellu samozřejmě…“ chtěl ještě něco dodat, ale Edward ho přerušil svým vrčením.

,,Ale samozřejmě se může rozhodnout sama s kterým z nás půjde.“ dořekl nevzrušeně Jacob.

,,To zní fér.“ odvětil Edward a upřel na mě své (teď už) černé oči. A stejně tak Jacob, ale ten se na mě díval svýma hnědýma teplýma očima. Až teď jsem si uvědomila, že každý stojí v jedno rohu a čekajíc jak se rozhodnu…