Zase od začátku

Autorka: NiCoLkA CuLLeNs

2.

,,Jeden schod, druhý schod.“ počítala jsme si potichu, abych si to nespletla a nezakopla. Ale jakmile jsem začala přemýšlet, co se tam dole bude dít. Tak jsem hned zpanikařila a zakopla. Dřív než jsme však stačila spadnout, mě zachytli nějaké kamenně studené paže. Místností se ozval hlasitý pronikavý smích.
,,Alespoň víme, že je to ona. Nikdo není tak nemotorný.“ řekl se smíchem velký tmavovlasý kluk. Byl celkem svalnatý a taky neuvěřitelně bledý. To bylo jediné, čeho jsem jsi v tu chvíli všimla.

,,Emmette, klid to situaci neřeší.“ zarazil ho takový velmi hezký a blonďatý muž. Teprve teď jsem si mohla prohlídnout toho kluka, co mě chytl. Abych nespadla. Byl to přesně ten samý člověk, co byl se mnou na poušti. Poušť. A tohle jediné slovo mi v hlavě spustilo hromadu otázek.

,,Ehm... Promiňte, kde to vůbec jsem?“ vyzvídala jsem od toho blonďatého muže. Vypadal, že je z těch lidí, co tu byly asi nejstarší. V místnosti bylo celkem osm lidí včetně mě. Čtyři muži a tři ženy a já. Ale všichni byli tak neuvěřitelně bledí. To mně trochu děsilo. Byli si tak podobní ale přitom zase rozdílní. Z přemýšlení mě, ale vytrhl zase ten blonďatý muž.

,,Jsi doma, Bello.“ Byla jsem trochu zmatená. Doma? Ale tohle není můj domov. Tady jsme to nepoznávala.

,,Doma? A kde přesně?“ vyzvídala jsem dál, stále překvapená.

,,Jsme na ostrově Kauai.“ Už jsem se chtěla zase na něco zeptat, ale ten muž mě zarazil.

,,Nejdřív se budu ptát já, a až potom ty. Ano?“ Jen jsem přikývla, nebyla jsem schopna mluvit.

,,Takže začnu od začátku. Dřív jsi bydlela v Phoenixu, ale potom jsi se přestěhovala do Forks za svým otcem. A přesně ve Foks jsi potkala nás.“ dramaticky ukázal na sebe a zbytek rodiny.

,,Zjistila jsi o nás pravdu a začala jsi s námi žít. Před měsícem jsi se za Edwarda provdala. Ale ty si asi nic nepamatuješ,že?“ krátce na mě pohlédl a já jen kývla, že ne.
,,Co víš o upírech?“ zeptal se najednou naléhavě.

,,Cože? …O upírech? Jsou to jen vymyšlené postavy, co děsí lidi v hororech.“ když jsem tohle říkala, tak jsem si tím najednou nebyla až tak jistá.

,,A co kdybych ti řekl, že upíři existují? Co kdybych ti řekl, že my jsme upíři?“ ptal se mě a zase ukázal na sebe a svou rodinu.

,,No asi bych chtěla vidět důkaz.“ uvažovala jsem nahlas.

,,Edwarde, dokážeš jí to?“ ptal se blonďák.

,,Ne. Ne, Carlisle. Na to zapomeň. Já nebudu před ní…Zrůdou! rozčílil se ten kluk, co se jmenoval Edward.

,,Emmette?“ ptal se dál Carlisle.

,,Počkej. Dobře. Já jí to dokážu, ano? Emmett by jí vyděsil, že by se z toho asi už nevzpamatovala.“ ozval se Edward a už mě táhl za ruku ven na terasu. Nikdo za námi nešel, jak jsem očekávala. Edward mě prostě jen táhl do lesa. Les byl hned vedle terasy. Vlastně celý dům, byl v lese. Najednou se Edward zastavil a otočil se ke mně čelem. 

,,Víš já jsem upír. Vím že to zní divně a že si myslíš, že jsem cvok.“no nad tím jsem už taky přemýšlela, pomyslela jsem si.

,,Ale je to tak a dokážu ti to.“ kousek popošel. A najednou vyrval strom i s kořeny a odhodil ho stranou , jako by nic nevážil.

,,Jsme neuvěřitelně silní.“ sotva to dořekl už nebyl, tam kde stál.

,,Také jsme rychlý.“ chvíli jsme jen na něj koukala s otevřenou pusou. Když jsem si to uvědomila, tak jsem ji radši ihned zavřela.

,,Ty a tvá rodina jste upíři.“ neptala jsem se jen jsem si potvrzovala fakta.

,,Ano.“

,,A pokud teda upíři existují, tak taky pijí krev. Že ano?

,,Ano.“

,,Lidskou.“

,,Ano.“ hlasitě jsem polkla a srdce se mi rozběhlo dvakrát tak rychleji.

,,A teď mě zabiješ. Že jo?“ ptala jsem se a přitom už byla připravená na smrt.