Edward Cullen

Lampy se pomalu zhasínaly po dlouhé temné noci a světlo začalo prosvítat skrz zataženou oblohu. Jindy zelené lesy Forks jsou dnes pokryté vrstvou zařivě bílého sněhu a obyvatelé městečka se probouzí do nového dne.
Edward jako vždy byl celou noc se svou láskou, Bellou, ale teď když nadchází ráno je čas vrátit se domů a připravit se na poslední den školy v tomto roce.
"Edwarde?.. Už je zase pryč. Sakra. No, nevadí tak se alespoň můžu v klidu nasnídat."
"Vánoce." to slovo mě celou roztřáslo vzrušením. Už měsíc jsem všechna odpoledne trávila tím, že jsem s Alicí pobíhala po obchoďácích a pomáhala jí vybírat dárky. Když se jí něco líbilo zvažovala všechna pro a proti onoho zkoumaného předmětu a porovnávala se spousty ostatních až se po dlouhém utvrzováním rozhodla jej konečně koupit. Nakonec to vždy skončilo tím, že se vrátila a koupila i ten druhý se kterým jej porovnávala. Tak třeba Emmettovi koupila po hodinovém přemlouvání boxerský pytel a rukavice, ale když jsem seděla u občerstvení a vychutnávala si mléčný koktail, Alice se tiše vypařila a koupila i kostým želvy ninji, který jsem jí tu dlouhou hodinu vymlouvala. Vrátila se ke mně a omluvně se usmála: "No tak, znáš Emmetta. Bude nadšený." Mohli by jste se snad na ni zlobit, když se tváří tak nevinně? A tak ubíhal den po dni. Ne, že by se mi nelíbilo trávit odpoledne s Alicí utrženou ze řetězu, ale raději bych se utápěla v náruči mého Edwarda. Ten pokaždé, co jsme se vrátily mi zakazoval chodit další den pryč, protože ho ty hodiny beze mě nudí a cítí se nesvůj, a už ho nebaví hrát si s Emmettem a Jasperem na bojovníky ve válce Sever proti jihu. Ale Alice mě stejně přemluví a stáhne do své nákupní euforie. Ale včera, když jsme vyjížděly z přeplněného parkoviště, mi s radostným úsměvem oznámila, že je spojená se všemi dárky a že už mi moc děkuje za mou odbornou pomoc. To znamená, že teď už můžu být s Edwardem a Emmett si bude muset vystačit sám, jelikož Jasper to trpěl ze stejného důvodu jako Edward. Z proudu myšlenek mě vytrhlo tiché zaklepání na dveře. Charlie už byl dávno v práci, protože se tu vyskytly nějaké drobné krádeže v obchodech. Hodila jsem hrnek od kakaa do dřezu a koukla se na hodiny. "Pojď dál. Trochu jsem se zasnila a zapomněla na čas. Ale ještě to stihneme." Křičela jsem ke dveřím jak jsem slyšela, že se pomalu otevírají. Sbíhala jsem po schodech, přes rameno přehozenou školní tašku plnou dárkou pro mé spolužáky, ale u posledního schodu jsem v tom kvapu zakopla a já se rychle blížila k podlaze. Dřív než jsem stačila zareagovat mě zachytily hubené ruce. V šoku jsem na ně stále hleděla, když jsem si uvědomila co mi na nich nesedí. Nemotorně jsme se postavila, abych se mohla podívat na hosta. "Jacobe. Co tu děláš?" vydechla jsem ohromeně.
"No pozvala si mě dál a pak jsem jen viděl..."
"Já jsem myslela, proč si sem přišel?" přerušila jsem ho znuděně.
"Aha, no Billy mě poslal, abych vám popřál Veselé Vánoce" vykoktal přidušeně, zatímco se díval na své boty.
"Ale Charlie tu není." skoro jsem na něj zavrčela. Byla jsem vážně podrážděná jak mě ráno Edward beze slova opustil a nemohla jsem se dočkat až mu to pěkně vytmavím.
"Vyřídím mu to. A ty doma popřej to samé." dodala jsem, když jsem si uvědomila, že se mu sem asi vůbec nechtělo. "Už musím do školy. A ty by si měl taky, ne?"
"No víš .. já jsem tam dnes nechtěl jít, protože se necítím moc dobře a tak."
"ÁÁÁ takže ty se ulejváš. No podívejme co to z tebe roste. To si ale já dovolit nemůžu. Takže jestli dovolíš." Jemně jsem ho odstrčila, aby mi uhnul z cesty.
"Bello" chytil mě za ruku a já se k němu otočila čelem. Už jsem chtěla být pryč, ale první ho musím vykopat ven. "Bello, důvod proč jsem doopravdy přišel..."
"Belliiinko. Já vím už jsou skoro Vánoce, ale i přesto musíme do školy rozdat dárečky spolužákům. Nemyslíš?" vpochodoval do domku Edward celý rozzářený z vánoční atmosféry a přerušil tak to co mi chtěl Jake říct. Jakmile jej uviděl držíc mou ruku, ztuhl jako kámen a dal se do zuřivého vrčení. Jake si jeho chování vůbec nevšímal, jen pustil mnou ruku a zmizel pryč. Edward se uvolnil a ve vteřině byl u mě. Paži ovinul kolem mého pasu a jemně mě políbil do vlasů.
"Co tu chtěl?"
"Popřát šťastné a veselé." zakřenila jsem se do jeho dokonalého obličeje. Zřejmě tomu nevěřil o nic víc než já, ale nechal to být.
"Tak pojď musíme do školy, jak už jsem říkal."
Nasedli jsem do auta a do 2 minut jsem vcházela do třídy.
"Isabello Swanová, doufám, že máte dobrou omluvu pro váš pozdní příchod." sjel mě pohledem pan učitel Varner.
"No ummm...No ..."
"Ano, jistě pochopil jsem. Hlavně, že jste vůbec přišla." povzdechl si. Jindy by mě poslal hned do ředitelny, ale nejspíš i on podlehl duchu vánoc. Vděčně jsem přikývla a pospíchala na své místo.

U oběda jsem rozdala dárečky a dostala také pěknou hromadu na oplátku.
"Veselé Vánoce" usmál se na mě Mike, když mi podával dárek. Nevím na co v tu chvíli myslel, ale bylo to určitě něco, co se Edwardovi moc nezamlouvalo. Otočil se totiž na Mika vrhl na něj hrůzu nahánějící pohled a vášnivě mě políbil. Mike jen nevěřícně zíral a raději otočil hlavu, jakoby ho to vůbec nezajímalo. Dala jsem jeho i ostatní dárky do tašky a táhla Edwarda za sebou pryč z jídelny.

Edward jel po škole se mnou domů. Usadil se na pohovku a natáhl se pro mě, abych si za ním přisedla.
"Chtěla bych jet k vám." Zavrtěla jsem hlavou. Zmateně se na mě zadíval a pohladil mě po zádech.
"Děje se něco??" ptal se něžně jako bych byla malé dítě. Napadlo mě jestli bych neměla vzlykat a začít si stěžovat co všechno mě trápí, abych si ho pořádně užila. To už si ale mezitím všiml jak se mi zablesklo v očích a usmál se na mě stejně šibalsky jako jsem se usmívala já na něj.
"Tak co se děje?" zeptal se naoko vážně.
"Potřebuju ještě něco od Alice." tajemně jsem na něj mrkla.
"Poslední dobu jsi jen s ní." potemněla mu tvář a sklonil hlavu. "Ani jedno odpoledne bez ní nevydržíš.Copak ji máš raději než mě??" vzhlédl na mě svýma štěněcíma očima. Ten pohled jsem nevydržela a musela jsem ho políbit. On mi polibek vracel tak silně až se mé srdce leklo a udělalo mi v hrudi pár kotrmelců. Usmál se na mě mým oblíbeným stylem a přidržel mi dveře. Rychle jsem naškrábala Charliemu vzkaz a pospíchala z Edwardem. Zavřel za mnou dveře. Nákladáček jsme nechali na příjezdové cestě a vydali se ke Cullenům domů pěšky. Šli jsme lidskou rychlostí, abychom ještě mohli pozdravit sousedy a popřát jim pěkné svátky.
"Miluju sníh." řekl Edward, zatímco jsme míjeli další domy.
"Proč??" vykulila jsem na něj nechápavě oči.
"Je jako sluneční záře, ale stejně se před ním nemusím schovávat. Takový rozdíl oproti temnotě noci a ponurým dnům. A teď bychom šli po šedé silnici, zatímco se vznášíme po bílé záři." Zavřel oči jak si vychutnával čerstvý vzduch. Nemohla jsem si odpustit, abych nevyužila chvíli jeho nesoustředění. Rychle jsem hrábla do bílé pokrývky a uplácala ledovou kuličku.
"Tak si ho užiiiij" vykřikla jsem a mrskla ji po něm.
"Au! Ty jedna jen počkeeej" Zařval a rozběhl se za mnou po cestě. Když jsem se otočila, abych se podívala jestli už mě dohání skočil na mě a svalil nás na zem. Spadli jsme přímo do kupy odklizeného sněhu. Edward ležel pode mnou a uličnicky se culil.
"Pomstaaaa" zaječela jsem a nabrala další sníh do rukou a tlačila jsem mu ho do pusy.
"Hej! Heej to se dělá nebezpečné šelmě??" strhl nás dolů z hromady a chvíli jsme se převalovali po zmrzlé zemi.
"Miluju tě" zadíval se mi do očí, až mě ten pohled spaloval.
"Já tebe vííííc" oplatila jsem mu ho se stejnou silou.
"To je diskutabilní. Ale měli bychom jít, ať tu neumrzneš." postavil se a podával mi ruku. S radostí jsem ji chytla a postavila se vedle něj.
"Pojď ponesu tě." nastavil mi svou náruč.
"Můžu jít sama." řekla jsem vážně a vydala se po namrzlé silnici. Neudělala jsem ani dva kroky, když mi podjela noha a málem jsem upadla. Edward mě už ale držel ve své ochranitelské náruči.
"O tom pochybuju." zakřenil se.
"Jsme doma." řekl Edward, jakmile jsme dorazili k němu domů. Postavil mě na zem a já se rozběhla po schodech nahoru.
"Kam pak kam pak?" Vynořil se vedle mě Emmett a koukal se na mě drze shora.
"Jen jsem kolem něj proběhla a utíkala dál. Všimla jsem si jen jak se Emmett zmateně podíval na Edwarda a ten jen s úsměvem zavrtěl hlavou. Letmo jsem zaklepala Alici na dveře a vtrhla dovnitř. Alice už čekala vědoucně uprostřed jejího pokoje v rukou můj dárek pro Edwarda.
"Můžu dovnitř?" zeptala jsem se nesměle před Edwardovými dveřmi.
Slyšela jsem tiché zavrčení na mou otázku a věděla jsem přesně, co to znamená, ale chtěla jsem jej trochu poškádlit.
"Tak můžu?" zeptala jsem se trochu hlasitěji.
"Pojď prosím tě. Říkal jsem ti, že se nemusíš ptát. Alespoň ty ne." zdůraznil o trochu hlasitěji, protože si živě pamatoval jak nás minule Rosalie vyrušila.
"Zavři oči" otevírala jsem pomalu dveře a nakoukla dovnitř. Edward ležel na pohovce, oči už zavřené. Z hi-fi věže tiše hrála Jingle Bells a já pomalu našlapovala k Edwardovi.
"Můžeš mi říct proč mám zavřené oči?"
"Uvidíš." Už jsem došla k němu a lehce si obročně sedala na jeho vypracované břicho. Jemně s sebou trhl, ale zachoval si klidnou tvář.
"Tak, teď můžeš otevřít ." vydechla jsem mu do tváře maličko nejistá tím co dělám.
"Tohle mi nedělej. Nejsi jediná komu se může točit hlava, když mu druhý vydechne tak sladce do obličeje." pronášel naoko omámeně, když jeho víčka uvolňovala místo karamelovým očím. Jakmile otevřel oči dychtivě si mě začal prohlížet a jeho ruce začali klouzat po mém těle. Seděla jsem na něj v kostýmu Santa Clause, ale v takovém vtom jakoby Santovi nevyšla látka. Měla jsem asi 20cm pruh červené látky jako sukni a pod ní bílé chlupaté tanga s červenou mašličkou. A přes prsa ten samý pruh látky, ale ze shora byla ta chlupatá kožešina a na hlavě čepici ala Santa.
"Chybí ti červená mašle." utahoval si z mě. "Děkuju. Jsi ten nejkrásnější Vánoční dárek jaký jsem si mohl přát. Jsi tak nádherná až z tebe mám hlad." lačně přejížděl po mém těle a já se roztřásla.
"Noo.. " podíval se mi do tváře, aby si byl jistý, že mě snad neděsí. "myslím, že nadešel čas, abych si svůj dáreček rozbalil." začal se jemně natahovat po šňůrkách, které pevně svazovaly můj korzet. Jediným pohybem ruky mě zbavil svazovacího kusu látky a já se začala červenat až od kořínku vlasů. Přitáhl své tělo k mému a tiskl se jak nejvíc to šlo. Jeho prsty byly zapleteny v mých vlasech a lačné rty si razily cestu po mé hrudi. Držela jsem jak nejvíc jsem se dokázala ovládat. Tohle je jeho dárek, nemůžu z něj čerpat i já. Lehce mě položil celou na pohovku a ruku vedle mé hlavy se podepřel, aby na mě nedoléhala celá jeho váha. Mé tělo roztřásl chlad a vzrušení. Edward si toho všiml a chtěl se odtáhnout a podat mi deku, ale já jej jen stáhla zpět. Mé srdce vzplálo vášní, kterou mi on dával a pak už jsem se přestala ovládat. Prsty mi okamžitě zajaly pod jeho košili a snažily se ji rozervat na kusy. Edward už se mezitím dostal až k mé sukni a naštvaně ji odstranil z cesty svým rtům.
"Heej, víš jak to bylo drahé?" vyjekla jsem ,když jsem uviděla cáry látky letící k podlaze. Jen se odtáhl a v očích mu hrálo" zapomeň na to, budu ti to kupovat každý týden nové pokud budeš chtít." tiše se zasmál a vrátil se ke mně.
"Nikdy tě nechci ztratit Bells. Nikdy" to slovo zůstalo viset ve vzduchu a mé skoro nahé tělo se roztřáslo zimou. Edward vstal, i když jsem nesouhlasně skučela, přešel pokoj a zapálil v krbu oheň. Vrátil se ke mně, vzal do náruče a přenesl k němu. Sedl si na ovčí kožešinu a díval se mi do očí. Cítila jsem, jak se mi teplo rozlívá po celém těle. Začaly mi únavou klesat víčka. Jako poslední si pamatuju ztemnělou místnost osvětlenou jen plameny krbu a Edwarda zuby stahujícího tu poslední část mého oblečení.