Vzpomínky

Autorka: Elisse

Úvod

,, Alice. Ne ,“ zaječela jsem a trhavým pohybem se posadila.

,, Už zase ?“ povzdychl si Edward a smutně mě objal.Cítil tu bolest ze ztráty silněji než já. Ze ztráty Alice. Byla jsem to já , kdo zavinil její smrt. Topila jsem se ve výčitkách a nočních můrách , které se staly rutinou. Každou noc jsem strašila Edwarda svými hysterickými záchvaty. Charlieho jsem budila ze spánku a nedávala mu možnosti spát. Ve škole jsem se nesoustředila a tím jsem štvala učitelku Biankovou. Nebyla jsem na tom o moc lépe. Nemohla jsem spát , kvůli nočním můrám. Ve škole jsem vždycky hypnotizovala prázdné místo Alice u jídelního stolu. Na hodinách Angličtiny jsem si tiše prozpěvovala Alicinu oblíbenou písničku – anglickou , pokud byste chtěli vědět , jak to souvisí s Angličtinou.

,, Zlato , ty za to nemůžeš ,“ tišil mě a dýchal mi do vlasů. Cítila jsem z jeho hlasu lítost , která se nedala skrýt. Ani takovým pesimistou jakým byl Edward. Všichni špatně snášeli odchod Alice. Emmett přestal vtipkovat. Rosalie na mě byla den ode dne hnusnější. Jasper mě ignoroval kdykoli v jsem kolem něj prošla. Carlisle byl smutný a vážnější než kdykoliv jindy. Esme by se psychicky zhroutila , kdybych ji nepomáhala. Za to mě měla ráda , ale jinak jsem pro ni umřela. A já jsem se jim nedivila , že mě zavrhli. Já sama jsem se zavrhla už toho dne. Můj žaludek svírala prázdnota a ta se nikdy nezaplní , protože nikdo není tak bláznivý jako Alice. Vážně nám všem chybí , dokonce i Charlie se někdy trápí. To mě překvapilo.

,, Můžu ,“ protestovala jsem a rukama se ho snažila odstrčit. Nechci cítit jeho lítost , protože by to moje srdce doslova rozcupovalo. Byl tvrdý jako kámen a nehnul se ani o kousek.

,, Můžeme za to všichni ,“ hlas se mu začal třást stejně jako mě. Už jím taky cukaly vzlyky , ale u mě byly i vidět. Po tváři se mi skutálela jedna veliká slza , která znovu ukázala tu strašnou pravdu. Ten den , kdy Alice umřela.

,, Vždyť ani ,“ musela jsem se odmlčet , protože mi přes můj pisklavý hlas , který způsobovaly slzy , nebylo ničemu rozumět. Zhluboka jsem se nadechla a pokračovala.

,, Vždyť ani nevíš co se tam stalo ,“ zavzlykala jsem a ruce mu obmotala okolo krku. On jediný nade mnou nezanevřel a stále mě miluje.

,, Tak mi to řekni ,“ pokusil se znít klidně , vyrovnaně.

,, Ne ,“ zaprotestovala jsem a propukla v hysterický pláč. Vybavovala jsem si každou sekundu. Každého vlkodlaka , který dopadl na bezvládnou Alice. Oheň , který navždy spálil její drobné tělo. Moje slzy byly čím dál větší a Edward je nestíhal sušit svým sladkým dechem.

,, Vím , že to bolí , ale teď už nic udělat nejde.“ Jeho slova mě zasáhla jako blesk. Tím zvětšil tu ránu , která se tam objevila po odchodu Alice. Jsem pitomá … Tak pitomá.

,, Tak dobře. Řeknu ti , co se stalo , ale ta slova , mě nakonec stejně zabijí. Psychicky ,“ dodala jsem rychle , když jeho tvář začala blednout.

,, Ale ne dnes. Je toho moc ,“ rozvzlykala jsem se a pustila ho. Spadla jsem zpět na postel a přetočila jsem na bok. ,, Alespoň předstírej , že spíš , ať je Edward o něco klidnější “ poroučela jsem si a zavřela mokré oči.