Vzpomínky

Autorka: Elisse

4.kapitola – Náhlá změna nálad

Připadala jsem si blbě , když jsem strkala dopis Edwardovi do kapes u kabátu. Opatrně , aby látka nešustila , jsem kabát zpátky pověsila a poslušně vyšla schody zpátky za Edwardem. Nespěchala jsem. Věděla jsem , že tam bude. Schody pode mnou vrzaly , ale ten zvuk mi nedělal problém. Když jsem konečně vešla do pokoje ,hlavu sklopenou , jeho oči zářily. Byl buďto šťastný , že jsem se vrátila nebo …

,, Co je ?“ změřila jsem si ho pohledem.  Jeho oči se zúžili , jak se mu pusa roztáhla do úsměvu.

,, Ale … Jen , že dneska vypadáš líp.“

,,He ?“

,, No , od té doby , co je Alice … v nebi , jsi vypadala jako mrtvola. Teď se ti vrátila barva.“ Cítila jsem , jak mi zpod kůže mizí krev. ,, Promiň ,“ zašeptal , když viděl můj znovu mrtvý obličej.

,, Ne. To nic.“ Posadila jsem se vedle něj na postel. Paží mě objal okolo ramen a zasmál se. Unikl mi nějaký vtip ? ,, Čemu se směješ ?“

,, Jen se sám sebe ptám , kdy mi řekneš co se tam stalo a pak …“ Oups. Co mu mám říct ? , Edwarde promiň , ale já ti napsala dopis , který máš dole v kabátě.´ To sotva.  Pokračoval v tom , co chtěl říct a já mezitím vymýšlela výmluvu.

,, Víš já … Ještě to není … No já.“ Mluvení souvisle mi moc nešlo. ,, Prostě ještě není správný čas.“

,, To mi připomíná , že už musím. Lov volá ,“ zasmál se smutně a přitiskl si mě na hruď. Teď přijde loučení.

,, Užijte si to ,“ odlepila jsem se od něj a hřbetem ruky přejela po jeho obličeji.

,, Neboj.“ Políbil mě na tvář , lidsky vstal a vyšel dveřmi.

,, Nezapomeň šáhnout do kapes až doma ,“ zavolala jsem ještě za ním , ale tušila jsem , že už bude pryč. Jeho upírská rychlost mě děsila. Tak a co budu dělat ? Nebyla jsem sama ani 5 minut a náhle byl zpátky. V ruce držel dopis ode mě , poničený větrem.

,, Bello ,“ zašeptal. Oči měl doširoka otevřené , vystrašené.

,, Ano ?“ zašeptala jsem naprosto neslyšně.

,, Bello ,“ zopakoval a obejmul mě.

,, Ano .“ Štvalo mě , když mlčel. Jako právě teď. Jen mě objímal. Ve vzduchu nechal viset moje překvapení. Nehty jsem mu chtěla zarýt do paže , protože mě to vážně štvalo , ale jakmile jsem na ně přitlačila , zlomily se mi.,, Edwarde ?“

,, To … bylo hrozné. Ale …“ polkl. ,, Jsi si jistá , že Alice byla mrtvá ? Co když ji odtáhli.“

,, No , vlastně si vůbec nejsem jistá.Ale to by pak znamenalo , že …“ Radostí jsem div nevyskočila do vzduchu. Třeba je Alice naživu. Někde v dálce , ale je tam. Živá , nesmrtelná a neuvěřitelně ukecaná.

,, Ano , ale musíme ji najít. Musíme ,“ zavrčel a otočil se k oknu. Všimla jsem si malého kamínku na mé posteli , který tam nebyl.

,, Jsou nedočkavý ,“ konstatovala jsem a vyklonila se z okna. ,, Emmette ,“ zamávala jsem dolů. Oplatil mi zamávání a ještě se zakřenil.

,, Ruším náš výlet ,“ promluvil normálním hlasem Edward. Emmett přikývl. Slyšel to. Všechno !!!!

,, Co teď ?“ Hlas se mi klepal nadšením a vzrušením.

,, Začneme pátrat.“

,, Kde ?“

,, Od místa činu ,“ zasmál se Edward a zatvářil se tajemně , potutelně. Chtěla jsem něco namítnout , ale přitiskl mi prst na ústa.,, Nic neříkej.“ Mlčeli jsme oba dva. Hleděli si vzájemně do očí. Já jako vždy měla miliony otázek. On by mi zřejmě neodpověděl. ,, jdeme ,“ promluvil po chvíli tichým , vážným hlasem , ale po chvíli propukl v šílený smích.

,, Co je ?“ neudržela jsem se.

,, Jen , že …“ odpověď utichla v dalším přívalu smíchu.

,, Tak radši nic. A já myslela , že upíři se dokážou ovládnout.“  Náhle se změnil v sochu. Rty pevně přitisknuté k sobě. Díval se na mě vážným pohledem , který naháněl strach. Polkla jsem a hlasitě vydechla.

,, Myslíš , že se nedokážu ovládnout ?“ Představovala jsem si v jeho hlase naštvanost ?

,, Ale já. Chtěla jsem tě zklidnit , což se povedlo. A vůbec. Jdeme hledat Alice ,“ zavelela jsem a se zadržovaným smíchem na sebe natáhla mikinu.