Vzpomínky

Autorka: Elisse

3.kapitola – Dopis pro Edwarda

Dopis : Nemám ráda , když musím popisovat co cítím , protože to neumím. Nedokážu popsat pocit který mnou projíždí , jak mě brní na konečkách prstů a rozlévá se do celého těla. Nelituji života , který jsem tu prožila , ačkoliv během pár týdnů , dnů , měsíců by se o tom dalo silně pochybovat. Víš , jak jsem ti jednou slíbila , že ti povím jak se to stalo. Teď našel ten čas. Nevím proč a nevím proč ne já , ale jedno je jasné. Alice za nic nemohla.

,, Cítíš se zanedbaná ?“ zeptala jsem se Alice a nakopávala kamínky na cestě. Bylo příjemně uklidňující vylévat si zlost na neživých bytostech.

,, Jak to myslíš ?“

,, Myslím tím , že se ti tolik nevěnuji.“ Jako bych byla jediná v její společnosti.

,, To je ale pitomá otázka ,“ zasmála se , ale zvažovala svoji odpověď. ,, Vlastně ano. Jsi pořád s Edwardem. A já vám to nezazlívám ,“ dodala okamžitě. ,, Jenže jsme nejlepší kamarádky. Potřebuji s tebou trávit více času.“ Kéž by věděla , jak málo nám toho času zbývá.

,, Máš pravdu Alice. Proto jsme tady .“ Rukama jsem pokynula k vyvrácenému kmeni stromu. Jedním z jejich rychlých pohybů se na něj posadila a nohama kývala do rytmu.

,, Dneska je hezky , ale nebe se zatahuje.“ Dívala jsem se na nebe skrz vrcholky stromů , které mi to vlastně znemožňovaly. ,, Myslíš , že bude pršet ?“

,, Nic nevidím.“ Odvětila po chvíli a usilovně se snažila vidět. ,, Zřejmě …“ vydechla a pak se chytla za hlavu. ,, Zřejmě dneska není můj šťastný den.“

,, Nebo vlkodlaci ,“ pokusila jsem se usmát. Udělat na ní dojem mým optimismem bylo nemožné. Nikdo nebyl optimističtější než Alice. Kromě Emmetta.

,, Ano. Nebo vlkodlaci. Bello , vytáhla jsem tě dneska ven , protože s tebou chci něco probrat.“ Pokračovat nemohla , protože se z lesa vynořil veliký vlk. Nedokážu popsat jaký strach projel mým tělem , když jsem spatřila tu horu masa. Prohlížel si Alice nedůvěřivým pohledem. O mě ani nezavadil. Alice si stoupla přede mě , aby mě chránila. Chtěla jsem ji zabránit. Stoupnout si vedle ní a čelit nebezpečí po jejím boku , jenže její ruce mě strhly zpátky. Vycenila svoje bílé zuby a z hrdla se jí ozvalo zavrčení. Zděšeně jsem se podívala na stvoření , které již nebylo samo. Po jeho boku se protahovali další dva. Jeden černý a druhý kaštanový. Uprostřed byl jejich vůdce. Musel být , protože byl větší než oni a choval se o něco důstojněji. Necenil zuby .  Byl jen velice nedůvěřivý. Jeho oči pátraly v lese po dalším nebezpečí. Náhle však zavrčel vlk po jeho pravici a připravil se ke skoku.

,, Stop ,“ zaječela jsem a i přes Aliciny ruce jsem se dostala před ní.

,, V čem chceš přestat ?“¨Alice byla znuděná. Tedy alespoň znuděně pokládala otázku. Její oči byli naštvané. Ruku jsem vymrštila vpřed a dlaní ukázala vlkům , aby nepostupovali dál. Bylo to ode mě hloupé , ale otočila jsem se k ním zády. Chtěla jsem něco říct Alici , která náhle vykřikla a strčila mě na stranu. Více si nepamatuji. Jen šílené vrčení , pak neuvěřitelný třesk a náhlý zápach ohně. Všechno bylo mlhavé , poničené mým poloomdlením. Byla jsem v umělém spánku , ale vnímala jsem pootevřenýma očima. V pozadí toho podivného vrčení praskaly větve. Šustila tráva a pak praskající oheň zaplavil mou mysl. Vyděšeně jsem otevřela oči a viděla doutnající hromádku. Okamžitě jsem se vrhla uhasit ji. Tělo se mi třáslo , prsty s sebou škubaly , když jsem se dotkla popela , který tam zbyl. Byl ještě horký , ale prsty necukaly , před tou bolestí. Cukaly vzlyky. V mysli jsem si okamžitě představila vlkodlaky , kteří cupovali drobnou Alice a spálili ji v ohni. Seděla jsem na zemi , teplé od ohně a zvažovala všechno co mám udělat. Nepočítala jsem čas , který ubíhal , ani jsem nepočítala s tím , že si pro mě někdo přijde. Čekala jsem , že nohy se sami zvednou a povedou mě dál. Po pěšině až k Charlieho domu. Čekala jsem , že se budu sunout jako stín. Netušila jsem ale , že pro mě přijde Jasper. Vynořil se zpoza stromů jako duch a svým ladným krokem přešel až ke mně. Tvářil se pobaveně , jako kdyby Emmett před chvílí řekl jeden ze svých vtipů. Jeho obličej náhle pohasl , když si všiml hromádky před mýma nohama.

,, Alice ,“ slyšela jsem uniknout z jeho rtů a pak náhle nestál na svém místě. Přemístil se rychle , jako Alice a rukou šátral v hromádce přede mnou , jako by Alice byla schovaná v ní. Mumlal si něco pro sebe . Něco , co bylo pro mé uši moc slabé.

,, Alice ,“ zavrčel náhle a jeho zrak se opřel domě. Propaloval mě zlostným pohledem , jako by mě vinil za to , co jsem neudělala.

,, Já ...“ Nechtěla jsem mluvit , ale zároveň ani mlčet. Chtěla jsem říci něco na svoji obhajobu. ,, To … já … ne ,“ vycházela ze mě jednotlivá slova a rukama jsem gestikulovala tak šíleně , že jsem se párkrát praštila o jeho obličej. Chvilku mlčení protnul o jeho šílený výkřik zlosti a pak praštil rukama o zem. Myslela jsem , že vlkodlaci odešli. Bohužel čekalo další překvapení. Tentokrát útok směřovaný na Jaspera …