Vzpomínky

Autorka: Elisse

1.kapitola – To je to tak hrozné

,, Chce tě Reneé ,“ neskrýval  svoji špatnou náladu , která ho provázela od včerejška. Věděl něco , co já ne a používal to jako hlavní důvod své nabručenosti.

Třeba včera večer , když jsme seděli u televize a poslouchali zprávy si najednou odfrkl a zkroutil obličej do nabručené grimasy.

,,Co je ?“ vyděsila jsem se. To byla moje první , očekávaná reakce. Jen mávl rukou a složil si je na prsou. Nezaujatě sledoval televizi , oči podivně prázdné a stažené. Zakroutila jsem hlavou a odešla do svého pokoje.

Jakmile jsem uslyšela maminčino jméno srdce mi poskočilo radostí. Roztáhla jsem svou ztuhlou pusu do nadšeného úsměvu. Charlie jen protočil oči a napřáhl sluchátko ještě blíže. Vystřelila jsem z pohovky a popadla sluchátko. Charlie ho okamžitě pustil a odešel někam daleko. Vydržela jsem si s Reneé povídat hodiny. Zvlášť po tom , co jsem tu neměla Alice. Při pomyšlení na Alice se mi stáhl žaludek a srdce vynechalo pár úderů ze strachu.

,,Ahoj ,“ pozdravila jsem trochu udýchaně. Následovala odmlka při které se Charlie vesele zasmál – čemu ? Takový bručoun jako on se směje z plna hrdla. ,, Jak je ?“ Měla jsem nutkání přerušit to trapné ticho a tak jsem vypálila první větu co mě napadla. Obočí se mi zkrabatilo nad mojí “ originalitou “.

,, Vlastně ještě lépe než dobře.“ Její hlas se třásl – možná strachem , ale spíše byla jen udýchaná. Zřejmě tu bylo něco důležitého co mi chtěla říct.

,, Co potřebuješ ?“

,, Jen , Bello já nevím jak ti to říct.“

,, Třeba pusou ?“ zavtipkovala jsem a sama se svému vtipu zasmála. Přestala jsem ale v okamžiku , kdy si Reneé odkašlala.

,, Víš já …“ Odmlčela se a na déle než minutu. Stála jsem , přešlapávala na místě s očima lpícíma na Charliem , který přešel kolem mě a usadil se před televizi.

,, Mami , mami jsi tam ?“ Byla jsem vyděšená , protože se stále nic neozývalo.Na chvíli mi srdce vypovědělo službu – zase , ale naskočilo okamžitě jakmile se znovu ozvala Reneé.

,, Bello , já jsem – chytni se něčeho – těhotná.“ Srdce mi zkolabovalo a já začala lapat po dechu.

,, Bello ,“ vyjekli Reneé a s Charliem najednou. Charlie m podepřel , jak jsem měla chuť skácet se k zemi a Reneé mě tišila do telefonu. Po chvíli , kterou jsem promrhala tím , že jsem se dávala dohromady , mě Charlie hladil po vlasech.

,, Teda ,“ odfrkla si Reneé. ,, Nečekala jsem , že t to tak vezme. Charlie to vzal o hodně lépe.“

,, On to věděl ?“ vyjekla jsem a ohromeně jsem pohlédla na Charlieho. Tvářil se omluvně a …  naštvaně. Oči měl naprosto nevinné , ale obočí měl zamračené.

,, Ano , věděl , ale usoudila jsem , že bude lepší , když se to dozví jako první ,“ zamlouvala to rychle a snažila se působit naprosto klidně nebo šťastně … nebo obojí. Ruku jsem si položila na stolek a nehty zaryla pořádně hluboko.

,, Takže , jak dlouho … jsi …“ Nevěděla jsem jestli jsem schopná to vyslovit nahlas. Tolik změn … Tolik věcí co se stalo. Alice už není , Reneé čeká miminko. Pod pojmem miminko se mi mírně zhoupl žaludek a já instinktivně vrhla tělo dopředu – jen vrchní polovinu a podivně nafoukla tváře. Charlie byl okamžitě v pohotovosti a odtáhl mě od telefonu. Hnal mě do kuchyně a šíleně gestikuloval rukama.

,,  Vydrž Reneé ,“ křikl k telefonu a přitom štrachal v poličkách.

,, Mě není špatně ,“ zkusila jsem to. Podstrčil mi mísu. ,, Jako malá ,“ zamumlala jsem si potichu a strčila si ji pod pusu. Po 5-ti minutovém tichu mi konečně uvěřil , že mi nic není.

,, Dobře , není ti špatně.“ Rozpustile jsem se usmála. Pomalým krokem jsem zamířila k telefonu. Byla jsem připravená si s Reneé popovídat. Charlie šel potichu za mnou – v náručí držel stále mísu. Byla jsem přesvědčená , že bych to stejně stihla do koupelny na záchod.

,, Jsem tu.“ V telefonu to podivně zahučelo , asi jak si Reneé oddychla.

,, Díky bohu Bello. Co se stalo ?“

,, Mám ti to popsat podrobně ?“ Nečekala jsem , že odpoví , ale byla to slušnost. Tedy pokud odpověď není jasná.

,, Ano.“ Viděla jsem ji před sebou. Tedy jen přelud , ale naprosto jasně jsem viděla jak v ruce drží telefon a přes své obří břicho není vidět. Phil ji drží za ruku a spokojeně se usmívá.

,, No , prostě jsem se mohla pozvracet.“ To by jí mělo stačit na vytvoření obrazu. Přeci ji nebudu vykládat jak náhle mé tělo vystřelilo dopředu a zároveň se mi protočil žaludek.

,, Bože Bello , to je to tak hrozné ?“

,, Ne , jen … překvapivé.“ Chtěla jsem pokračovat tam , kde jsem přestala. ,, Jak dlouho jsi … těhotná ?“ Vymáčkla jsem se – já to dokázala. Charlie za mnou jen vzdychl – smutně , frustrovaně , naštvaně – mohla bych pokračovat.

,, Už asi měsíc.“ Hlas měla konečně vyrovnaný a možná i šťastný. Musela jsem se usmát a otočila se na Charlieho. Nedíval se mým směrem i když měl tělo ke mně otočené. Byl opřený o zeď , ruce zkřížené na prsou a dlaně schované v podpaždí. Díval se na televizi. Otočila jsem se zpátky.

,, Ale … To je možná i úžasné.“

,, Možná ?“ Reneé teď změnila hlas … udiven.

,, Nejsem připravená na plenky.“ Klid okamžitě vyprchal. Alespoň u mě a u Reneé bez pochyby. Nejvíce dobře naladěný byl v této chvíli Charlie … nebo Phil.

,, Ale o to tě nikdo nežádá.“

,, Ale co bych to byla za sestru kdybych se o to nestarala ?“

,, O to ?“

,, O sourozence !“ Tváře se mi nafoukly jak jsem se naštvala. Hlavu jsem měla jako ve svěráku a tváře mi začaly rudnout přívalem vzteku. Máma byla neústupná , chtěla abych to oslovovala jako miminko i když já jsem pro název sourozenec.

,, Dobře Bello. Musím jít … mám hlad. Ahoj.“ Slyšela jsem , jak telefon ohluchl. Přísahala bych , že s ním práskla. A já taky. Mrštila jsem s ním o stolek , což Charlieho přimělo , aby mě napomenul.

,, Bello ,“ zvýšil hlas , ale pak se potichu uchichtl.

,, Co je tu k smíchu.“ V jednu chvíli jsem nevěřila , že takto mluvím s mým vlastním otcem. Zamračil se. Oči mu zvážněly a rty se semkly do linky.

,, Nic ,“ zavrčel a v jednu chvíli mi až moc připomněl Edwarda. Ovšem Edwardově kráse nemůže konkurovat ani jeho sametovému hlasu , ale jeho chováním. Stažen do masky nabručenosti se posadil na pohovku a nohy si hodil na stůl. Nemohla jsem tu jen tak zůstat a tak jsem se vydala nahoru do pokoje. Schody jsem brala po dvou a tak jsem naprosto udýchaná vpadla do pokoje. Na posteli mi seděl Edward. Určitě zaregistroval , že jsem přišla , ale ani nepřetočil hlavu aby se na mě podíval.

,, Ahoj ,“ zamumlala jsem rozpačitě a udýchaně a posadila se vedle něj.  Neodpověděl , ale stále zíral někam jinam , než by měl. Ale kam by měl koukat ? Na mě ?

,, Ahoj ,“ zopakovala jsem hlasitěji.

,, Jasper odešel. Už ho u nás nic nedrželo.“ Jeho obličej se zkroutil do masky bolesti. Jasper odešel. Zmocnila se mě panika , ale teď jsem si chtěla hrát na hrdinku. Objala jsem Edwarda okolo ramen a chtěla si ho stulit do náruče , aby si svůj obličej položil na můj hrudník. Nevím jak to udělal , ale náhle jsem měla já obličej na jeho hrudníku a choulila jsem se mu v klubíčku v klíně. Dnešek zdaleka nekončil. Určitě mě potká ještě spousta utrpení , které se později změní v osud a z toho jednoho osudu se jednou vyklube život. Život s hromadou utrpení.