Krásné 1. výročí přeje Jessica

Autorka: Dara

část 8.

Bella                                                                                                                                                                                        

Asi po hodině jsem doběhla k našemu domu. Vešla jsem dovnitř, ale to, co jsem viděla mě zarazilo. Nevěděla jsem, kde je Edward. Jako první dveře, které byly nejblíž jsem nakoukla do knihovny. Zůstala jsem zírat s otevřenou pusou. Všechny knihy byly z polic dole, poházené po zemi. Některé měly dokonce vytrhané stránky. Ve zdi byl menší otvor. Přesně odpovídal Edwardově pěsti.

,,Edwarde?‘‘ zavolala jsem. Hlas jsem měla docela vylekaný.

,,Ty máš ještě tu drzost se vrátit?!‘‘ ozvalo se za mnou. Docela jsem se lekla, takže jsem trochu nadskočila a otočila se za zvukem toho hlasu. To, co jsem uviděla mě rozhodilo. Zcela vyčerpaný Edward. Ruce měl ale zaťaté v pěsti.

,,Cože? Edwarde, lásko, co se to tu stalo?‘‘ zeptala jsem se a šla k němu. Natáhla jsem k němu dlaň.

,,Nedotýkej se mě!‘‘ zařval na mě a vzal mou ruku a stiskl ji.

,,AU! Edwarde, to bolí‘‘ zaječela jsem. Pustil mě a šel do obýváku. Následovala jsem ho.

,,Edwarde, já to nechápu. Co se stalo?‘‘ ptala jsem se.

,,Ty se ještě ptáš?!‘‘ zařval na mě a rozhodil rukama.

,,No..Ano..‘‘ zašeptala jsem.

,,Bello. nechtěj si zahrávat s mojí sebekontrolou. Mám dost co dělat, abych tě neuhodil..‘‘ zašeptal a přes obličej mu projel odraz smutku a té největší bolesti, jakou jsem u něho kdy viděla. To mě docela zmátlo. Vůbec nic jsem nechápala..

,,Vysvětlím ti, kde jsem byla..‘‘ řekla jsem mu..

,,Chceš mi to udělat ještě horší?!‘‘ rozkřikl se znova..

,,Edwarde.. Nerozumím ti!‘‘ už jsem byla poměrně hysterická.

,,Čemu nerozumíš?! To já jsem tady ten, kdo nerozumí! Dal jsem ti všechno! Svou lásku, své srdce, nový dům!Svou existenci.. Změnil jsem tě to této podoby! A takhle ses mi odvděčila? Tak, že sis našla nějakého Lucase a chtěla s ním odjet do Vancouveru?!‘ ‘začal křičet znovu.

,,Edwarde..‘‘ začala jsem šeptat.

,,Vypadni..‘‘ řekl s už poněkud vyrovnaným hlasem.

,,C-co prosím?‘‘ zeptala jsem se nevěřícně.

,,Co zase nechápeš?! Zmiz! Jdi do pekla! Pryč z tohohle domu, pryč z mého života, pryč od mojí rodiny!!‘‘ křičel a popadl mě za loket a šel se mnou ke dveřím a vystrčil mě ven a zabouchl za mnou dveře. Byla jsem jak spráskaný pes, kterého už páníček nechce.. Sedla jsem si na schod a začala brečet. No,brečet.. Dostavil se tak mohutný vodopád slz, který jsem nemohla zastavit. Tolik ty slova bolela. Prosím, ať je to jen sen. Ať se probudím z této noční můry!! Když jsem se asi po 10ti minutách stále neprobudila uvědomila jsem si, že je to skutečnost. Tak strašná, krutá realita. Vstala jsem. Musela jsem opustit tohle místo. Běžela jsem, nevědíc kam. Potom jsem se zastavila na jedné louce. Lehla jsem si doprostřed a nechala slzy, aby mi opět zvlhčily obličej. Ozvěny mých vzlyků se odrážely a byly slyšet poměrně daleko. Ale mě to bylo jedno. Musela jsem to ze sebe dostat.. Jestli to vůbec půjde.. Právě mě ze svého života vykopla jediná láska mého života. A v tom mě to napadlo.. To Jess! Jak by jinak Edward věděl o Lucasovi? Ano.. Jessica byla u nás doma a všechno to svedla na mě. Jak já ji proklínala. Myslím, že od této chvíle jsou z nás nadosmrti nepřítelkyně. Už nikdy ji nechci vidět!