Krásné 1. výročí přeje Jessica

Autorka: Dara

                                                                   Část 4.

Bella Swan:                                                      

Charlie a Renée u nás zůstali jenom 3 dny. Potom Renée musela zpátky na Floridu a Charlie tu nejspíš nechtěl zůstávat sám. Ale i tak si každý odvážel pěkně velký balíček fotek. Já a Edward jsme je jeli odvézt do Forks. Já jsem se chtěla konečně za dlouhou dobu podívat domů. Bože, nemůžu věřit, že jsem tam rok nebyla.. Zbytek naší rodiny si chtěl vyrazit na lov a vrátí se až zítra..

Konečně jsem rozeznávala povědomé rysy a domy Forks. Domova. Edward zabočil naším Volvem na příjezdovou cestu Charlieho domu. Charlie vystoupil z auta a hned za ním Renée. Charlie nás pozval dál. Když jsme vešli dovnitř, podívala jsem se na zeď, kde měl Charlie fotky. Jedna tam přibyla. Fotka mě a Edwarda ve vzájemném a šťastném objetí. Poznala jsem tu fotku.. Byla focená asi tři dny před naší svatbou..

,,Edwarde, Bello, dáte si něco po té cestě?‘‘ ptal se Charlie..

,,Ne, Charlie, díky..‘‘ řekl Edward. Já jsem jen zavrtěla hlavou.

,,Opravdu ne? Za tu dobu, co jsme byli u vás jste ani jeden nic nejedl..‘‘ zapojila se do rozhovoru Renée.

,,Mami.. my nemáme hlad.. A když, tak se při cestě někde zastavíme..‘‘ řekla jsem.

,,Tak dobře..‘‘ vzdala to a povzdechla si.

,,Neposadíte se aspoň?‘‘ ptal se Charlie.

,,Ehm.. Tati, nemůžu se podívat nahoru?‘‘ zeptala jsem se a usmála se. On se taky usmál a řekl.

,,No jistě. Je to tvůj pokoj..‘‘ Já se ještě jednou usmála a spěchala nahoru. Brala jsem schody po dvou.

Otevřela jsem dveře do mého starého pokoje. Vstoupila jsem dovnitř a zavřela za sebou dveře. Šla jsem k posteli a opatrně se na ní posadila. Najednou jsem si vzpomněla na svou oblíbenou písničku Angels od Declan Galbraith. A v tu chvíli mě zaplavily vzpomínky a po tvářích se mi začaly kutálet slzy. Kamkoliv jsem se podívala, tam mě pohltila další vlna vzpomínek. Podívala jsem se k oknu, vzpomněla jsem si, jak jsem vždycky večer vyhlížela Edwarda. Potom houpací křeslo v rohu, kde seděl hodně často. Potom postel.. Úplně živě jsem viděla, jak jsme tam každý večer lehávali.. Z mých vzpomínek mě vytrhlo slabé zaklepání. Věděla jsem, kdo to je.

,,Pojď dál..‘‘ řekla jsem spíš šeptem. Věděla jsem, že to uslyší. Po chvilce se dveře otevřely a on vešel dovnitř..

,,Miláčku, ty pláčeš?‘‘ řekl rychle a v tu ránu byl u mě a utíral mi slzy. Klečel přede mnou na zemi. Sesunula jsem se k němu na zem a silně ho objala a vzlykala mu do hrudi. Díky mé schopnosti ovládat své tělo jsem mohla skutečně plakat.

,,Tolik.. vzpomínek..‘‘ vydala jsem ze sebe mezi vzlyky.

,,Ššš, Bello. To bude dobré..‘‘ utišoval mě. Jen jsem zakývala hlavou a silněji se k němu přitiskla.

,,Nechci tě nikdy ztratit..‘‘ řekla jsem, už klidnější.

,,Neztratíš.. Vždy tu budu jen pro tebe, to víš..‘‘ řekl a zadíval se mi do očí. Opatrně jsem přitiskla své rty na jeho. On mi svůj polibek taky opatrně oplatil.

,,Miluju tě, Edwarde. Napořád.. Víš to?‘‘ řekla jsem.

,,Vím.. Jak jsem už jednou řekl.. Ty jsi můj život..‘‘ řekl mi na to. Nevím, jak dlouho jsme se tam takhle objímali,ale po delší chvíli řekl.

,,Vyrazíme?‘‘

,,Tak dobře..‘‘ řekla jsem. On mě vzal do náručí a zvedl nás ze země. Potom mě postavil a setřel mi poslední slzu, která mi putovala po tváři. Usmála jsem se, chytla ho za ruku a šla s ním dolů.

,,Tati, my už pojedeme. Moc děkuju, že jste se přijeli podívat. Vážně mi to udělalo ohromnou radost..‘‘ řekla jsem a hnala se k němu, abych ho naposledy objala. On je chlap, citlivý jako pařez, takže s ním to nic neudělalo, ale jakmile jsem se objímala s mamkou, ta propukla v pláč..

,,Do háje, mami.. Nech toho, než budu taky..‘‘ řekla jsem, ale hlas se mi na posledním slově zlomil a já začala brečet znova.

,,Bude se mi hrozně moc stýskat..‘‘ řekla mi.

,,Mě taky, mami..‘‘ řekla jsem a ještě víc jí stiskla.

,,Bells, opatrně..‘‘ musel mi tiše připomenout Edward, abych ji neumačkala.

,,Díky..‘‘ špitla jsem a povolila sevření.

,,Tak, Edwarde.. Dávej mi na moji holčičku pozor..‘‘ řekl Charlie, když se loučil s Edwardem před domem.

,,Neboj, Charlie. Ty víš, že dám..‘‘ řekl a potřásl si s jeho rukou.

,,Lepšího zetě jsem si nemohla přát..‘‘ řekla Renée a objala ho.

,,Vy také nejste tak hrozná tchýně, jak většina lidí tvrdí‘‘ řekl jí na to s úsměvem.

,,Mějte se..‘‘ řekl Charlie a oba dva zašli dovnitř.

,,Zlato?‘‘ zeptala jsem se, když se dveře zabouchly.

,,Hmm?‘‘ otočil se na mě.

,,Můžu řídit?‘‘ zeptala jsem se a usmála se. On se taky jen usmál a hodil mi klíčky. Chytla jsem je a šla k místu řidiče.

Cestou jsme se zastavili na lovu, takže jsme měli oba duhovky zase zlaté.

,,Bello? Kterou místnost jsme skoro vůbec nevyužili?‘‘ zeptal se mě se svůdným pohledem, když jsme si sundávali bundy a boty.

,,No.. Kuchyň.. Mám pravdu?‘‘ zeptala jsem se..

,,Nene.. Jsi vedle jak ta jedle..‘‘ řekl a přišel blíž ke mně..

,,Přemýšlej..‘‘ dodal a dal mi pusu na nos.

,,Ložnici?‘‘ ptala jsem se.

,,Uhodlas..‘‘ řekl. Oba dva jsme se jako na povel do sebe zavěsili a začali se vášnivě líbat. Nevím jak, najednou jsme se ocitli v ložnici a Edward mě pokládal na postel. Oba dva jsme měli zapletené prsty ve vlasech toho druhého. Pomalu mě začal vysoukávat ze svetru, který jsem měla na sobě. Já se nebránila a oplatila mu to tím samým. Takhle to šlo dál a dál až do konce..

,,Bello? Už máš nakoupené nějaké vánoční dárky?‘‘ ptala se mě Alice předtím, než nasedla do auta.

,,No.. Většinu už mám, ale myslím, že ještě něco přikoupím..‘‘ řekla jsem..

,,Uděláme rodinné Vánoce, co vy na to?‘‘ ptala se Esme. Já a Edward jsme se na sebe podívali a potom oba kývli. Bude příjemné strávit Vánoce jako rodina.

,,Tak ty a Edward přijedete třeba kolem 20.prosince k nám do Forks a vrátíte se po Novém roce, co vy na to?‘‘ řekla Esme..

,,Dobře..‘‘ řekla jsem.. Esme se jen usmála a nasedla do auta. Se všemi už jsme se rozloučili a stáli před schody na verandu, připravení mávat jako o život. Alice ale váhala.. Podívala se na mě a najednou se rozběhla směrem ke mně. Ještě jednou mě naposledy objala.

,,Budeš mi chybět, sestřičko..‘‘ řekla..

,,Už teď se mi stýská..‘‘ řekla jsem jí.. měla jsem opravdu co dělat, abych nepropukla v pláč. Alice se odtáhla a běžela zpátky k autu. Nasedla a všechny auta rázem nastartovala. První vyrazili Carlisle a Esme, za nimi Jasper s Alicí a jako poslední Rose a Emmett. Všem jsme mávali jako pominutí. A hlavně já. Když už auta nebyla vidět, otočili jsme se a šli dovnitř. Po tom týdnu, co tu byli, to tu vypadalo, jako kdyby tu vybuchla atomová bomba. A hlavně, když tu byl Emmett. Byla jsem ráda, že se budou Vánoce slavit ve Forks.. Aspoň se barák nezřítí tady.. S Edwardem jsme hned šli do knihovny a Edward si sedl na křeslo. Já jsem se mu uvelebila na klíně.

,,Přečteme si něco společně?‘‘ zeptal se.

,,Ano.. A co?‘‘ zeptala jsem se s úsměvem..

,,Výběr nechám na tobě..‘‘ řekl a dal mi pusu.Já se usmála a šla k regálům s knihami.

,,Mám rozpálit krb?‘‘ zeptal se.

,,Tak jo..‘‘ řekla jsem a dál studovala názvy knih.

,,Mám to!!‘‘ řekla jsem a lišácky se usmála, až mi byly vidět špičáky.

,,Mám se začít bát?‘‘ zeptal se se smíchem.

,,Ne..‘‘ odpověděla jsem a taky jsem se smála.

,,Tak co jsi vybrala?‘‘ ptal se a otvíral mi náruč, abych si šla sednout zpátky k němu. Bylo tu o moc tepleji a příjemněji, když byl zapálený krb. Vydávalo to takové příjemné zvuky praskajícího dřeva. Vzala jsem knížku z police a šla si sednout zpátky k němu. Uvelebila jsem se v jeho náruči a ukázala mu název knížky.

,,Dracula?‘‘ ptal se udiveně.

,,Ano.. Vadí?‘‘ zeptala jsem se..

,,Ne, vůbec.. Tak kdo začne číst?‘‘ zeptal se. Než jsem stihla odpovědět, začal zvonit telefon. Jelikož byl na stolku vedle křesla, Edward jen natáhl ruku a vzal to.

,,Haló?‘‘ oznámil.

,,Ano, je tu vedle mě. Vydrž chvilku, dám ti ji..‘‘ řekl a podával mi telefon.

,,Jessica..‘‘ řekl.

,,Haló, Jess?‘‘ zeptala jsem se.

,,Ahoj, Bello. Promiň, jestli tě ruším, ale měla bys zítra dopoledne čas? Potřebovala bych ti něco říct. Osamotě..‘‘ řekla.

,,No.. Jasně.. Myslím, že to nebude problém..‘‘ řekla jsem.

,,Tak dobře. Moc děkuju.. Tak ahoj zítra..‘‘ řekla a zavěsila. Já jsem Edwardovi vrátila zpět telefon a on ho dal na stolek.

,,Zítra to nebude problém. Pojedu do města, vyvolat další fotky.. A stavím se cestou na lovu.. Budete mít s Jessicou soukromí..‘‘ řekl a usmál se.

,,Děkuju, zlato..‘‘ řekla jsem a políbila ho. On mi polibek oplatil.

,,Tak kde jsme to skončili?‘‘ zeptala jsem se potom.

,,Myslím, že jsem se tě ptal, kdo bude číst..‘‘ řekl.

,,No ano.. Máš pravdu.. začni ty, prosím.. Miluju zvuk tvého hlasu..‘‘ řekla jsem a víc pohodlněji se stočila do klubíčka v jeho klíně. On rozevřel knížku a začal číst.. Nakonec to dopadlo tak, že to celé přečetl sám. Když knížku zaklapl, podívala jsem se na hodinky. Byly čtyři hodiny ráno. Bylo mi velice příjemně, tak jsem se k němu přitiskla ještě víc.. On mě svými pažemi, které měl kolem mých ramen stiskl ještě víc, než jsem byla. Ale vůbec mi to nevadilo. Jen moje dvě slova přerušila noční ticho.

,,Miluju tě‘‘ řekla jsem..

,,Já tebe..‘‘ řekl mi.. Po další velice dlouhé chvíli se mě zeptal.

,,A co budeme dělat teď?‘‘ ..Já jsem jen chvíli přemýšlela a pak mě něco napadlo.

,,Máme mrkve?‘‘ ptala jsem se.

,,No.. Ano, v lednici snad nějaké budou..‘‘ řekl.

,,A uhlí?‘‘

,,Uhlí?!.. No, taky tu je..‘‘ řekl, ale bylo vidět, že nechápe, kam tím mířím.

,,Pojď..‘‘ řekla jsem a táhla ho ven. Vzali jsme si na sebe boty a bundy a čepice a šli ven. Venkovní světla pročeřovaly tmu. Já jsem padla na zem a smála jsem se.

,,Postavíme si sněhuláka?‘‘ zeptala jsem se se smíchem. On očividně už pochopil, proč mrkev a uhlí a začal se smát taky..

Po asi hodině se před naším domem tyčil obrovský sněhulák. Byl to můj první sněhulák, co jsem kdy postavila. Byl ještě vyšší než já. Měl takové ty tři koule a na hlavě hrnec. Edward dokonce obětoval jednu svojí šálu a dal mu jí kolem krku. Ze sněhu jsme mu udělali ještě takové papuče u nohou.

,,Tak co? Líbí?‘‘ ptal se..

,,Jo a moc!‘‘ řekla jsem a smála se jako sluníčko. Potom jsme oba něco uslyšeli. Auto. Bylo asi kilometr od nás, ale my ho mohli slyšet.

,,Jessica‘‘ řekl. Já jenom souhlasně otráveně kývla. Nelíbilo se mi, že ode mě musí jet pryč.

,,Tak já pojedu. Skočím jen pro ten foťák..‘‘ řekl. Najednou vedle mě nikdo nebyl, ale během deseti sekund vedle mě už stál znovu Edward. To už se ale na příjezdové cestě objevilo Jessičino auto. Edward se jen smutně usmál, políbil mě a řekl.

,,Vrátím se, jak jen to půjde..‘‘

,,Slibuješ?‘‘ zeptala jsem se.

,,Slibuju..‘‘ řekl a ještě jednou mi dal letmý polibek. Já se ještě usmála a on už šel k autu. Nasedl a odjížděl.. Jessica vystoupila z auta a na tváři měla omluvný úsměv.

,,Ahoj, Jess..‘‘ řekla jsem a usmála se na ní.

,,Ahoj.. Bells, promiň, že tě takhle obtěžuju, ale já už se s tím prostě musím někomu svěřit..‘‘ řekla.

,,Ne, mě to nevadí. A pojď dál, ať se nenastydneš..‘‘ řekla jsem a táhla jí k domu. Vevnitř jsme si sundaly bundy a  šly si sednout do obývacího pokoje. Posadila se na pohovku.

,,Dáš si něco?‘‘ zeptala jsem se.

,,Ehm.. Čaj, prosím..‘‘ řekla a pořád se omluvně usmívala. Šla jsem do kuchyně a uvařila čaj. Nesla jsem jí ho zpátky a položila ho na stůl.

,,Díky..‘‘ zamumlala. Jen jsem se usmála a sedla si naproti ní na pohovku.

,,Tak.. Spusť..‘‘ řekla jsem a povzbudivě jsem se usmívala.

,,Víš, Bello.. Já.. Ti minule lhala. Ano, chodím s Markem už rok a půl, ale teď jsem si našla někoho jiného. Jmenuje se Lucas. Známe se už dva měsíce. On je tak nádherný a pozorný. To kvůli němu jsem minule tak brzo odešla. Ne, že Mark byl nemocný, ale proto, že jsem měla schůzku s Lucasem..‘‘ řekla.

,,Oh.. Aha..‘‘ řekla jsem. Na nic víc jsem se nezmohla.

,,Bello, já Marka miluju, ale teď mi do života vstoupil Lucas a obrátil ho vzhůru nohama. Jeho miluju ještě víc.. A.. nevím, jak to říct Markovi. Já.. Já s Lucasem pozítří odjíždím..‘‘ řekla mi a já na ní koukala s otevřenou pusou..