Víc, než já sám

Kapitola 3. – Vášeň s Andělem

(ze série Vzpomínek)

13.-14.9.2005

Autorka: Marky

Nikdo nemluvil.

Jen jsme se na sebe koukali a hltali jsme po velkých doušcích tu intimní atmosféru kolem nás. Klepaly se mi ruce, nohy, všechny orgány v těle. Byla jsem jak v transu. Usmál se, když viděl, jak moc jsem nervózní. Uklidňovalo mě pomyšlení, že je na tom snad podobně.

Pomalu ke mně natáhl svou božskou ruku a pohladil mě po vlasech. Pod tím dotykem jsem jakoby zkameněla, ale ne ze strachu, nýbrž z pocitu nepřekonatelného blaha. Hladil mě po vlasech, a pak vedl ruku dál po mém krku, zádech, až k lemu košile. Vystrkal mi ji z kalhot a dotkl se mé nahé kůže na zádech. To pohlazení bylo tak chladné a mrazivé, přesto horké a spalující. Druhou rukou mi přejel přes levou stranu tváře, až zabloudil k límečku u košile. Dotkl se prvního knoflíčku a mé srdce začalo bít jako o závod. Začal opravdu pomalounku a přitom soustředěně rozepínat knoflíček po knoflíčku:

- první  knoflík - rozepnul s ostychem v očích

- druhý knoflík - rozepnul s neuvěřitelnou rychlostí

- třetí knoflík - vychutnával si to čím dál tím víc, viděla jsem v jeho očích jiskru a potěšení

- čtvrtý knoflík - moje nervozita začala prudce stoupat

- pátý knoflík - podíval se mi dychtivě do očí

- šestý knoflík - jeho hebká ruku hladila celý můj dekolt

- sedmý knoflík - a bylo to.

Když jsem byla z košile úplně svléknutá, toužebně jsme se podívali do očí. Viděla jsem mu v nich oheň a žár. Byla jsem pouze v černé krajkové podprsence na velni uzoučká ramínka. Připadalo mi, jako bych létala v tom nejkrásnějším nočním nebi. Svíčky okolo nás umocňovali tu překrásnou atmosféru. Zmocňovala se mě čím dál tím větší euforie nad tím vším štěstím. Dala jsem mu pohledem znamení, že nechci, aby s tím přestával = to by znamenalo můj konec.

Teď byla řada na mě.

Přisunula jsem se k němu blíž, neměla jsem tak dlouhé ruce jako on.

Dala jsem mu levou ruku k dokonalému nosu, ať může intenzivněji vdechovat mou vůni, kterou tolik zbožňuje.

Pravou ruku jsem vedla po jeho dokonalé hrudi stále níž dolů. Objala jsem ho v pase a zabloudila oběma rukama pod tričko.

Dotkla jsem se jeho nahého, ledového a dokonale svalnatého těla.

S tou největší rychlostí, kterou jsem v tu danou chvíli dokázala ze sebe vydat, stáhla jeho heboučké tričko. Byl tak dokonalý. Víc než to. Byl to můj Bůh, moje já.

Povzdechla jsem si a on se usmál mým oblíbeným pokřiveným úsměvem. Láskyplně jsme si opět podívali do očí, propletly si navzájem prsty u rukou.

Najednou jsme oba věděli, co bude následovat. Už to nešlo dále odkládat, ne, když jsme v našem nočním nebi , úplně sami, jen on a já………

Vrhli jsme se na sebe s nespoutanou vášní, horlivě jsem se líbali, jazyky v ústech se propletly, rukama jsme se k sobe tvrdě tiskli. Začal mi rozepínat kalhoty. Najednou je ze mě serval. Byla jsem už jen ve spodním prádle, a já v duchu děkovala Alice, že ho se mnou šla předevčírem vybrat.

Líbal mě dál na ústa, na krk, ramena……..

Otočil mě na posteli, ležela jsem na bříšku.

Rozdával mi desítky polibků dozadu na krk, na záda……..

Opatrně mi rozepnul podprsenku a stáhl ji dolů. Opět na mě přicházela ta prokletá nervozita. Naskočila mi husí kůže a začala jsem se třást.

Začala mi být zima, ale plně jsem si všechno vychutnávala.

Edward zvedl černou přikrývku z postele, na které jsme doposud leželi a chtěl mě zakrýt.

„Ne!“

zachraptila jsem.

„Edwarde ne, prosím!“

zopakovala jsem ještě rychle.

„Nepřestáváme, ano? Prostě pokračujeme!“

skoro jsem zakřičela.

„Lásko.“

vydechl Edward pomalu.

„Edwarde prostě ne! Já nechci přestat, prosím!“

zahanbeně jsem zašeptala.

„Bello, lásko, prosím tě poslouchej mě, nepřestáváme, ano?To už bych ani nemohl, jsi tak nádherná, překrásná, božská, sladká a voňavá………..Jen se třeseš zimou, tak jsem nás chtěl přikrýt.“

pošeptal mi sladce do ucha a mě se vlily slzy štěstí do očí.

Uvědomila jsem si opět, že se chová v každé situaci jako „gentleman“, musela jsem se pousmát.

„Edwarde, to se ti zdá, mě vůbec není zima, právě naopak, ve skutečnosti jsem hrozně rozpálená a…..a…..a tak hrozně moc po tobě toužím. Toužím po tobě celým svým bytím…….“

A pak jsem se na něj vrhla.

Teď ležel on pode mnou. Líbala jsem ho na ústa, krk, hruď……

On měl tak nádhernou hruď, všichni muži na celém světě by mu ji mohli závidět. Byla dokonale vyrýsovaná svalstvem.

Ruce se mi zapletly do jeho bronzových vlasů.

Chtěla jsem ho sníst!

Pak jsem se rukou přiblížila k jeho intimním partiím.

Ve skutečnosti jsem moc dobře nevěděla, co mám dělat. Tohle všechno bylo pro mě tak nové. Nepoznané. Tedy doposud.

Třesoucí rukou jsem mu rozepnula knoflíček a zip u kalhot. Vůbec jsem nevěděla, co dělat dál. Sakra, sakra, sakra, co mám dělat?

Jakoby vyslyšel mé myšlenky. Znovu jsme se zadívali do očí a ve svém kamenném obětí mě přesunul neuvěřitelně opatrnou rychlostí zase pod sebe. V tu chvíli jsem si stačila už uvědomit, že ty kalhoty, se kterými jsem nevěděla co a jak, jsou už pryč.

Srdce mi začalo šíleně bušit, měla jsem jen černé krajkové kalhotky a on měl…ani nevím, byla jsem celá oblouzená……

Hladili jsme se navzájem po celém skoro nahém těle. Polibky jsme nešetřily. Líbali jsme se prostě všude.

Byla to neuvěřitelná vášeň. Snažila jsem se vyrovnaně dýchat, ale po pravdě mi to nešlo moc dobře.

Byla jsem nervózní z toho, co by teď mělo přijít, vůbec jsem netušila, jak pokračovat. Tajně jsem doufala, že iniciativu zcela převezme Edward.

Naštěstí se mi přání splnilo.

A já v té vší vášni a agonii cítila, jak mi pomalu svléká kalhotky, cítila jsem se omámená a malátná. Už jsem ani nevěděla,kde mám ruce. Už jsem ani nemyslela.

Koukla jsem se na Edwarda a viděla v jeho tváři štěstí, radost a tu neuvěřitelnou veškerou lásku, co ke mně pociťoval. Ani ne na vteřinku se ohlédl a sfoukl pár desítek svíček. Už nás osvětlovala jen malá záře, ale stačila, abychom si navzájem viděli do očí……

A pak jsme se opravdově milovali………