Víc, než já sám

Kapitola 11. – Nový začátek

(ze série Vzpomínek)

1.1.2006 - 13.2.2006

Autorka: Marky

Chladný leden utekl jak voda a přelil se do deštivého února. Možná to bylo tím, že jsem neměla ani chvilku sama pro sebe. Když jsem nebyla ve škole, v práci, nebo nespala těch pár hodinek v noci doma, tak jsem trávila všechen čas v La Push u Jacoba. Ve skutečnosti to byl hezký měsíc, hezčí, než jsem kdy doufala, že by mě mohl ještě potkat. Jen to věčné hlídaní mě štvalo, cítila jsem se jako ve vězení. Ale dokud Victorie existovala, nedalo se s tím nic dělat.

Druhý den krátce po poledni jsem se probudila v Jacově náruči. Ani jsem nemohla uvěřit, že jsem noc prospala beze snů – bez nočních můr, které mě doposud při spánku vždycky nemilosrdně pronásledovaly. Jake už byl tou dobou vzbuzený a jen se na mě upřeně díval. Byl naprosto spokojený. Když jsme pak vyšli z pokoje, Charlie i Billy pořád spali, přesně tak jak Jake předpokládal. Bylo to dobře, nechtěla jsem tátovi zatím nic vysvětlovat. Vyšli jsme ven a zamířili si to rovnou k Emily a Samovi.

Přivítání bylo lepší, než jsem očekávala. Náš vztah s Jakem se samozřejmě neutajil a tím pádem to pro smečku byla už hotová věc. Potom nepříjemném faux pas, které jsme měli s Paulem, se na mě koukal mnohem vlídněji. Takže co se týkalo mě, byla jsem smečkou přijata a vzali mě s radostí do rodiny. Co se týkalo vztahu Jacob a Paul, no, bylo to dost na ostří nože, ale nakonec se usmířili i oni.

Musela jsem všem hned vysvětlit situaci ohledně Victorie. Neříkalo se mi to vůbec příjemně. Vzpomínky, které se mi při vyprávění znovu vybavily, stále hodně bolely. Nakonec jsem se přemohla a řekla jim všechno o Jamesovi, Victorii, kousnutí. Quil pak usoudil, že možná proto voním teď tak sladce.

Hned začali mluvit o tom, jak zabránit Victorii, aby se ke mně byť jen na metr přiblížila. Byla bych raději, kdyby se ke mně přiblížila a skončila to se mnou. Pořád lepší pomyšlení na mou smrt, než kdyby s ní kluci měli bojovat. To jsem ovšem nahlas neřekla. Takže z toho všeho vyplynulo, že musím být pod neustálým dohledem někoho ze smečky. Jared se k mému překvapení nabídnul a rozhodlo se, že bude chodit k nám do Forks do školy. To se nelíbilo jak mě, tak Jakovi. Jenže mě se to nelíbilo z toho důvodu, že nejsem malá holka a snad nikde na mě ve škole nevybafne šílená upírka. Jake zase nechtěl, aby se mnou Jared trávil víc času, než on sám. Jake si jde totiž ruku v ruce s žárlivostí.

K večeru pak přišli i do růžova vyspaní Charlie s Billym. Táta se na mě zvesela koukal jako na obrázek, hanbou jsem se chtěla propadnout. Když nás poprvé uviděl Billy, tak si jen ztěžka povzdechnul, pak se ale po chvíli začal usmívat, takže jsem usoudila, že se nezlobí. Byla jsem za to ráda.

Po slibu, že mě Jacob druhý den po škole vyzvedne a odveze k sobě do zabezpečeného království a sentimentálním rozloučení, jsem si sedla do auta a modlila se, ať je táta unavený a nechce nic rozebírat. Po takové opici by ho přece měla šíleně bolet hlava. Chyba. Bylo mu naprosto skvěle a zábrany, které většinou měl, byly ty tam.

„Takže Bells, jak sis užila Silvestr?“ zeptal se rádoby nenuceně.

„Jo tati, bylo fajn, že jsme jeli do La Push.“

„No, holčičko, nechceš mi něco říct?“

„Co jako?“

„Všiml jsem si, že ty a ehm……Jake……“

„Tati, opravdu………nechci se o tomhle teď bavit.“ řekla jsem, ale asi ne dost rázně, protože to nevzal vůbec v úvahu.

„Dobře. Jen ale chci, abys věděla, že bych byl moc rád. Jacob je skvělý kluk a nikdy by ti neublížil jako Ed……“ rychle se na mě podíval a nedořekl..…. “prostě je bezvadný kluk a je vidět, jak na tobě visí pohledem. Té lásky co z něj vyzařuje by si všimnul i slepý.“ a zasmál se.

„Tati prosím tě, je to všechno moc rychle, jo?“ skoro jsem až křičela. Nechci, aby si Charlie hned myslel, že se bůhví jak milujeme nebo co.

„Chápu to Bell, jen mi slib, že se ho budeš držet. On by ti opravdu nikdy neublížil.“

„Tati.“……zasténala jsem.

„Slib mi to!“

„Dobře tati slibuju, budu se držet u Jaka, spokojený?“

„Nad míru.“

Tak a bylo to. Táta se hned ten večer  dozvěděl o našem teprve začínajícím vztahu s Jacobem a přel spokojeností jako malé kotě.

Byla jsem unavená z toho celého vypětí co se okolo mě za celé ty dva dny odehrálo, tak jsem se v rychlosti osprchovala, připravila na druhý den věci do školy a šla spát.

Po té jediné noci beze snů, jsem se obávala, že mě zase noční můry přistihnou. Jacob tady se mnou nebyl. Nikdo se mnou nebyl. Zase jen já a samota. Musím se s tím vypořádat sama.

Samozřejmě. Noční můra se objevila a ještě v horším provedení. Chtěla jsem zapomenout na moji osudovou lásku, ale copak to šlo, když mi bolestí křičela ve snech? Probudila jsem se časně ráno a křičela na celé kolo. Táta za mnou přiběhl a lomcoval se mnou ze strany na stranu dokud jsem se pořádně neprobrala.

A to trvalo až do teď.

Takže kdybych to měla shrnout, za ten měsíc jsem se stihla rozdělit na dvě bytosti.

První, byla zase hodná, toužící, věřící a šťastně vypadající dívka, která se bavila a chodila konečně ven. To platilo i pro školu. Zase jsem se dokázala bavit i s lidmi, na které jsem za poslední týdny vůbec nepromluvila. Většina z nich mi tu dlouhou proluku odpustila. Většina……

Druhá dívka byla troska, nešťastná, nezapomínající, opuštěná. V noci procházela peklem a doufala ve smrt. Chtěla Edwarda. Snila o životě s ním. Představovala si upírský život po boku své životní lásky a po boku dalších upírů, které nade vše milovala.

Zlé na tom všem bylo to, že i po tom poznání, že mám zase něco jako lásku, tak se ta druhá dívka mísila víc a víc s tou první. I přes den se mi kolikrát stalo, že mě přistihly vzpomínky na noční můry a já se celá třásla. Nejhorší ale na tom všem bylo to strašné hučení v hlavě. Bylo to jako bych v ní měla válku. Všude mi střílely kulomety a vybuchovaly granáty. Snažila jsem se být v pohodě a skrývat svoje pocity a bolesti. Jenže ne vždycky se mi to povedlo na jedničku.

Jake byl velmi velmi všímavý, obzvlášť, co se týkalo mé osoby. Snažil se mě v La Push nenechávat samotnou, ale když se objevila nějaká upíří stopa, tak musel s bratry okamžitě odběhnout. V ten čas jsem byla jen s Emily. Opravdu hezky jsme se spřátelily a byla jsem ráda, že po mojí sestře Alice je tady zase konečně někdo, s kým si můžu popovídat o holčičích věcech. Tím nemyslím nakupování, malovátka, a takovéhle ty povrchní věci, ale víc mě zajímaly věci ohledně vztahu a otisku. Emily byla jediná, kdo věděl, jak veliké starosti mi to dělá. Před Jacobem jsem se to snažila utajit. Jak Jacob nechce, abych se trápila já kvůli němu, tak nechci, aby se trápil on kvůli mně.

„Tak pojď, Jake se tě už nemůže určitě dočkat!“ zakřičel na mě Jared.

„Vždyť už jdu!“

„Co se na mě utrhuješ.“ zasmál se.

„Neutrhuju, jen mě nebaví, když se o mě staráš jako o malou holku.“

„Bells, ty jsi pro nás malá holka. Mimo to, kdyby se ti něco stalo když jsi se mnou, Jake by mi utrhnul hlavu, to snad víš.“

„No jo.“

„Co je s tebou?“

„Ale nic.“

„Nevypadá to na nic. Nechce se ti do La Push?“

„To ne, tam se mi samozřejmě chce, ale…….“

„Ale?“

„Charlie ráno odjel na školení doSeattlu, vrátí se až zítra na večer.“

„A?“

„Ale nic.“

„Vyklop to.“

„Nechci být v noci sama.“

„No jo, byla bys v celým domě sama. Chceš, abych tam byl s tebou?“

Zasmála jsem se „No, nevím, jak by to Jacob přijal, ale pro mě za mě, zkusit to třeba můžeme.“ a smála jsem se dál.

Krátce se zamyslel a znovu se rozesmál „Radši ne. Nechci ho pokoušet, tak zůstaň na noc u Jaka.“

„To nejde, zítra musím do školy.“

„Tak může jet Jake k vám.“

„On musí taky do školy.“

„Ježiši Bell, to nějak ještě vymyslíme, jo? Nebuď taková neklidná, znervózňuješ mě.“

„Promiň.“

„Je ti ještě něco?“

„Jen mě strašně bolí hlava, chtěla bych si lehnout a spát.“

„Můžeš se natáhnout u Emily.“

„To asi těžko, Jake si plánoval procházku po pláži.“

„Tak za prvé, v tomhle dešti by to nešlo a za druhé mi Jake volal a říkal, že Quil s Embrym narazili na čerstvou stopu, takže hned jak dojedeme, si dáte sotva pusu a razíme na průzkum.“

„Hm, skvělý.“

„Netvař se tak sakra Bells, nemusíš mít strach.“

„O sebe vážně strach nemám.“ ucedila jsem skrz zuby.

„Ty nás vážně podceňuješ, to mě štve.“

„Nechci, aby se vám něco stalo.“

„Nám se nic nestane, neboj se pořád.“

„Jo jasně.“ to už jsme zatáčeli na silnici k Samovu domku.

Přede dveřmi na verandě stál Jacob a nedočkavě nás s Jaredem vyhlížel. Když spatřil auto, rozeběhl se do prudkého deště. To už jsme zastavovali a vzápětí mi otevíral dveře. Rychle se mi podíval do očí, usmál se a rychle se ke mně sehnul. Už jsem si za ten měsíc zvykla na líbání. Bylo to příjemně teplé. Jiné než s Edwardem. Sakra sakra sakra. Když se líbám s Jacobem, nesmím myslet na Edwarda. V hlavě jsem si říkala: „Jsi špatná a zlá Bello! Špatná špatná špatná! Rychle jsem ho objala a snažila se do toho polibku víc vcítit.

„Ježiši nechte si to na doma, je mi z vás na zvracení!“ řekl znechuceným hlasem Jared, otočil se od nás a šel do domu. My si ho vůbec nevšímali, jen jsem cítila, jak se Jakovi trošku zvedly koutky.

Když jsme se od sebe po chvíli odtrhli, tak byl Jake skoro už promáčený skrz na skrz. Vyskočila jsem rychle z auta, Jake zavřel za mnou dveře, popadl mě za ruku a utíkali jsme se schovat pod střechu na verandu. Nově tam stála dřevěná houpací lavička s plno polštáři na sezení. Chvilku jsem se na ní koukala a usmála jsem se.

„Překvápko……ta je pro nás.“

„Je hezká.“

„A taky pohodlná. Emily ty polštáře šila tajně po nocích dva dny. Nechceš je vyzkoušet?“

„Můžeme?“

„Řekl jsem Samovi, že chci být chvilku jen a jen s tebou, takže jim nezbývá nic jiného než počkat.“ zakřenil se.

„To mi vyhovuje.“

Šli jsme si sednou na lavičku. Zabořila jsem se do těch úžasných měkkých polštářků. Ještě než mě Jake objal kolem ramen, tak se sehnul pod lavici a vytáhnul deku. Zakryli jsem se jí oba, i když jsem moc dobře věděla, že jemu zima není. Celá jsem se k němu přitiskla.

„Jak jsi se mi dneska měla?“ a políbil mě.

„Ušlo to.“ zašeptala jsem.

„Jsi smutná.“

„Nejsem.“

„Nelži mi, víš, že to neumíš.“ usmál se.

„Asi jsem ti zapomněla říct, že Charlie dneska ráno odjel doSeattlu.“

„No, to si mi asi teda zapomněla říct.“

„Tak ti to říkám teď.“

„Odvezu tě domů později, určitě by nechtěl, abys byla doma sama.“

„On vlastně přijede až zítra…..večer.“ zamumlala jsem tiše.

„Bello, jak jsi mi tohle zapomněla říct!?“

„Nevím, prostě jsem zapomněla, mám toho v hlavě moc!“ opáčila jsem mírně zvýšeným hlasem.

„Nechtěl jsem na tebe vyjet lásko, nezlob se. Billy to určitě věděl, jenže jsem s ním teď vůbec nemluvil.“

„Neomlouvej se, nemáš proč, to já jsem ti to zapomněla říct.“

„Zůstaneš dneska tady.“

„Zítra musím do školy.“

„Pojedeš ráno s Jaredem.“

„U koho budu spát?“

„U mě, nebo u Emily…….jak budeš chtít.“

„Radši bych jela domů.“

„Proč?“ zeptal se překvapeně.

„Nebaví mě, když se o mě staráte jako o malou holku, nebaví mě, když musí Jared chodit k nám do školy, nudí ho to…..celá tady ta vaše hlídací mánie mě přivádí k šílenství.“

„Hlídací mánie?“ udiveně se zeptal. Nemela jsem k tomu víc co říct. Prostě mě celá tady ta situace ubíjela. Chtěla jsem být už v klidu, být s Jacobem, jít třeba do kina, nebo tak. Chtěla jsem začít normálně žít a ne tohle.

„Nechceme, aby se ti něco stalo.“ řekl překvapivě klidným hlasem.

„Já vím, ale tohle mě už nebaví.“

„Bello.“ zašeptal mi do ucha a políbil mě na něj „Nepřežil bych, kdyby se ti něco stalo, buď hodná prosím. Teď máme stopu, půjdeme po ní, zabiju jí a pak už to bude dobré.“

Celý hrudní koš se ve mně bolestí sevřel. „Jaku, já nechci aby jsi po ní šel. Ty, ani kluci, prosím.“ a podívala jsem se mu prosebně do očí.

„Co nevidět to s ní skončíme a pak už bude všechno pořádku, slibuju.“

„Ach jo.“ povzdechla jsem si poraženě.

Chvíli jsme pak mlčky seděli. Začala jsem si Jaka prohlížet. Voda mu stále stékala z vlasů. Na světle hnědém tričku byly od kapek vody tmavě hnědé skvrnky. Vypadal hrozně sexy. Usmála jsem se sama pro sebe.

„Copak?“ chtěl hned vědět.

„Moc ti to dneska sluší.“

Začal se smát „Ty něco chceš Bells?“

„Ne!“ křikla jsem uraženě.

Pořád se zvesela usmíval „Budeš dneska spát u mě?“

„Radši bych u Emily.“ úsměv na tváři mu zmizel a vystřídal ho smutek „Ale mohl bys spát u Emily se mnou.“ rychle jsem dodala. Znovu se mu na tváři rozlil ten nádherný úsměv. Chtěla bych takhle u něj sedět v objetí pořád, to by nás ale nemohl vyrušit Jared.

„Hele vy dva, pojďte už konečně dovnitř!“

„No jo, za chvilku přijdeme!“ zavolal Jake „Nechce se mi od tebe.“

„Tak tu zůstaňte a nikam nechoďte.“ ten prosebný tón musel být slyšet na míle daleko.

„Víš, že musíme, ale slibuju, že budu u tebe zpátky co nejdřív.“

Zvedl se a natáhl ke mně ruku. Rychle jsem ji uchopila a vyskočila z lavičky. Šli jsme v objetí dovnitř.

Všichni seděli okolo krbu a čekali až se uráčíme přijít.

„No konečně!“ křikl Paul.

Jen jsme se s Jakem usmáli, nemělo cenu k tomu cokoliv říkat. Ohřáli jsem se vevnitř sotva pět minut a museli vyrazit. Když mě takhle Jake opouštěl, vždycky mě bolelo u srdce.

Seděla jsem stočená v klubíčku na pohovce před krbem a pozorovala Emily jak myje nádobí. Chtěla jsem ji pomoct, ale domácí práce si vždycky dělala ráda sama. Když pak viděla v jak chmurné náladě jsem, přišla za mnou.

„Bello, neupečeme něco dobrého klukům? Určitě budou zase celí hladoví až přiběhnou z lesa.“

„Jasně, proč ne.“ zamumlala jsem.

„Dneska jsi nějaká nesvá, co je s tebou?“

„Pořád to samé.“

„Zase jsi špatně spala?“

„Jo.“

„A co hlava, už je to lepší?“

„Jo, už je to lepší.“

„Bell, jsme kamarádky teprve chvilku, ale opravdu na lhaní nadání nemáš.

„Promiň. Bolí mě strašně, je to jako bych měla uvnitř malého človíčka, který má v ruce skalpel a pomalu mě zevnitř rozřezává.“

„Měla by sis zajet k doktorovi.“

„To se zlepší, to ten stres.

„Myslím, že to není stresem a ten doktor je důležitý. Mohla bys jet zítra se mnou.“

„Co? Ty jdeš k doktorovi? Proč? Co je s tebou?“ vylekaně jsem ze sebe chrlila jednu otázku po druhé.

„Uklidni se, není to nic vážného.“ a tajemně se usmívala.

Zamyslela jsem se na chvilku, bylo mi to pak hned jasné.

„Ty čekáš miminko!“ zakřičela jsem.

„Asi!“

Obě dvě jsme se zvedli z pohovky a začali hopsat okolo sebe jako dva zlobiví zajíčci. Vypadala tak šťastně, tak nádherně!

„Em, já jsem tak šťastná, to je úžasné! Miminko! To je super! Nemůžu tomu ani uvěřit!“

„Bell, jsi první, komu jsem to řekla. Ještě to není úplně stoprocentní, proto chci jet zítra k doktorovi. Víš, myslela jsem, že by jsi mi mohla dělat takovou tu zástěrku. Nechci Samovi nic říkat, dokud to nebude absolutně jisté.“ a šťastně se usmála.

„Takže on to ještě neví?“ překvapeně jsem zamrkala.

„Ne, kdyby to byl jen planý poplach, tak by se trápil. Chci mít stoprocentní jistotu, že to tak je.“

„Určitě! Zítra pojedeme k doktorovi. Jen mi dělá starosti, jestli nás nechají jít kluci samotné, nebo jestli nám bude chtít někdo dělat gardu.“

„To ještě vymyslíme. Až se ale vrátí Sam tak mu řeknu, že ti je špatně, že už to nejde dál odkládat a že tě vezmu zítra k doktorovi. Nevadí?“

„Jasně že nevadí. No, doufám, že nezačne Jake šílet.“

„To asi začne, ale poprosím Sama, aby ho zklidnil.“

„Jsem za tebe moc ráda, doufám, že vám to vyjde.“

„To já taky doufám. Jsem hrozně nervózní. Sam už okolo mě kroužil a ptal se, co se děje. Snažila jsem se z toho vykrucovat a vymlouvala se na tebe. Musím ti vážně ještě jednou poděkovat, jsi skvělý komplic.“

„Není vůbec zač. To je tak skvělá zpráva!“

„Děkuju.“ objala mě a dala pusu na tvář.

„Tak jdeme na to pečení?“ zeptala jsem se po chvilce.

„Jdeme.“

Emily rozhodla, že upečeme jablečný závin. Problém byl v tom, že nejde dělat jen jeden, nebo dva plechy, ale musíte rovnou udělat plechů deset. Dvacet kousků závinu by mohlo pro šest vlků a dva normální lidi stačit. Byl to výborný nápad. Zaměstnaly jsme se tím natolik, že nám čas do večera uběhl rychle. Takže když jsme měly téměř uklizeno, první plech v troubě a ostatní čekaly už jen na pečení, překvapilo nás, když se kluci vřítili do dveří.

Pustila jsem talíř rychle do dřezu a vyběhla jsem k Jakovi. Měla jsem takovou radost, že se mi vrátil. Rychle jsem ho objala a tiskla se k němu veškerou svou silou. Byl celý mokrý a špinavý, ale mě to v žádném případě nevadilo. Pak jsme se políbili. Vůbec jsme si nevšímali lidí okolo a nechávali se unášet jen námi dvěma. Když jsem pak slyšela něčí odkašlání, tak jsem se od Jake pomalu odvrátila.

„Jsi v pořádku?“ zeptala jsem se rychle.

„Jasně že jsem lásko, říkal jsem ti přece už několikrát, ať si o mě neděláš žádné starosti.“

„To jde dost těžko.“

Teprve pak jsem se mohla rozhlédnout po všech a ujistit se, že jsou v naprostém pořádku. Dala jsem Jakovi ještě rychlou pusu na tvář a šla zase ke dřezu domýt nádobí. Emil\ jim přinesla čisté oblečení, aby se mohli jít postupně umýt.

Když už byli všichni umytí a roztahovali se po pohovce a křeslech, já měla už domyto. Pekl se už i poslední plech se závinem. Kluci se na to chtěli vrhnout, ale Emily je rázně utnula. Takže si museli počkat, až to sama nachystá. V tomhle směru byla Emily dokonalá. Starala se o všechny s takovou láskou a něhou. Všechno ráda pro ostatní chystala a mile je obskakovala. Byla jsem si jistá, že ona bude ta nejdokonalejší maminka pod sluncem.

Sedla jsem si k Jakovi do náruče a opřela hlavu o jeho rameno.

„Tak co?“ nervózně jsem se zeptala.

„Utekla nám, mrcha jedna upírská!“ zavřískal Embry.

„Ale skoro jsme ji už měli.“ dodal Quil.

„Skoro. Ta upírka nám skočila do vody, tam za ní nemůžeme.“ vysvětloval dál Sam.

„Jedno je ale jisté, ona si nedá pokoj, dokud to s Bellou neskončí. Je dobré, že to víme. Takhle jí nespustíme z očí a až se k Bells přiblíží, tak jí dostaneme.“ řekl Paul nadšeně.

„Bella není žádná návnada ty idiote!“ zahřměl Jake.

„No jistě, není. Promiň, já vím.“ omluvil se rychle Paul „Já to tak nemyslel, vždyť víš.“

„No právě že vím.“ a stiskl mě pevněji.

To už jsem zpozorovala, jak se Em baví láskyplně se Samem. Ruce měla kolem jeho krku a cukrovali spolu tak strašně, že i mě z toho bylo téměř těžko. Jake si všimnul, jak na ně koukám.

„Je všechno v pořádku?“

„Téměř.“ a snažila jsem se o úsměv.

„Stalo se něco za tu dobu co sem tady nebyl?“

Ale to už u nás stál Sam.

„Emily říkala, že ti není dobře.“

Odkašlala jsem si „Jen mě bolí hlava a Emily navrhla, že by mě zítra hodila k doktorovi. Ve škole nic nemáme a tak by nebyl problém, kdybych chyběla. Jared mě může omluvit.“ vysvětlovala jsem.

„Tobě je špatně? Proč jsi mi to neřekla?“ zeptal se Jake.

„Není to určitě nic vážného.“ opáčila jsem.

„Bolí tě ale často.“

„Proto pojedu k tomu doktorovi.“

„Pojedu s tebou já.“

„Ne.“ řekla jsem rázně „Nezlob se, ale chceme si pak s Emily vyrazit někam do obchodů.“

„Bello, asi to není dobrý nápad.“ ozval se zase Sam „Měl by s vámi určitě jet jeden z nás. Já zítra nemůžu, ale Paulovi se určitě do školy taky nechce, co?“ a otočil se na Paula.

„Komu by se tam chtělo! Jasně že pojedu!“

„Proč s nimi nemůžu jet já?“

„Jaku!“ zavolal Quil „My zítra píšeme ten test, nemůžeme na něj už zase chybět, jinak by se učitelka zbláznila.“

„Sakra, na to jsem úplně zapomněl.“

Ještě že tak, pomyslela jsem si. Paul nám nevadí. Určitě ho přemluvíme, aby si šel po svých a Emily si vyřídí co bude potřebovat. A nakonec i já se lékaři vyhnu. Super!

„Tak domluveno.“ shrnul to Sam „Jo a Bells, buď tak hodná a příště nám nezapomínej říkat, když máš být přes noc sama“ a usmál se.

„Já zapomněla.“

„No jistě……a budeš spát s Jakem u nás.“

Kluci začali pískat a dělat si z nás legraci. To bylo to poslední, co jsem chtěla. Nakonec jsem byla vděčná Emily, že je dokázala umlčet teplým jablečným závinem.