Věčný život

Autorka: Terkaaa

3. Kapitola

Alicin pohled:

Seděla jsem s Jasperem v našem pokoji. Uslyšela jsem mělké dopadnutí, jak Edward seskočil z okna. Měla jsem vizi - vím, že jde na lov. Ještě chvíli jsme s Jazzem seděli v objetí, když v tom to přišlo.

Přišla vize. Byla intenzivnější, než kterékoliv jiné vize, které jsem kdy měla. Cítila jsem, že je z blízké budoucnosti.

Bella. Na nějaké krásné louce. Vedle ní stojí Victoria, tváří se jako anděl pomsty. Vrhne se na Bellu a odhodí ji několik metrů daleko. Bella zakřičí, ale Victoria k ní okamžitě přiskočí a zacpe ji pusu. Hned potom se ji zakousne do krku. V tu chvíli vize skončila.

„Nééé!!!!“ zakřičela jsem.

„Co jsi viděla, Alice?“ ptal se hned Jasper. V tu ránu už byli u nás v pokoji všichni kromě Edwarda. Okamžitě přišla další vize.

Edward stojící ve velkém sálu. Je to trůní sál ve Volteře. Na třech křeslech sedí tři upíři. Aro, Caius a Marcus. Stále stejní jako na Carlisleho obraze. Edward prosící o smrt se zoufalým výrazem ve tváři. Aro pouze přikývne a Edwardovi se na tváři objeví blažený úsměv.

Vize skončila stejně rychle jako se objevila.

„ Ne…“ zašeptala jsem.

„ Alice! No tak, co jsi viděla?“ ptala se zoufale Esme.

„Bella a Edward“ hlesla jsem tiše.

„ Co je s nimi?“ teď se ptal Emmett netrpělivým tonem. Všichni byli vyděšení.

„Victoria si přišla pro Bellu….“ Zašeptala jsem.

„Cože??!“ vykřikli všichni ve stejnou dobu.

„Musíme ji zachránit! Nemůžeme ji nechat na pospas té hloupé…“ horoval Emmett.

„Není čas. Teď už je nejspíš mrtvá.“ Přerušila jsem ho ponuře.

„Ale….Vždyť…..“ snažil se něco vymyslet. Padlo tíživé ticho.

„Nikdy jsme ji tam neměli nechat samotnou….“ Řekla hluše Esme. Bellu milovala. Jako všichni. Když se Edward rozhodl ji opustit pro její dobro, museli jsme odjet všichni. Ale Edward není jediný, kdo trpí. Všem nám chybí. Dokonce i Rosalii.

„ A co ta vize o Edwardovi?“ zeptal se polekaně Carlisle.

„ Nesmí se to dozvědět. Jinak by okamžitě odjel do Volterry a žádal o smrt. Musíme si hlídat myšlenky.“ Ztratila jsem už sestru. Nesmím ztratit i bratra.

Náš smutek byl hmatatelný. Jasper měl co dělat, aby s námi vydržel v jednom domě. Nestačilo, že byl sám smutný. Musel cítit ještě smutek všech ostatních. Navíc si přičítal vinu za to, že ji Edward musel opustit. Myslel si, že kdyby vydržel a nevrhl se na ni, když se řízla, nemuseli bychom odjet.

Ale všichni musíme svůj smutek tajit. Pokud na to Edward příjde, už ho nebude nic držet na tomto světě. Jasper už ten tlak emocí nemohl vydržet, a tak jsme se zvedli a vydali do lesa. Každý zabraný ve svých myšlenkách. Všichni jsme truchlili. Tiše, aby se Edward nikdy nedozvěděl tu otřesnou pravdu - Bella už není…