Věčný život

Autorka: Terkaaa

2. Kapitola

Victoria. Přišla si pro mne. Chce se pomstít za to, že Edward zabil jejího Jamese. Oko za oko, druh za druha.

„ Ale, ale! Kdepak je tvůj Edward? Nechal tě tu samotnou a nechráněnou? To ho bude mrzet.“ Posmívala se Victoria.

„ Nebude.“ Zašeptala jsem potichu

„Copak? On tě nechal?“ zeptala se překvapeně. Její nálada hned klesla. Chtěla pomstu a přese mne ji chtěla zprostředkovat. „ No nevadí…Alespoň si s tebou pohraju.“ Pokračovala.

Přistoupila ke mně nadlidskou rychlostí, popadla mě pod krkem a odhodila mě na nejbližší strom. Slyšela jsem zřetelné zapraskání následováno ohromnou bolestí. Určitě mám zlomených několik žeber. Došla ke mně, chytila mě za ruku a táhla hlouběji do lesa.

Došly jsme na louku. Na mně známou louku. Byla ti Edwardova louka. Ta, na kterou mě vzal, aby mi ukázal, jak vypadá na slunci. Louka byla stejně krásná, ale už postrádala kouzlo. Kouzlo, které dokázal vytvořit jen Edward.

„Promiň, ale nechci svědky.“ Usmála se na mne a blýskla při tom nebezpečně svými zuby. Přišla ke mně ladnou chůzí. Vypadala jako kočka. Kočka, která si hraje s myší…

Edwardův pohled:

Bylo to nejhorší rozhodnutí jaké jsem kdy udělal. Opustil jsem Bellu. Mou milovanou Bellu. Udělal jsem to pro její dobro.Viděl jsem, jak ji tahám z nebezpečí do nebezpečí. Když ji málem zabil James ve Pheonixu nebo jak po ní Jasper vyjel, když se řízla o papír. Nikdy jsem neměl dovolit, aby se dozvěděla o upírech.

Ty dva měsíce jsou nesnesitelné. Už asi pětkrát jsem se k ní málem vrátil. Kdyby nebylo Emmetta, dávno bych stál v jejím okně a prosil na kolenou o odpuštění a chtěl bych, aby mě vzala zpátky. Ale musím to vydržet. Je to pro její dobro. Určitě na mě už zapomněla a teď chodí s Mikem Newtonem nebo s někým jiným. Při téhle představě mě píchlo u mého mrtvého srdce.

Věděl jsem, že jednou umře, ale neměl jsem v plánu ji přežít o dlouhou dobu. Ihned po její smrti bych odjel do Volterry a tam žádal o smrt. Ve Volterře totiž žije jedna mocná upíří rodina. Vládnoucí třída. Jsou něco jako královská rodina. Pokud by mi nechtěli vyhovět, stačilo by udělat neplechu v jejich městě, které si drží již od dob Etrusků a okamžitě by zasáhli. Ale raději jsem zahnal chmurné myšlenky na Bellininu smrt a přemýšlel o hezčích věcech…

Vzpomínal jsem na její krásný úsměv. Na to, jak se červenala, když si myslela, že udělala něco trapného. Ale ona neudělala nikdy nic trapného. Buď to bylo roztomilé nebo vtipné, ale trapné nikdy. Nebo jak roztomile se uměla zlobit. Vypadala jak rozzlobené koťátko. V tu chvíli ke mně dolehly myšlenky z obývacího pokoje, kde seděla Rose.

„Idiot. Už je v tom pokoji zavřený věčnost. Bellu jsem sice nikdy neměla moc ráda, ale tohle si nezasloužila. Kdyby nebyl pitomec a neopustil ji, nikdy by nemusel takhle trpět. A vsadím se, že Bella na tom není o moc líp.On ví jak je na něj upnutá….“  Už jsem to nemohl vydržet, proto jsem se obrátil k oknu, vyskočil jsem a zamířil jsem si to do lesa. Už dlouho jsem nebyl na lovu. Zavíral jsem se ve svém pokoji a tam dokázal sedět několik dní v transu jako socha. Na lovu jsem  byl asi před dvěma týdny. Zavětřil jsem a ucítil lákavou vůni mladé pumy. Probudil se ve mně predátor.