Věčný život

Autorka: Terkaaa

Ráda, bych poděkovala všem, kterým se moje povídka líbí! Vaše podpora mě nutí psát dál a dál. xD Dneska je kapitolka zase o něco delší… Ale nevím, kdy se mi povede napsat pokráčko…Teď se spíše vrhnu na NPP.

Přeji příjemnou četbu! :)

Terkaaa

19. Kapitola

Ruku v ruce jsme se vracely zpět k domu. Já jsem šťastně poskakovala a Edward se smál mým oblíbeným pokřiveným úsměvem. Konečně mi už docházela ta úžasná skutečnost, že Edward mě opustil pro mé dobro a nikdy mě nepřestal milovat.

Cítila jsem se vyléčena.  Už žádná bolest v hrudi nebo neutuchající smutek. Byla jsem šťastná. Tak šťastná, že se to slovy nedá vyjádřit.

Po pár minutách jsme vešli do domu. Alice nejspíš vše viděla, takže se usmívala od ucha k uchu. Ostatní vypadali překvapeně, když jsme vešli do místnosti se zamilovanými pohledy a propleteným prsty.

„To je skvělé!“ vykřikla Alice a vrhla se nám kolem krku. „ Konečně budeme zase všichni pohromadě!“ Teď už všem došlo co se děje. Na nic nečekali a běželi nás obejmout. Nikdo si nevšímal čím dál tím víc nechápajících pohledu Tanyi a její rodiny.

Po hodně dlouhé chvíli nás konečně pustili.

„Může nám někdo vysvětlit, o co jde??!“ ptala se naštvaně Tanya.

„Ti dva se konečně dali znovu dohromady.“ Řekla radostně Alice a ukázala na nás.

„Vy-vy?“ dívala se na nás pohledem, kterým by mohla i zabíjet. „Dva? Dohromady? Jak zase? COŽE??!!“ ptala se roztřeseně Tanya.

„Ještě když jsem byla člověk, tak jsme spolu chodili.“ Řekla jsem a usmála se na Edwarda.

Tohle bylo asi na Tanyu moc, protože ne zrovna tiše zavrčela a odporoučela se z místnosti. Samozřejmě nezapomněla třísknout dveřmi.

„Omlouvám se.“ Řekla Carmen zahanbeně. „Takhle jsem ji vážně nevychovala…Nevím, co to do ní vjelo…“ ještě se na všechny usmála a tiše se vytratila z místnosti za Tanyou.

Nikdo si však nenechal zkazit Tanyou náladu. Každý se naplno smál. Na všech byla vidět radost a Japerovi se nejspíš ulevilo. Teď už nebude cítit tu depresivní náladu, která byla kdysi téměř hmatatelná.

„Omluvíte nás?“ zeptal se všech přítomných Edward. V očích mu plápolaly jiskřičky.

„To nám Bellu vezmeš tak rychle?“ zeptal se Emmett naoko uraženě. Edward na něj jen dětinsky vyplázl jazyk a táhl mě po schodech do mého pokoje.

Jakmile se za námi zaklaply dveře, Edward se na mne přímo vrhnul. Nečekala jsem to, a tak jsem spadla na postel. Edwardovi to zřejmě nevadilo. Stále mě nepřestával líbat. Teď už to nebyly ty opatrné polibky, kterými mě zasypával, když jsem byla ještě člověk. Teď šly veškeré zábrany stranou. Už se nemusí ovládat. Nemusí se bát, že mě jediným pohybem zabije.

Po chvíli se přesunul na můj krk. Už jsem to nemohla vydržet a hlasitě jsem zasténala. Edward se potěšeně usmál.

Převalila jsem se přes něj, takže teď jsem byla nahoře já. Láskyplně jsem mu kousala ušní lalůček. Jemu uniklo pár vzdechů. Pomalu jsem mu začala rozepínat košili, když v tom se do pokoje přiřítil Emmett.

Když nás našel v ne zrovna důstojné poloze - obkročmo jsem seděla na Edwardovi, začal se nekontrolovatelně chechtat.

„M-máte j-jít d-do o-o-obýváku.“snažil se ze sebe vypravit v záchvatu smíchu. „J-je ro-rodinná po-porada.“ Ač nerada, vstala jsem z Edwarda a otočila se na Emmetta. Vrhla jsem na něj vražedný pohled a slabě zavrčela.

„Ale no tak! Sestřičko!“ mluvil už klidně Emm „Snad by ses nechtěla prát?“ ptal se výsměšně.

Zářivě jsem se na něj usmála „Proč ne?“ a vrhla jsem se na něj. Byl překvapený, takže mi nedělalo nejmenší problémy ho skolit na zem.

„Hééj!“ zakřičel, ale to už jsem ho pevně přišpendlila na zem. „Kruci, ty máš ale páru.“ Brblal Emmett. Edward nás jen pobaveně sledoval. V tu chvíli vběhla do pokoje Alice. Když nás viděla – mě sedící na Emmettovi, chechtajícího Edwarda a vzpírajícího se Emma taky se rozesmála.

Nakonec jsem slezla z Emmetta a taky se začala smát. Emmett se naštvaně zvedl a odešel z pokoje. Věděla jsem, že to jenom hraje.

„Ale už bychom vážně měli jít dolů.“ Řekla Alice, když se konečně vzpamatovala z toho záchvatu smíchu.

„Jo, máš pravdu.“ Souhlasila jsem, popadla Edwarda za ruku a vedla ho dolů.

Když jsme došli dolů, všichni se potutelně usmívali.

„ Co jste tam nahoře dělali?“ ptal se Jasper a pobaveně sledoval mou reakci. Zabodla jsem pohled do země, a kdybych byla člověk, byla bych rudá až za ušima.

Carlisle pochopil, že tohle mi není zrovna dvakrát příjemné, tak změnil téma.

„Takže…Bello, předpokládám, že se s námi chceš vrátit, ne?“ zeptal se mě.

„Samozřejmě!“ vykřikla jsem možná až moc horlivě. Edward se vedle mě trošku uchechtl.

„V tom případě musíme vymyslet nějakou krycí historku, aby ses mohla s námi vrátit do Gloversville.“ Pokračoval „Myslím, že bys mohla vystupovat jako Esmenina biologická mladší sestra. Vaši rodiče tragicky zemřeli při autonehodě, a tak jsme všichni přijeli za tebou a nabídli ti nový domov.“

„To by šlo.“ Odsouhlasila jsem to. Ostatní jen přikývli.

„Pokud tedy všichni souhlasíte, zítra se vracíme zpět do Gloversville.“ Zvolal nadšeně Carlisle.

„Je to všechno?“ zeptal se netrpělivě Edward a v očích mu už zase plápolaly jiskřičky touhy.

„Ano.“ Odpověděl Carlisle a tiše se uchichtl. Asi mu došlo, kam se Edward tak těší.

Edward mě chytil do náruče a odnesl do ložnice…

Ráno:

Po nádherné noci zde bylo zase ráno. Náš odjezd se kvapem blížil, a tak jsem byla nucená vstát z postele a jít se osprchovat. Edwardův hříšný pohled mě doprovázel do té doby, dokud jsem nezapadla za dveře koupelny.

Nechala jsem na sebe téct teplou vodu. Kolem mne se vznášela pára. Po pár minutách jsem vylezla a zabalila se do ručníku. Když jsem se vrátila do pokoje, Edward už byl oblečený. Měl na sobě džíny, které dokonale obepínaly jeho už tak dokonalou postavu a tričko s krátkým rukávem. Už zase jsem si vedle něj připadala tuctově.

„Nechám ti trošku soukromí.“ Usmál se na mě a tiše se vytratil z pokoje.

Otevřela jsem skříň. Nevěděla jsem, co si mám vzít na sebe. Ale jelikož mi zemřela imaginární rodina, rozhodla jsem se pro úzké černé kalhoty, černé triko bez ramínek a lehké sako stejné barvy jako zbytek kompletu. Na nohy jsem si nasadila lodičky.

Vlasy jsem si stáhla do lehkého drdolu. S make-upem jsem se moc nezatěžovala. Dala jsem si řasenku a nevýrazný lesk na rty. Kupodivu jsem byla sama se sebou spokojená.

Naposledy jsem se podívala po svém pokoji, ve kterém jsem strávila pouze pár dní. Stalo se toho tady hodně. Určitě si to tu budu pamatovat do konce své existence. Nakonec jsem zavřela dveře a sešla po schodech do přízemí, kde už probíhalo loučení.

Edward se dost neochotně objímal s Tanyou. Přešla jsem k němu a taktně si odkašlala. Tanya po mně vrhla rozzuřený pohled a zase odešla. Trošku mě to zamrzelo…Vždyť jsem si s ní tolik rozuměla!

Putovala jsem z náruče do náruče. Objala jsem se s Kate i Eleazarem. Carmen mě drtila v objetí snad nejdelší dobu. Vážně se hodně podobá Esme…

Nastoupila jsem do svého Hammera a Edward si sedl na místo spolujezdce. Jeho auto odveze Jasper. Byla jsem ráda, že s ním můžu být o samotě. Pořád jsem měla trochu strach, že mi zase odejde.

Dovolila jsem si ještě jeden pohled na dům, a poté jsem se rozjela obrovskou rychlostí do mého nového domova. Tentokrát bude můj domov opravdový. S milující rodinou a jediným smyslem mé existence…