Věčný život

Autorka: Terkaaa

Vím, že jsem to mohla ještě víc rozepsat, ale už jsem prostě vygumovaná xD. A hlavně se neděste! Tohle ani náhodou není konec!

18. Kapitola

Pohled Belly:

„Bells, můžu s tebou mluvit o samotě?“ zeptal se mě nejistě Edward. Koukala jsem na něj jako na zjevení. Vážně se mnou chce mluvit?

„Se mnou?“ověřovala jsem si vykolejeně.

„Ano“ řekl stručně. Nevěděla jsem, jestli s ním chci mluvit. Jestli jsem dost silná na to, abych se mu postavila tváří v tvář bez toho, abych se zhroutila.

„Dobře.“ Souhlasila jsem nakonec. Nevím, kde se ve mně vzala ta odvaha, ale rozhodla jsem se to neřešit. Vstala jsem ze sedačky a namířila jsem si to za Edwardem. Ten šel lidskou rychlostí k lesu.

Šli jsme asi 10 minut velmi pomalým tempem. Všude se rozprostíralo tíživé ticho. Měla jsem chuť začít křičet, protože mě začala svírat klaustrofobie. Edward nakonec zastavil na malé mýtince.

Chvíli jsme mlčky stáli naproti sobě, každý si hledíc na vlastní boty. Oba jsme přemýšleli, co říct. Sem tam jsem se letmo podívala na Edwarda. Na tváři měl vepsanou bolest a nejistotu.

„Já-.“ Začal Edward „ Dlužím ti omluvu. Vlastně ti toho dlužím o hodně víc. Doufal jsem, že když odejdu, budeš se mít líp. Myslel jsem, že na mě zapomeneš a budeš žít svůj vlastní lidský život s nějakým obyčejným mužem po boku. Ale netušil jsem, že Victoria by mohla-.“ Nedokázal to doříct.

Koukala jsem na něj jako na ducha. O čem to mluví? Proč se mi omlouvá?

„O čem to mluvíš?“ zašeptala jsem zlomeně a podívala jsem se na něj.

„Bells, já jsem ti lhal. Mrzí mě to, ale tehdy jsem to viděl jako jedinou cestu.“ Odpověděl mi kajícně.

„Lhal?“ zeptala jsem se překvapeně. „V čem?“

„Když jsem ti říkal, že tě nemiluju. To bylo to nejčernější rouhání. Ale myslel jsem si, že na mě snáze zapomeneš. Byl jsem odhodlaný ti lhát klidně i hodiny, ale ty jsi mi uvěřila okamžitě. To mě ranilo. Jediné slovo zničilo tvou důvěru v mou lásku k tobě.“ Můj mozek nebral nic z toho, co mi říkal. Může být pravda, že mě stále miluje? Tohle mi nedávalo smysl.

Sedla jsem si na zem a dala si hlavu do dlaní.

„Ty mi nevěříš, že?“ zeptal se se smutkem Edward.

„Já jsem vždycky věděla, že pro tebe nejsem dost dobrá.“ Zamumlala jsem.
„Co to povídáš??“ptal se zděšeně „To není pravda! To já nejsem pro tebe dost dobrý! Vzal jsem ti celý tvůj lidský život jen tím, že jsem dovolil, aby ses dozvěděla pravdu o mně! Zničil jsem ti ho! Za to bych se měl smažit v pekle!“

Mlčela jsem. Nevěděla jsem, co mám říct. Pořád jsem přemýšlela nad možností, že mě Edward stále miluje. On si jen povzdechl.

„Potřebuju vědět jen jedno….“Na chvíli se odmlčel. „Dokážeš mi někdy odpustit? Můžeš mě ještě milovat po tom všem, co jsem ti udělal, jak jsem ti ublížil?“

Chvíli jsem ho nechápavě pozorovala.

„Co je to za hloupou otázku?“zeptala jsem se podrážděně.

„Jen mi na ni prosím odpověz:“

„Nikdy se nezmění to, co k tobě cítím. Milovala jsem tě, miluju tě a navždy tě milovat budu. Není nic, co by to mohlo změnit.“ Řekla jsem mu upřímně. Trošku se pousmál.

„A ty…Už neodejdeš?“ zeptala jsem se s nadějí v hlase.

„Bez tebe nikdy nikam nepůjdu. Opustit tě bylo to nejhorší rozhodnutí, které jsem kdy udělal. Miluju tě. Navždy.“ Řekl. Mě se samovolně začal po tváři roztahovat úsměv. On to myslí vážně! Má chmurná nálada se okamžitě změnila na euforickou.

Edward se ke mně mírně naklonil. Dával mi možnost volby. Ale já už jsem si vybrala. Hladově jsem se přisála na jeho rty. Ruce jsem mu zapletla do vlasů a on si mě přitáhl ještě blíž k tělu, aby mezi námi nebyla žádná přebytečná mezera.

Každá má buňka byla nacpána k prasknutí štěstím. Jediné, na co jsem dokázala myslet, bylo, že Edward je zpět a už mě neopustí. Měla jsem chuť smát se celé hodiny, ale to bych se musela od Edwarda odtrhnout. Ještě hodnou chvíli jsme byli na sobě přitisknutí, ale Edward se nakonec odtáhl s mým milovaným pokřiveným úsměvem na rtech.

„Měli bychom se vrátit…Ostatní se jinak budou zlobit.“ Usmál se a ještě jednou mě letmo políbil na rty. Už vstával, ale já ho zastavila.

„Edwarde?“

„Ano? Děje se něco?“ ptal se celý překvapený.

„Miluju tě.“ Šeptla jsem mu.

„Já tebe víc.“ Láskyplně se na mne usmál a já už neměla žádné pochyby. Konečně snad prožiju věčnost po boku nejdokonalejšího upíra a milující rodiny.

Konečně budu šťastná…