Věčný život

Autorka: Terkaaa

Za tuhle kapitolu se vážně omlouvám. Je strašně zmatená a krátká. Prvně jsou popsány pocity některých lidí, abyste pochopili jejich chování atd. A potom tam je ještě Edwardův pohled. Ten začíná ve chvíli, když přijíždí k Denálijským. Snad vše pochopíte. Další kapitolkou Vám vynahradím tuhle hrůzu, slibuju. xD

17. Kapitola

Pohled Jaspera:

Po dlouhé době všichni měli dobrou náladu. Radost ze všech přímo sršela. Jediná Bella nebyla úplně šťastná. Chyběla ji ta jiskra v oku. Už to nebyla ta stará a vždy veselá Bella. A za to může Edward. Teď musí doufat, že mu odpustí a vezme ho zpět.

Pohled Rosalie:

Pořád mi to plně nedocházelo. Bella je vážně živá! Vím, že jsem se k ní vždycky chovala hnusně, i když za nic nemohla. Teď se ji to pokusím vynahradit. Sice se zdála být překvapená změnou mého chování, ale nijak to nekomentovala. Mé nepřátelské chování mi asi okamžitě odpustila. Teď už chápu, proč ji měli vždycky všichni rádi. Jen já jsem byla slepá.

Přeměna z ní udělala nádhernou upírku. Po pravdě jsem ji trošku záviděla. Byla mnohem hezčí než já. Ale závist jsem okamžitě schovala do koutku mysli.

Vypadala strašně smutně. Začala jsem být na Edwarda naštvaná. Proč ji vůbec opouštěl?? Ani jednomu to neprospělo!

Pohled Esme:

Konečně! Moje rodina bude snad zase úplná! Bella mi strašně chyběla. Už tehdy, když byla člověk, jsem ji brala jako dceru. Teď už ji nikdo z nás nenechá odejít. Jen doufám, že Edwardovi dojde, že by se k ní měl vrátit. Oni jsou pro sebe přímo stvoření.

Pohled Tanyi:

Nechápu to. Nechápu vůbec nic okolo Belly. Jak to, že se zná se všemi Cullenovými? Proč se na ni Esme dívá jako na znovu nalezenou dceru? Proč se k ní ostatní chovají jako k sestře?? Proč nám vůbec nic neřekla??

Spousta otázek, ale žádné odpovědi nepřicházely. Někdo mi už musí vysvětlit, co se to tady děje!!

Pohled Edwarda:

Měl jsem strach, co Alice zase vymyslela. Někdy její nápady byly vážně šílené. Když jsem přijel před dům Tanyi a její rodiny něco se mi nezdálo v pořádku. Vystoupil jsem z auta. Alice stála na verandě a usmívala se od ucha k uchu, ale myslela jenom na nakupování. 

Nechápal jsem, proč je najednou tak šťastná. Po našem odchodu z Forks byla téměř neustále smutná. Kdy se to změnilo?

„No konečně jsi tady!“ vypískla.

„Musel jsem vážně přijet“ snažil jsem se ještě vykroutit. Vážně jsem se netěšil na otravné myšlenky Tanyi a soucitné od mé rodiny.

„Pojď dovnitř! Něco ti ukážu…Teda spíš někoho.“ Koho mi chce představit?? Tohle se mi nelíbilo čím dál tím víc, ale Alice mě už táhla do domu.

„Alice, co jsi zase uděla-.“ Nedokázal jsem to dopovědět, protože můj zrak padl na neznámou upírku.

Vlastně to nebyla neznámá. Hlasitě jsem zalapal po dechu. J-jak? Ona nemůže být upír!

„Kdo? Kdo ji to udělal??“ ptal jsem se a svůj zrak upíral na Bellu.

Byla tak nádherná! Ta krása mi vyrážela dech. Jak jsem mohl něco tak dokonalého opustit?? I když to bylo pro její dobro, divil jsem se, že jsem ji dokázal opustit a vydržet bez ní přežívat.

„Kdo?!“ ptal jsem se znovu, protože nikdo se neměl k odpovědi.

„Victoria.“ Zasyčela nenávistně Rose. Až teď jsem si všiml, že drží Bellu za ruku.

„Victoria?“ ověřoval jsem si.

„Ano.“ Zašeptala Bella. Měla tak nádherný hlas! Mohl bych ji poslouchat věčnost a nikdy by mi nezevšedněla.

„Já- já ji zabiju!“ vykřikl jsem.

„Klidni se, Edwarde.“ Snažila se mě uklidnit Rosalie. „Vlkodlaci tě už předběhli.“

„Vlkodlaci? Ve Forks?“ zeptal jsem se přidušeně. Bella je vážně magnet na potíže.

„No…jo.“ Zamumlala Bella. V místnosti zavládlo trapné ticho. Jasper se snažil naladit dobrou náladu, ale moc se mu to nedařilo.

„Bells, můžu s tebou mluvit o samotě?“ nejistě jsem se zeptal.

„Se mnou?“ ptala se překvapeně. Byla tak nádherná. Ale v očích se ji leskla bolest, nejistota a strach.

„Ano.“ Odpověděl jsem. Musel jsem ji toho tolik vysvětlit. Za tolik věcí se omluvit.

„Dobře.“ Hlesla a zvedla se ze sedačky. Namířil jsem si to do lesa a Bella mě následovala.