Věčný život

Autorka: Terkaaa

13. Kapitola

Alicin pohled:

„Asi dlužím všem vysvětlení, že?“

„To asi ano.“ Souhlasil Eleazar.

„Začnu úplně od začátku...“ povzdechla si a podívala se na mne. „Asi dva měsíce po vašem odchodu se pro mne vrátila Victoria. Tehdy by mě asi zabila nebýt Jacoba a jeho přátel. Naštěstí ji zničili -“

„Moment.“ Přerušila jsem ji. „Jak ji zničili?“ nedávalo to smysl. Člověk nemá proti upírovi šanci.

„No...On je tak trochu vlkodlak. V La Push je celá smečka. Jake mi vždycky pomáhal a...-“

„Cože??!! To nemyslíš vážně! Každý by byl šťastný, že upíři vypadli z města, ale ty se začneš kamaradíčkovat s nejbližšími mystickými příšerami!“nevěřila jsem vlastním uším. Edwardova snaha ochránit ji přišla v niveč. Ona je vážně magnet na potíže. Ale tímhle by se toho dost vysvětlovalo. Nejspíš nevidím vlkodlaky, a proto jsem neviděla, že ji Victoria proměnila.

„Alice, nech toho. Zachránili mi život. Jsem jejich dlužníkem.“ Zašeptala bolestně Bella. Podívala jsem se na ni. Ve tváři měla zase ten bolestný výraz.

„Omlouvám se.“ Zašeptala jsem ji nazpátek a konejšivě jsem ji objala kolem ramen. „Pokračuj, prosím.“

„No jak jsem říkala – naštěstí ji zabili, ale mě už nestihli pomoct. Victoria mě kousla a přeměna začala. Když jsem se probrala, byla jsem pořád na stejném místě, ale už tam byla celá smečka. Řekli mi, že mě nechají žít pod podmínkou, že opustím Forks a nikomu  La Push a okolí neublížím. Proto jsem odešla. Nakonec mě napadlo, že zajedu tady do Denali a poprosím o azyl.“ Skočnila svou řeč.

„A jakto, že se znáte?“ ptala se zvědavě Carmen.

„Chodily jsme spolu do školy.“ Předběhla jsem Bellu s odpovědí

„Vážně?“ vyzvídala Tanya.

„Ano. Byly jsme kamarádky.“ Usmála jsem se na Bellu, která se pořád tvářila jako hromádka neštěstí.

„Myslím, že potřebuju sprchu.“ Ozvala se po chvíli Bella. „Omluvte mě.“ Na každého se jemně usmála a zastavila se u mne. „ Nezmizíš mi, že ne?“ ptala se roztřeseně.

„Neboj. Budu tady.“ Usmála jsem se na ni. Přikývla a odešla nahoru.

„Vadilo by Vám, kdyby přijel i zbytek mé rodiny?“ zeptala jsem se, když jsem uslyšela klapnout dveře Bellinina pokoje.

„Samozřejmě, že ne.“ Ozvala se Carmen. „Moc ráda zase uvidím Esmé.“ Radovala se.

„Tak já jim zajdu zavolat.“ Omluvila jsem se s úsměvem a vypařila se do vedlejší místnosti.

Po prvním zazvonění mi Jasper zvedl telefon.

„Ahoj, Alice. Tak jak jsi na tom?“ vybafl na mne hned zezačátku.

„Přijeďte všichni do Denali, ale nic jim neříkej. Nechci jim zkazit překvapení.“ Řekla jsem do telefonu.
„Dobře. Spolehni se. A co Edward? Zavoláš mu?“ ptal se.

„Pokud se mu dovolám…“ Edward už přestal zvedat telefony. Esme to hodně zraňovalo…

„Tak fajn…Jdu to říct ostatním. Miluju tě.“

„Taky tě miluju.“ Odpověděla jsem mu a položila telefon.

Pohled Tanyi:

Nemohla jsem tomu uvěřit! Bella zná Cullenovi! Ale ještě nám něco tají. Poznám to. Neřekla nám celou pravdu. My jsme ji přijali za sestru a ona nám neřekla tento detail! Myslím, že si s ní budu muset promluvit...

Pohled Jaspera:

Seděl jsem zrovna na jednom vysokém stromě, když v tom mi začal zvonit mobil. Bleskově jsem ho vytáhl z kapsy. Volala Alice.

„Ahoj, Alice. Tak jak jsi na tom?“ hned jsem na ni vychrlil. Byl jsem strašně nedočkavý.

„Přijeďte všichni do Denali, ale nic jim neříkej. Nechci jim zkazit překvapení.“ Její hlas zněl nadšeně a radostně. Takhle nezněl už delší dobu. Úleva, která mě v tom okamžiku zaplavila se nedala vyjádřit slovy. Bella je živá!

„Dobře. Spolehni se. A co Edward? Zavoláš mu?“ Edward by to měl určitě vědět. Měl by se přestat trápit a začít doufat, že mu Bella odpustí a vezme ho zpátky.

„Pokud se mu dovolám…“ Pokud se mu nedovolá, přísahám, že si ho osobně najdu a do Denali ho přitáhnu třeba i v zubech.

„Tak fajn…Jdu to říct ostatním. Miluju tě.“

„Taky tě miluju.“ Řekla ty nejkrásnější slova na světě a poté zavěsila.

Seskočil jsem ze stromu a uháněl jsem co největší rychlostí zpátky k domu. Vpadl jsem do dveří a zavolal všechny do obýváku.

„Co se děje?“ ptal se Carlisle, když už byli všichni v jedné místnosti. Všichni měli pořád špatnou náladu – dokonce i Emmett, který vždy sršel vtipem.

„Alice je v Denali a vzkazuje, že máme všichni přijet. Má pro nás překvapení.“ Snažil jsem se krotit svou radost, ale moc se mi to nedařilo.

Nikdo se netvářil dvakrát nadšeně, ale nakonec to Carlisle odsouhlasil se slovy: „Všichni potřebujeme pauzu.“ Do hodiny jsme vyjížděli.

Pohled Rosalie:

Nechápu, jak může být Jasper v tak dobré náladě. Všichni ještě truchlí za Bellu a on div neskáče radostí. Potlačila jsem zavrčení a raději se soustředila na Emmetta. Pevněji jsem ho objela kolem pasu a on mi konejšivě třel rameno.

Nakonec se rozhodlo, že do Denali pojedeme. Rychle jsem si zabalila pár kousků oblečení a během pár minut už jsem se vracela do obýváku. Ostatní už tam taky čekali. Jasper měl pořád na tváři lehký úsměv. Přikládala jsem to faktu, že brzy uvidí Alice.

Já, Emmett a Jasper jsme jeli jeepem a Carlisle s Esme mercedesem. Přemýšlela jsem, co na nás Alice zase chystá...