Věčný úplněk

Autorka: Teridarkness

9.KAPITOLA - POKUS

Vypadal unaveně, jako kdyby vůbec nespal. Pod jeho očima byly tmavé kruhy a celý byl nějaký pobledlý. Seděl tam jak troska a díval se úplně mimo. Sedla jsem si pomalu vedle něho a zkoumavě si ho prohlížela.

„ Ahoj.“ pozdravil mě.

Dřív něž jsem mohla myslet, jsem odpověděla. „ Ahoj.“ až pak jsem si uvědomila závažnost toho slova…měla jsem ho ignorovat, či hůř nějak ho odpálkovat, aby mi dal pokoj po zbytek mého pobytu tady.

„ Sluší ti to.“ řekl mi a usmál se.

„ Hm…“ to bylo vše co jsem si mohla dovolit říct…nechtěla jsem se s ním bavit, ale zvědavost ve mně vřela, možná to jak vypadá má za příčinu ten týden, který chyběl, byl asi nemocný. „ Proč jsi chyběl?“

„ Byl a stále jsem nemocný…“ řekl a odkašlal si. Mě se nějak ulevilo… takže si jenom myslel, že je dost zdraví, aby šel do školy, ale zmýlil se a teď tady trpí.

„ Aha…nevypadáš dvakrát nejlíp.“ souhlasila jsem. „ Proč jsi šel do školy? Měl jsi zůstat doma.“ bylo by to pro tebe lepší a já bych měla klid.

„ Chtěl jsem vidět tebe…“ zamumlal.

Uslyšela jsem prasknutí, ihned mé oči šlehly k Edwardovi. Viděl jsem střepy a nějakou tekutinu, která mu vytékala z ruky. Bylo zřejmé, že rozbil zkumavku.

„ Panebože! Edwarde? Jste v pořádku? Nepořezal jste se?“ vyšilovala postarší učitelka.

Byla jsem si stoprocentně jistá, že byla v pořádku…fyzicky. Ale co mě více děsilo, bylo to, co ho vyšachovalo k tomu, aby se tak přestal kontrolovat a rozbil tuto zkumavku. „ Odveďte někdo Edwarda na ošetřovnu!“

Bez váhání jsem vyskočila a stoupla si k němu. „ Já ho tam vezmu.“ řekla jsem učitelce, ta jen kývla a nechala nás jít.

Když jsme byli za dveřmi, otočila jsem se k němu. „ Edwarde? Proč jsi to udělal?“

„ Bello, já to nezvládnu!“ povzdechl si a chytl se za vlasy. „ Nezvládnu!“

„ Proč? Co se děje?“ ptala jsem se.

Zavřel oči. „ Když to vidím, mám chuť je zabít…ikdyž vím, že se to nikdy nestane, jen ty představy mě zabíjí.“

Chytla jsem jeho obličej. „ Poslouchej mě. My to zvládneme…miluji tě víc než cokoliv na tomto světě. Věřím ti…a ty musíš věřit mě.“

Otevřel oči a koukl se na mě zpod jeho dlouhých krásných řas. „ Věřím ti…“

„ Dobře…ehm…teď musíme vymyslet, jak to uděláme s tou ošetřovnou.“ řekla jsem a pokusila se o úsměv. „ Nesmíš tak vyvádět, s takovou se budeme muset stěhovat znovu a vše začne od začátku…a to nikdo nechce.“

„ Přestal jsem se ovládat…no…asi zavolám Carlislovi…“ řekl. „ Nějak se z toho vymotám.“

Ušklíbla jsem se. „ To ty umíš…“

„ Možná by ses měla vrátit na hodinu.“ řekl najednou.

To se mě tak chtěl zbavit? „ Bello, netvař se tak…nechci se tě zbavit, je to jenom míň nápadné.“

„ Dobře…“ našpulila jsem rty a otočila se s cílem, jít zpátky do třídy. Ale ucítila jsem Edwardovu ruku, která si mě přitáhla k sobě, a následně jeho rty drtící ty mé.

„ Teda…co kdyby nás někdo viděl?“ řekla jsem omámeně.

Zvedl ramena. „ Slyšel bych jeho myšlenky. Stejně za chvíli to budeme dělat legálně“ a vesele šel pryč.

Chvíli jsem se na něj dívala, ale pak jsem se otočila zpátky do třídy.

„ Byl na ošetřovně?“ zeptala se ustaraně paní Wayová.

Kývla jsem hlavou. „ Volal také strýci.“ ujišťovala jsem ji a šla si sednout na své místo.

„ Tvůj bratranec je nějaký naštvaný?“ řekl William, když jsem seděla na svém místě.

„ Není můj bratranec…“ opravila jsem ho.

Usmál se. „ A co tedy je?“

„ Když tak nevlastní bratranec…můj strýc ho adoptoval, takže nejsme příbuzní.“ vysvětlila jsem mu. Bylo lepší mu takhle říct, Edward měl co nejdřív v plánu, ukázat, že o sebe máme zájem víc než přátelský…že chceme být spolu jako Alice a Jasper nebo jako Rose a Emmett.

„ Všiml jsem si, že nejeví žádný zájem o holky…není třeba…no…“ začal.

„ No?“ povzbuzovala jsem ho. „ Není třeba co?“

Naklonil se ke mně. „ Na kluky?“ to mě zaskočilo, vybuchla jsem v hurónský smích.

„ Isabello, mohla by jste se utišit?“ napomenula mě učitelka a já ji nuceně uposlechla, ale stále mi koutky úst cukali nahoru…takže William si myslí, že Edward je gay? Tak to je jedině dobře, že tady není…

„ Ne, Williama…Edward není gay, tím si sem naprosto jistá…“

„ Aha…“ řekl a usmál se. „ Jen mě to tak napadlo…víš jak o žádnou nestojí, napadlo mě prve, že třeba mu nejsou dost dobré, pravda vedle tebe, té blondýny a té drobné jsou všechny s prominutím ošklivé.“

„ Ano, Rose je jistě ta nejkrásnější osoba na téhle planetě.“ argumentovala jsem na adresu Edwardovi úžasné sestry.

Ušklíbl se. „ Ty jsi taky ta nejkrásnější na téhle planetě, jsi naprosto úžasná.“

„ O co se pokoušíš, Williama?“ začali mi vadit ty jeho poklony.

„ O to někam tě pozvat.“