Věčný úplněk

Autorka: Teridarkness

4. KAPITOLA- VZPOMÍNKY

Seděli jsem všichni v jídelně. Carlisle seděl v čele.

„ Chtěl jsem, abyste v tom měli jasno. Dnes jsem oznámil v nemocnici, že přestupuji do jiné nemocnice na Aljašce. Pro všechny se stěhujeme… Až dojedeme na místo, já nastoupím v nemocnici a vy ve škole bez Belly. Alice a Edward půjdou do prvního ročníku a Emmett, Rose a Jasper do druhého. Bella bude oficiálně dcera mého staršího bratra, žijícího v Anglii, který se svou ženou zahynul při dopravní nehodě, takže bude má neteř. Nastoupí asi měsíc po začátku školního roku, je jasné, že Bella bude muset sehrát menší divadélko.“ řekl Carlisle.

„ A kde vlastně Bella bude ten měsíc?“ zeptal se Emmett.

„ Bude bydlet s námi, tajně.“ odpověděl mu Carlisle.

Nezdálo se mi to jako moc dobrý nálad. „ A co kdybych byla mimo? Ten měsíc…někde v podnájmu nebo tak.“ navrhla jsem.

„ Bello to není za potřebí.“ pravil Edward, nesouhlasil.

„ Vlastně,“ řekl Carlisle. „ to není zas tak špatný nápad…nějak bude muset přijet, takhle by to bylo jednodušší…nechtěl jsem to navrhnou, protože jsem tušil, že by Edward s tím nesouhlasil.“

„ Tak to jsi tušil správně, Carlisle.“ řekl naštvaně Edward.

„ Edwarde, nech toho…jestli to bude jednodušší, proč ne?“ zalhala jsem.

Nechtěla jsem od Edwarda, ale musela jsem si začít zvykat, vždyť až budu na střední, nebudu moct být s ním ihned, ze začátku budeme musel dělat, že se moc dobře neznáme, i když to bude skoro nemožné. Ale jak jednou Edward řekl, jsem skvělá lháři.

Nespokojeně se na mě podíval. „ Já to nechci…nechci být bez tebe.“

„ Edwarde…to já taky, ale jestli to pomůže věci.“ stála jsem na svém.

„ Bella má pravdu Edwarde, souhlasím s ní.“ řekla Rose vážně a já se na ni vděčně usmála.„ Díky, Rose.“  

„ Neboj se Edwarde, nic se nestane.“ klidnila ho Alice svým tónem hlasu vševidoucí věštkyně.

„ Ale stane, nechci Bellu opustit.“ kroutil hlavou. „ Ano, Emmette jsem takový, ale ty taky, tak mě nesuď.“ reagoval na myšlenky svého velkého bratra.

„ Nebudu daleko…jen v jiném městě třeba.“ pravila jsem dál. „ Budeme se vídat.“

Edward si poraženecky povzdechla. „ Když to tak chceš.“

                                                                       * * *

Tak se to stalo, celá rodina odjela na Aljašku a já jela směr jiné město. Bylo to jedno z těch doopravdy malých, Cullenovi mi tam pronajali chatu. Bylo to bezpečnější, takhle mě nikdo nemusel vidět, Edward mě každý navštěvoval, jezdil po škole. Často se mi stěžoval, jak po něm místní dívky ze škole konají lov. Jak sám je nazýval – hyeny. Ze začátku jsem se tomu smála, ale ve skutečnosti jsem byla na ně naštvaná. Edward byl nádherný a to bylo stále slabé slovo, i přes mojí upíří krásu, jsem si stále připadala ne dost půvabná pro něj. On vždy tvrdil, že jsem  nejkrásnější, ale s porovnáním s Rose…často jsem si také telefonovala s Nessie, mou milovanou překrásnou dcerou, která teď byla na cestách po Evropě s Jakem. Byla nadšená, a překvapená z mého rozhodnutí středoškolačky, i Jake se divil a utahoval si ze mě. Ostatní Cullenovi mě jezdili taky navštěvovat, někdy jeli sem i lovit, tak jsme vyrazili jako společná rodina do lesů.

Měsíc utekl jako voda a den D se blížil.

„ Bello, už se těším až tě budu mít doma…i když tady to mělo taky výhody.“ řekl Edward a překulil mě na bok.

Leželi jsme nazí na kožešině, před hořícím krbem a užívali si společnou chvíli. Takový klid a radost…byla jsem na to zvyklá. Zvyklá milovat Edward se vším všudy, ale nebylo tomu vždy tak. Když jsem byla člověk, jsem mohla miloval Edwarda jinak, omezeně. Jak jsem to mohla snášet? Stačilo mi tenkrát s ním jen být…tenkrát když jsem spala a on tam se mnou byl, hlídal mě a poslouchal mé sny. Bylo to tak dávno, ale zároveň tak blízko. Když mě opustil a já našla nejlepšího přítele ve vlkodlakovi Jacobovi Blackovi, koho by tenkrát napadlo, že on se otiskne do mé a Edwardovi dcery? Renesmé, náš zázrak…

„ Na co myslíš?“ zeptal se mě zvědavě Edward.

Podívala jsem se mu do jeho karamelových očí. „ Na nás…na to jaké to bylo kdysi dávno, když jsem byla člověk…“

„ Na co přesně?“

„ Nikdy jsem o tom to nesnila, když jsem byla člověk…že se budeme milovat, samozřejmě jsem to chtěla, ale ne tak moc. Milovala jsem tě tak moc, že mi stačilo s tebou jen být…teď když spolu můžeme být fyzicky, je to jiné…miluji tě ještě víc, má fyzická vášeň k tobě je neukojitelná.“ řekla jsem beze studu pravdu.

Usmál se.

„ Co je?“ zeptala jsem se.

„ Já jen že…kdysi kdybys o tom mluvila, by jsi se červenala…vzpomínáš na tu jednu noc, když jsi se mě pokusila svézt?“ řekl.

Jak bych mohla zapomenout? Vždyť tenkrát jsem byla tak přesvědčená, tím že to chci, ale Edward mě samozřejmě odmítl ze strachu, že by mi ublížil. Nakonec to skončilo, tak že jsem se zasnoubila…

„ Pamatuji se moc dobře.“ přiznala jsem. „ Odmítl jsi mě.“

Zamračil se. „ Byla jsi ta rozkošná, že to bylo skoro nemožné tě odmítnout, ale zvládl jsem to…“

„ Jasně, myslela jsem, že se podvolil.“ zasmála jsem se.

„ Málem…chybělo k tomu doopravdy málo.“ a jeho krásné oči se vpíjeli do těch mých.

Bylo zvláštní o tom mluvit. „ Hrozně jsem se styděla…nevěděla jsem jak ti to říct…naznačovala jsem to, a ty jsi to nepochopil…pointa ti vždy utekla.“ posmívala jsem se mu.

Zakroutil hlavou. „ Jak jsem to mohl tušit? Vůbec mě to nenapadlo…že chceš mě, myslel jsem, že to říkáš, protože máš strach, že tě opustím…a když jsme se líbali na té posteli a ty jsi mi začala rozepínat knoflíky na košili…pochopil jsem, nikdy mě nenapadlo, že to budeš takhle chtít, myslel jsem, že víš, jak je to nebezpečné…“

„ Jsi na upíra nechutně ctnostný, říkám to stále…“

Zamračil se. „ Nakonec mé úsilí šlo stejně k ledu…neboť jsem souhlasil, musíš však uznat, že na ostrově to mělo lepší atmosféru…“

„ Jasně, byli jsme tam sami…a stejně sis na poprvé myslel, že jsi mi ublížil…a pak si přede mnou utíkal a unavoval mě k smrti, abych odpadla do postele a mě se zdály o tom tak maximálně sny.“ vzpomínala jsem.

Zasmál se. „ A pak, když jsi přišla v té noční košilce, myslel jsem, že budu muset skočit do vody, jak moc jsem po tobě v ten moment zatoužil…no ale tobě se podařilo mě svézt, takže voda nebyla potřeba.“

„ JO, ale ta košilka skončila na cimpr campr.“ smála jsem se taky nad našimi společnými vzpomínkami.

„ Když ti bylo po tom špatně…nenapadlo mě, že bys mohla být…“ nedořekl to, jeho hlas se zlomil, smích zmizel.

„ Nelituji toho, Edwarde…byla jsem nejšťastnější na světe, když mi došlo, že čekám tvé dítě.“ řekla jsem vážně.

„ Už dávno, jsem se smířil, že nebudu nikdy otcem, ale já se jim stal. Ve svých sto upířích letech, jsem se stal otcem…nemohl jsem se přát lepší dceru, ikdyž přes tu bolestnou cestu…“

„ Pravda, ale alespoň jsem se skamarádila s Rose.“ uznala jsem.

Znovu se zamračil. „ Rose vždy chtěla děti…ty jsi ji dala šanci.“

„ Ona je dobrá, Edwarde. Miluje Nessie a mě chápe. Chrání jen svou rodinu.“ obhajovala jsem jeho dokonalou sestru.

„ Já vím…ale nebavme se o ni.“ řekl, aby ukončil debatu.

V tom mě to napadlo. Viděla jsem obraz, Emmett jak vyvádí nějaké volovinky ze svými dětmi a Rose ho pyskuje. Zasmála jsem se tomu.

„ Mohu slyšet ten vtip?“ zeptal se.

„ Jen mě napadlo…“ začala jsem.

„ Ano?“ povzbuzoval mě nedočkavě.

„ Dokážeš si představit Emmetta jako otce? I ve svých 100 letech ještě nedospěl.“ zasmála jsem se, Edward pochopil kam tím mířím a začal se smát taky.

„ Upřímně, miláčku…Emmett by byl skvělý otec…lepšího by si jeho děti nemohli přát, vždyť on by je chápal a dělal s nim ty jeho ptákoviny.“

„ Pravda, ale Rose by trefil šlak.“

Zasmál se. „ Neboj, ta by je zkrotila.“ a pak jsme se začali líbat.