Věčný úplněk

Autorka: Teridarkness

24. KAPITOLA – OBRANA VS. ÚDER

„ Zpátky?“ zamrkala jsem šokovaně. „ Ty nevíš jak to odvolat?“

„ Já ani nevím jak jsem to použil…“ povzdechl si. „ Ale Bello ty mi můžeš pomoci…jsi štít. Třeba by jsi to nějak mohla-“

„ Myslím, že tak to nefunguje.“ nebyla jsem si stále jistá, co vše umím, ale tohle jsem nikdy nezkoušela….neměla jsem k tomu důvod.

„ Bello…“ prosil.

Zavrtěla jsem hlavou. „ Wille, já toto neumím…“

Byl nespokojený s mou odpovědí, jenže já doopravdy nevěděla jak mu pomoci. Kdybych mohla, učinila bych tak.

„ Nevíme co dokážeš Bello.“ začal Carlisle a mě to ani trochu nepřekvapilo. „ Možná-“

„ Stop! Já vím co umím! A toto mezi mou super schopnost nepatří….umím bránit, ne oživovat…“ jako kdybych mluvila do zdi. „ A proč se s vámi vlastně o tom hádám?“ zvedla jsem naštvaně ruce.

To asi nikdo nečekal, samozřejmě….nikdo taky netušil o tom, že mi Tanya nepadla do oka. Měla jsem v hlavě zakořeněné, že chtěla Edwarda – to byl důvod číslo jedna a teď mi sbalila i bratra! Jako kdyby chtěla vše co mám….možná jsem přeháněla. Ale uznejte, kdyby někdo kdysi vyjádřil zájem o vaši jedinou lásku, jak by jste se k té dané osobě chovali? Možná mi trochu rozumíte…

„ Bello, za zkoušku nic nedáš.“ obměkčoval mě Carlisle.

Podívala jsem se na Edwarda. „ Zkus to.“ souhlasil.

„ Zase musím já něco nebo někoho zachraňovat….“ zamručela jsem a otočila se.

„ Je v pokoji pro hosty.“ oznámila mi Esmé starostlivě.

Protočila jsem oči. „ Kde asi jinde….“ řekla jsem nepříliš radostně.

Otevřela jsme dveře do pokoje. Zarazila jsem se na místě. Stála tam…jako kdyby jen tak stála. Byla jako Edward, když byl nehybný. Jenže ona byla doopravdy socha.

„ Ups.“ šeptla jsem a zvědavě si ji prohlížela.

Z mého zkoumání mě přerušil až Edward. „ Zajímavé že?“ prohodil.

„ Zajímavé? Řekla bych spíš děsivé….“ podívala jsem se na něj.

Usmál se. „ To taky…zkusíš sto?“

„ Mám na výběr? Víš, Edwarde jsem na tebe naštvaná…“ řekla jsem a dal ruce v bok.

Zděsil se. „ Naštvaná? Proč?“ dožadoval se odpovědi.

„ Nestál jsi na mé straně….“ obvinila jsem ho.

„ Bello, to není o stání na straně…Kdybys viděla co si Will myslí nebo nad čím přemýšlí…byl skoro stejně zoufalý, když jsem se já bál o tebe. On ji miluje…obviňuje se za to co se stalo.“

„ Právem.“ řekla jsem popravdě.

Pozvedl obočí. „ Právem?“

„ No-  já ji neproměnila v sochu.“

„ Bello, nezhoršuj to….“ řekl a já pochopila. Celý náš rozhovor, nebyl náš rozhovor, neboť celý zbytek rodiny slyšel vše do písmena.

„ Bože…dobře…jdu použít svůj štít na odvolání kamennosti.“ řekla jsem sarkasticky.

Podívala jsem se na Tanyu a chvíli přemýšlela, jak začít. Zkusím možná normálně. Roztáhla jsem svůj štít přes celé její tělo.

Nic.

Zkusím to znova. Zaměřila jsem se na vnitřek centimetr po centimetru jsem roztahovala štít od vnitřku.

Konečně, něco se stalo.

Dokázala jsem vidět, jak se Tanya nepatrně pohnula. Jako kdyby sebou škubla…něco takového. Podívala jsem se na Edwarda.

„ Bello?“ oslovil mě.

„ Funguje to?“ zeptala jsem se nejistě.

Chvíli mlčel, pak se otočil k Tanye. „ Tanyo?“

Oslovená otevřela oči. „ Co se stalo?“ špitla.

Najednou jsme již nebyli tři, v místnosti stáli skoro všichni. William stál přede mnou a upřeně se díval na Tanyu.

„ Dokázala jsi to!“ jásala Alice.

„ Ehm…asi jo.“ sama jsem tomu nemohla uvěřit. Jak se mi to povedlo? Jen jsem vytvořila štít.

„ Jak?“ zeptal se Carlisle.

To bylo na tom divné? Jak mohl můj štít odvolat jinou schopnost…to nebylo možné. Zkoušela jsem hodně, jenže tohle se mi nikdy nepovedlo. Pocítila jsem stejný pocit, který jsem měla já. Edward taky něco tušil…

„ Nevím…to nevím.“