Věčný úplněk

Autorka: Teridarkness

23. KAPITOLA – FYZICKY, ČI  PSYCHICKY?

Bella:

Nikdo si nedokázal, představit jak jsem se v ten moment cítila…ani Edward.

„ Co uděláme?“ šeptla jsem a zmáčkla jeho ruku ještě znatelněji.

Odpověděl mi velice tiše, jen já jsem to mohla slyšet. „ Otočíme se a v klidu odejdeme.“

Chtěla jsem utéct…ale nemohla, jakoby mi přimrzly nohy k podlaze, zase však na druhou stranu jsem chtěla jít k němu a zeptat se na René, třeba jak se měla, jak se ji dařilo atd.

Jenže skoro dvacet let jsem byla upír a věci se změnily.

„ Bello?“ naléhal na mě Edward, neboť věděl stejně jako já, že čím déle tady budeme stát, tím je větší pravděpodobnost, že si nás všimne.

Nadechla jsem se . „ Dobře…pojďme.“

Zoufale se na mně podíval….ne, frustrovaně – to byl lepší výraz. Dokázala jsem číst v jeho myšlenkách, určitě si přál, aby mohl teď číst moji mysl…aby věděl, co si myslím. Jenže já nechtěla, jen by mu to ublížilo.

Otočili jsme se a šli pryč. Daleko od Phila – muže jenž byl s mou matkou v posledních minutách jejího života…žárlila jsem. On ji mohl držet za ruku, já ne…to stejné i William, odcházela z tohoto světa, s očima na mém bratrovi a jeho otci a co hůře? S myšlenkou, že její jediná dcera je mrtvá…

William:

Jemně jsem políbil Tanyu do vlasů, ta se jen usmála. „ Odjíždíme…“ řekla najednou a všechna její dobrá nálada zmizela, vystřídal ji smutek.

Šokovaně jsem zamrkal. „ Co – Tanyo jak to myslíš?“

Trochu se odtáhla. „ Musím, můj domov je v Denali…“

To mě naštvalo, myslel jsem, že chce být se mnou! To je její rodina více než láska? Musela odjet, to jsem chápal…jenže já nechtěl. Byl jsem už tak sám, to ona mě držela při zdravém rozumu a teď mě chtěla opustit?

„ Tanyo, ne…nemůžeš mě opustit!“ vstal jsem z postele a začal pochodovat po místnosti. „Miluji tě! A ty miluješ mě!“ řekl jsem možná až moc nahlas.

Taky se postavila a stoupla si rozčíleně naproti mě. „ Jo, miluji tě…jenže ještě jsi o nás neřekl ani Belle! Jen Alice a Jasper to ví! A Edward taky nic netuší…vyhýbal jsi se mu, ale jak dlouho? Jak dlouho máš v plánu náš vztah tajit? Hm? Nejlépe celou věčnost, co?“ hádala se. „Jestli je pro tebe Bella důležitější-“

„ Je to má sestra!“

„ Poloviční!“ dala na to slovo velký důraz.

Protočil jsem oči. „ A? To nemění nic na situaci, že máme stejnou matku!“

„ Williame! Pochop…já chci být s tebou, jenže kdo mi dá záruku, že to myslíš vážně?“ pravila a dala si ruce v bok.

„ Já, nestačí?“ pak se stalo něco divného, čekal jsem na její odpověď, jenže ona nic neříkala…vypadala jako v transu, či hypnóze.

„ Tanyo?“ oslovil jsem ji a popošel k ní blíž. „ Tanyo? Miláčku?“ hýbal jsem paží před jejím obličejem.

Stále se nic nedělo…teď vypadala jako socha, doopravdická socha. Socha nejkrásnějšího anděla, který stál přede mnou a v obličeji poklidný výraz.

Co se to stalo? 

 Jemně jsem s ní potřásl…ale nic. Nereagovala. Zděsil jsem se.

„ Popopomoccc….“ koktal jsem v šoku. „ Pomoc!!!!“ zakřičel jsem z plných plic.

Najednou po mém boku stála Esmé. „ Wille? Co se děje?“ vyptávala se.

„ Tanya..ona…já nevím…mluvili jsme spolu a ona pak ztuhla…oh můj bože…já já já nevím, co se stalo…je jak v transu nebo co….“ nemohl jsem mluvit, jak jsem byl rozrušený.

Esmé mě chytla za paže. „ Uklidni se…ne tak zhurta, řekni mi vše od začátku.“

Nadechl jsem se a začal ji vše říkat, zdálo se že o mně a Tanye něco tušila, takže nebyla překvapená, z myšlenky, že jsme spolu.

„ Chápeš to Esmé?“ vzlykal jsem se.

Na to mi jednoduše odpověděla. „ Musíme zavolat Carlisla a ostatní.“ a tím mi bylo vše jasné. Naběhl mi trochu strach, teď budu muset říct o mně a Tanye všem…oficiálně…ale za jejich pomoc to stálo.

Bella:

„ Edwarde? Co se děje?“ ptala jsem svého manžela na cestě domů. „ Proč mi neřekneš pravdu??“

„ Bello, uvidíš…z telefonátu Esmé to moc nešlo poznat…ale co jsem pochopil, děje se něco s Williamem a Tanyo.“

Tanyou? Co měl Will společného se zrzavě blonďatou upírkou, která kdysi chtěla Edwarda? Jaká souvislost ?

„ Víc mi nepovíš?“ zeptala jsem se kysele.

Pozvedl obočí. „ Ne, neřeknu, neboť sám toho nevím víc…“ něco mi našeptávalo, že ví víc, než říká.

„ Lžeš mi.“ sykla jsem.

„ Nelžu…“ bránil se a řítil se po silnici nejmíň tak dvoustovkou.

„ Neříkáš mi vše.“ stála jsem si za svým a probodávala ho zkoumajícím pohledem, jenž nesnášel.

„ To je rozdíl – lhaní a neříkání vše.“ usmál se, ale já jeho pokus o zlepšení nálady přehlídla. „A i přesto, neboj se Bello…“

A strach? Proč mi to pravil, když jsem se nebála…měla jsem důvod obávat se něčeho?

Byli jsme už u domu. Oba dva upíří rychlostí jsme vběhli do domu. Všichni tam už stáli, a co mě uklidnilo, tak i Will. Nic mu nebylo…

Stál uprostřed a všem něco vysvětloval, když si nás všimli, zmlkli. Tanya tady nebyla.

Edward vedle mě ztuhl a tvářil se zděšeně.

„ Co?“ podívala jsem se na něho a čekala odpověď na jeho způsob chování. „ Co se tady ksakru děje?!“

Ticho. „ To tady nikdo neumí mluvit? Hm?“

„ Bello, Will se ti snaží už delší dobu něco říct…“ usmála se Alice a já nechápala její veselí. Buď se mi to zdálo, nebo tu ze mě všichni dělali idiota? „ Snaží říct?“

„ Tvůj bratr našel zalíbení v Tanye.“ řekl poprvé Edward něco, po té co stoupil do domu.

Zalíbení? Jak to myslí? Ne to …není možné…on a Tanya? Kolik že jí je? Tisíc let? Ona nemůže být s ním…je to nepřijatelné.

„ Si děláte srandu, že?“ stále jsem v to doufala. „ To není vtip, Bello…já ji miluji.“ řekl jasně William a vystoupil z obklopení, blíž ke mně.

„ Ty chodíš s Tanyou?“ divila jsem se. „ Ty?“

Polkl. „ Ano, chci  s ní být.“

„ A kde je vlastně? To se tak bojí, že tady není?“ přišlo mi, že se vyhýbá zodpovědnosti. Když chce být s mým bratrem, měla by tady být snad.

Carlisle na mě promluvil svým moudrým hlasem. „ Bello, Tanya není schopna mluvit.“

„ Cože?“ doopravdy jsem se ptala jako Idiot.

„ Ona je…mimo.“ objasnil mi. „ Něco se stalo….Will na ni omylem použil svou schopnost.“

Schopnost? Jakou schopnost měl na mysli? William neměl žádnou schopnost, co vím. To by jsme již věděli…nebo ne?

„ On má schopnost?“ ukázala jsem na něj. „ Jakou?“

Carlisle hodil pohled na Edwarda a ten mi ihned vše objasnil. „ Má jistý talent na hypnózy-“

„ Hypnózy?“ skočila jsem mu do řeči. „ Promiň, pokračuj.“

„ Dokáže lidi – v případě upíry – dostat do nějakého stavu, kdy ta daná osoba není schopna myslet, či se hýbat. Stane se s ní jednoduše živá socha.“

„ Živá? Brácha, my zas tak moc živý nejsme.“ smál se Emmett.

Takže Will byl talentovaný jako já - teda jako my. Ta schopnost byla děsivá. Dokázal něco podobného jako Alec tedy.

„ Nejspíš teď přemýšlíš, že je to podobné Alecovu daru. Ale Alec dokáže více osob najednou a je to horší… je to jako prázdnota, tvoje mysl funguje jen je v tmě. Will dokáže ovládat jen jednu osobu a ta daná osoba nic nevnímá, jako by spala…“ řekl ihned Carlisle.

„ To je…talentované.“ jiné slovo mě nedokázalo napadnou, kromě děsivé. „ A v čem je problém?“

„ Nevím jak Tanyu probudit zpět.“