Věčný úplněk

Autorka: Teridarkness

2. KAPITOLA-PLÁN

„ Tak co Alice? Co jsi viděla?“ ptala jsem nedočkavě.

Zavřela oči a pak je znova otevřela, prázdný výraz zmizel-už nebyla v budoucnosti, ale zase tady s námi.

„ Alice?“ oslovila ji Rose. Prohodili jsme si významné pohledy. S Rose jsem si rozuměla, od té doby, co mě chránila a starala se o mě během těhotenství, mezi námi vzniklo zvláštní pouto…nebyla nepřátelská, už jsme byly přítelkyněmi.

„ No, to je perfektní, že nás to nenapadlo!“ promluvila konečně Alice a praštila se do čela.

Nechápavě jsem na ni hleděla. „ Alice! Nenapínej nás.“

„ Na školu nastoupíme zase jako tenkrát já, Rose, Emmett, Jasper a Edward. Ze začátku jen my, asi po měsíci, až se ten rozruch kolem nás uklidní, přijde Bella-“

„ Přijde? Jako jen tak od sebe?“ hádala jsem.

Zvedla prst. „ Nech mě domluvit…tak tedy…představ si to. Jednoho dne, kdy bude Carlisle v nemocnici, mu zavolají z Evropy, že jeho jediný starší bratr s jeho manželkou zahynuli při nešťastné nehodě a zůstala jeho jediná dcera sama…a tak mu nezbývá nic jiného, než postarat se o svou milovanou neteř, která nemá nikoho jiného na celém světě! Nastoupí na naši školu a bude hrát divadélko- smutná dítě/sirotek.“ dopověděla nám nadšeně plán.

Znělo to dobře, pravdivě a snadno uvěřitelně. Takže vlastně budu Carlislova neteř…což znamená, že s Edwardem nebudeme vůbec příbuzní, on bude adoptovaný syn a já osiřelá neteř. Skvělé!

„ Dobrý plán!“ řekla Rose a kývnula hlavou. „ Smutné historky zabírají nejlépe na lidi.“

Bylo to zvláštní, když to tak řekla…nebyli jsme lidé. Byli jsme upíři. Kdysi, když jsem byla člověk, jsem taky spolykala to jejich divadélko. A teď? Už jsem měla svou roli.

„ Pravda…ale některé věci, ještě nejsou promyšlené…“ pravila jsem.

Alice hodila oči v sloup. „ To se domyslí…hlavně, že máme kostru!“

„ Doufám, že to myslíš obrazně…nechtěla bych otevřít nějakou skříň a najít v ni zbytky tvého jídla.“ zažertovala jsem.

Rose se uchechtla.

„ Ha-ha. Myslím kostru toho plánu…ještě to vyřešíme s Carlislem, bude za deset minut tady.“ pravila.

Sedla jsem si na gauč a Rose vedle mě.

„ To bude zajímavé, my tady plánujeme a naši chlapy si zatím užívají pánskou lovnou jízdu někde v horách…“ řekla Rose nasupeně a šáhla si na vlasy, které měla natočené v natáčkách. „ Co vlastně dělají? Nebo mají v plánu…“ zeptala se Alice.

Usmála se na ni. „ No, teď jsou někde v lesích…Emmett se náramně baví, honí tam nějakého Grizzlyho, Jasper jelena a Edward pumu…“

Zase mě pohltila deprese, když jsem uslyšela Edwardovo jméno, smutně jsem si povzdechla.

„ Jsi vážně hrozná, víš to?“ řekla Alice. „ Už ať tady je Edward…nic se s tebou nedá tady dělat, když tady není on.“

„ Alice, a tobě se po Jasperovi nestýská? Hlavně po no-“ ale nedořekla jsem to, neboť obrovský polštář mě trefil do hlavy.

„ No-to!!“ vykřikla jsem, podívala jsem se na Alici, vyplázla na mě jazyk.

„ Alice, to snad nebylo za potřebí!“ zanaříkala Rose, kterou to taky trefilo a pokazilo jí to natáčky. „ Vždyť ty a Jasper-to každý ví!“

„ Ty máš, co říkat, ne, vy obě dvě máte, co říkat! Já s Jasperem jsme diskrétní…nejsme jako ty a Emmett, nebo jako ty a Edward! Bereme ohled.“ obhajovala se a já s Rose jsme se začaly smát.

Alice si nás nasupeně měřila hněvivým pohledem. „ Carlisle je tady.“ řekla nakonec.

V tom se otevřely dveře a dovnitř vešel Carlisle, když nás spatřil zasmál se. „ Co se tady děje?“

„ Potřebujeme s tebou mluvit Carlisle.“ řekla pohotově Rose, Carlisle se zamračil. „ Stalo se něco?“

„ Ne tak docela…jen, že Bella se nám rozhodla jít na střední.“ usmála se Alice.

Carlisle se na mě šokovaně podíval, nejspíš to nečekal, už mi hodně krát nabízel, abych šla taky na střední, ale já vždy slušně odmítla. „ Je to pravda?“ ověřoval si, to co řekla Alice.

Protočila jsem oči. „ Je…uznala jsem, že je na čase, abych tak učinila, nemohu Edwarda a sebe držet mimo civilizaci dlouho.“

Má odpověď ho potěšila, usmál se ještě víc, ale pak mu úsměv pohasl, zamyšleně se na mě podíval. „ Ale jak to uděláme…myslím tím…v jakém-“

„ To jsme vymyslely, Carlisle…měla jsem vidění…mám už plán, ale ne všechny detaily.“ skočila mu do řeči Alice svým sopránovým hlasem anděla.

Odešly jsme s ním do jeho pracovny a tam jsme začali plánovat. Po hodině se vrátila Esmé a byla nadšená z toho, jak jsem se rozhodla, stále mi opakovala, že to bude skvělé a já ji radostně přikyvovala. Nakonec jsme vše naplánovali, jak řekla Alice…Carlisle nám oznámil, že už našel naše nové město-nějaké malé město na Aljašce (zase), tam prý bude jednoduché žít. Jasper, Emmett a Edward budou mít šoky, až se dozví, co jsme tady dělali v době jejich abstinence. Že jsme naplánovali už vše a oni se k tomu nemohli ani vyjádřit.

„ Alice?“ oslovil Carlisle starostlivě jmenovanou.

Její oči byli prázdné. Další vidění.

„ Změnili plány, jedou už domů! Jasper, Emmett a Edward…chtějí být s námi.“ oznámila nám radostně a začala tancovat po místnosti.

Něco uvnitř ve mně poskočilo radostí, jede domů…můj Edward, můj osud.