Věčný úplněk

Autorka: Teridarkness

19. KAPITOLA - DŮKAZ LÁSKY

Znáte ten pocit, kdy víte, že se děje něco špatného a vy tam nemůžete být, neboť by se ta daná situace ještě zhoršila? Tak jsem se přesně v ten moment cítila.

William byl tam venku s Edwardem. Na lovu…ikdyž tam byli s nimi Jasper a Emmett, jsem byla nervózní. Co když se něco stane?

„ Bello, je nám to líto.“ přišla ke mně Tanya nejmíň po sté.

„ Tanyo, je to pořádku, neomlouvej se stále…ještě více mě deprimuje, když se takhle chováš.“ řekla jsem jí, a doufala, že zase budu mít čas na přemýšlení.

Co je však lepší? Myslet na to a trápit se, nebo na to nemyslet a chovat se normálně.

Tanya si ke mně sedla. „ Bello, já vím, že jsme si nikdy nějak moc nepadly do oka.“

„ Tanyo, to není pravda.“

„ Je, možná kvůli tomu, že kdysi jsem měla zájem o Edwarda a chápu to, že mě jistě bereš jako nepřítele kvůli tomu. Já bych se tak taky chovala, kdybych měla někoho…“ hlas se jí zlomil.

Tanya byla vždy hodně na může. V posledních století, však měla ráda teplé muže, ve kterých byl život- její oblíbenci. Nikdy neměla dlouhodobého druha. Irina si našla Laurenta,  Kate Garretta a Carmen Eleazara…ona nic. Byla jediná která nikoho neměla a Edward byl kdysi taky sám…ani se ji nedivím, že to zkoušela.

„ Vždycky jsem byla trochu přelétavá, jestli mi rozumíš….“ usmála se.

Přikývla jsem a ona pokračovala. „ Nemysli jsi, že jsem nezkoušela najít někoho, jenže pokus se nikdy nezdařil…možná ten cit nebyl až tak silný, aby mě udržel u jednoho muže.“ na chvíli se odmlčela a dívala se do prázdna pokoje. „ Mé setry…ony obě zakusili cit lásky…silné lásky a ze začátku jsem to těžce nesla. Pochop mě Bello, já jsem nejstarší, a nepodařilo se mi to, připadám si kvůli tomu prázdně. Irina umřela, zmizela nebo já nevím jak to nazvat, ale poznala Laurenta. Těšilo mě, že ho našla, ale v duchu jsem záviděla. A pak i Kate s Garrettem! Jsem ta pátá….“ sklonila hlavu.

„ Tanyo, jsem si jistá, že někoho najdeš…někoho koho budeš milovat, ale netlač na to, třeba to vyjde samo od sebe, když to budeš čekat nejmíň…přeji ti to z celého mého chladného zkamenělého srdce.“ podívala jsem se na ni soucitně. „ Věř mi.“

„ Snad budeme někdy dobrými přítelkyněmi.“

„ Budeme, máme na to přeci jen celou věčnost.“ zasmála jsem se a doufala jsem, že se její slova splní.

                                                                       * * *

Možná se něco stalo…je to pár hodin!

Chodila jsme po domě a čekala, až se pánové vrátí z lovu. Rose se dívala na televizi a Alice hrála šachy s Nessie.

„ Bello, uklidni se.“ přikázala mi Alice, když porazila mou dceru po dvou minutách.

Jako moje matka. „ Alice, nestalo se nic, že?“

„ Viděla bych to! To mi tak málo věříš!“ obvinila mě a dal uraženě ruce v bok.

Vše vidomá Alice…někdy jsem měla pocit, že některá své vidění přede mnou tají, jako kdyby mě chtěla ochránit nebo tak, nebo možná mě chce překvapit.

„ Jedou…za chvíli budou tady.“ oznámila mi.

„ Mami, neboj se nic se jim nestalo.“ řekla Nessie.

Podívala jsem se z okna. „ Já se nebojím toho, že se jim něco stalo…já se bojím něčeho jiného.“

Nikde zřejmě nepochopil, všichni se na mně tajuplně dívali a možná vyčkávali, že jim to vysvětlím, ale já to neměla v plánu.

Bála jsem se, že se Will dozví něco, co by mu ublížilo…

„ Jsou tady.“ řekla Alice znuděným tónem.

Podívala jsem se z okna včas, abych viděla Williema jak vychází z auta. Edward, Jasper a Emmett už stáli venku. Emmett měl pobavený pohled – jak jinak jeho snad nikdy nic nerozhodilo.

Vyšla jsem ven. Edward se na mně důležitě podíval.

„ Řekni mu to.“ řekl tvrdě a obešel mě. William se na mně zvědavě podíval.

Stalo se něco.

Edward chtěl, abych mu to řekla…jaké byly moje vyhlídky? William věděl, že je něco v nepořádku…

„ Bello.“ oslovil mě Will a udělal krok blíž.

Nadechla jsem se a řekla to nejhorší, co mohlo vyjít z mých úst„ Jsi můj bratr.“