Věčný úplněk

Autorka: Teridarkness

18. KAPITOLA – NEMOŽNÁ PRAVDA

Všichni jsme stáli kolem jeho postele. Carlisle nejblíže, prohlížel si ho. Alice odpočítávala minuty a sekundy, kdy se probudí.

Slyšela jsem jak je ho srdce bije - rychle, ale pak začínalo zpomalovat.

Buch. Buch. A pak nastalo ticho. Transformace skončila. William, můj poloviční bratr, byl upír.

Zadržela jsem dech. Co mu mám říci?

Jsi upír stejně jako já. JO a jsem  tvá sestra. Ne neboj teda jen poloviční…

Jasper pocítil mou náladu. „ Neboj Bello, nic se nestane…“ uklidňoval mě a nejen slovy.

William otevřel oči, Edward mi zmáčkl ruku a Carlisle promluvil. „ Williame jak se cítíš?“

„ Co se stalo? Jsem v nemocnici?“ ptal se nádherným sametovým hlasem.

Carlisle se nadechl. „ Ne, nejsi…jsi u nás doma.“

„ U nás?“ „ Ano.“

William se posadil a já si ho šokovaně prohlížela. Byl nádherný. Krásnější než jsem si dokázala představit. Jeho delší vlasy měli tmavší nádech po přeměně a bílá pokožka jen podtrhovala a zdůrazňovala jeho dokonalost. I přes jeho tmavé krvavě zbarvené oči byl dokonalý.

Zmateně si nás prohlížel, věděla jsem co vidí. Víc než jeho lidské oko před tím. Viděl nás ještě díky upířím očí lépe. Cítila jsem jeho šok, když uviděl Jasperovi jizvy – stejně jako já tenkrát.

A pak když se zastavil pohledem na Edwardovi a mně…šokovaný Edwardovou krásou a i možná mojí…

„ Co-“ začal.

„ Vše ti vysvětlíme.“ klidnil ho Carlisle. Emmett, Jasper a Edward zpozorněli a obezřetně si ho prohlížel a stáli v póze, ve které dávali jasně najevo, že nás ochrání.

„ William co si pamatuješ posledního?“ zeptal se ho Carlisle a položil mu ruku na rameno.

William zmateně zamrkal jak přemýšlel a vzpomínal. „ Já…chtěl jsem políbit Bellu jenže pak  se ozvalo najednou hrozné vrčení a já letěl vzduchem…někdo nebo něco najednou u mě stálo a kousalo mě do krku a pak to zmizelo a celé tělo mě začalo pálit, přede mnou byla tma a já měl pocit že hořím šíleným plamenem.“

Bolestivě jsem sykla. Vzpomínka na moji přeměnu byla stále čerstvá a detailní.

Podíval se na mě já uhnula pohledem.

„ Co se mi stalo?“ zeptal se příkře všech.

Nikdo se neměl k odpovědi, ani Carlisle který v tom měl praxi.

„ Williame, musíš se uklidnit..co to teď řeknu…tě může vyděsit…ale věř mi mluvím pravdu…“ začal nakonec svým rozumným tónem.

William se na něj díval a čekal.

„ ….jsi upír.“

V místnosti zavládlo takovéto ticho kdy se očekává úder…všichni jsme čekali na jeho reakci.

William se na nás podívat a propukl v šílený smích. „ Co??“ smál se. „ Jste v pohodě?“ vypadala jako blázen. On jediný se smál, my všichni se na něj dívali šokovaně. Většina kromě mě a Edwarda jistě pochybovala o jeho psychickém zdraví.

„ Dobrý vtip!“ smál se silněji. „ Vždyť je den! Nemám být na popel.“ asi ho to bavilo.

„ Je to pravda.“ řekla jsem mu. „ Jen nejsme takový upíři jaké znáš…jsou to báchorky, co se říkají. Jsme jiní.“

Možná ho zarazilo, když slyšel mě. Mluvila jsem pomalu a důrazně, aby pochopil, že nežertuji.

Zmateně se na mě podíval. Pak nastavil ruce a prohlížel si je. V jeho očích se odrazoval šok, zděšení, strach….všechny emoce a přitom žádná. Doufala jsem, že to vezme špatně. Aby třeba ničil pokoj…já nevím. Ale ne takhle…

„ Je to možné?“ šeptl.

Podívala jsem se na Carlisla. On se podíval na mně. Tušila jsem, co si myslí…vše radši slyší ode mě.

Nadechla jsem se. „ Je…Wille…je mnoho věcí, co jsi dříve neviděl.“

Zdálo se mi to, nebo cukl sebou, když jsem řekla Wille?

„ Bello? Proč?To jsi byla ty….ty jsi mě změnila?“ zeptal se a v jeho očích bylo nadšení a naděje.

Tolik po mně toužil? Bylo to teď ještě o to horší…byl můj bratr. Ztichla jsem a neodpovídala. Edward se chytl slova. „ Ne, Bello to nebyla…byl to jeden náš známý…který se ještě neumí moc dobře kontrolovat…když ucítí krev…tak…“

„ Prohodil jsi mě oknem.“ řekl tvrdě.

Oba dva se na sebe hněvivě dívali. Edward slyšel jeho myšlenky a asi moc se mu to nelíbilo.

„ Neměl jsi ji pokusit se políbit.“ řekl stále vyrovnaně, ale za tím klidným tónem něco vřelo.

William se na něho přímo chladně díval. „ Ne , mýlíš se…já se nepokusil- já to udělal…to je rozdíl.“

Edward zmáčkl ruce v pěst.

„ Co kdybychom se bavili o něčem jiném. Hm?“ podívala jsem se na oba. „ Edwarde? Williame?“

Oba dva se uvolnili, ale jejich pohledy byly stále tak zlostné.

„ Musí na lov.“ řekl Jasper, který se ihned ujal své role profesionála na novorozené.

William se zděšeně podíval. „ Na lov? Lov lidí?“ řekl a jeho hlas přeskakoval, odpor byl zcela zřejmý.

„ Ne, lovíme jen zvířata…jsme tzv. vegetariáni. Edward, Jasper a Emmett tě vezmou do lesa, kde tě také pohlídají…abys neudělal nějakou hloupost, kterou bys pak mohl litovat.“ klidnil ho Carlisle otcovsky, stoupl si k němu a položil mu ruku na rameno. „ Všichni jsme si tím prošli…nemusíš se bát.“

Omyl…ještě nevěděl, že je můj bratr. Ale jak? Jak to říci? Teď ne…až nastane vhodnější doba a ta ještě nenastala.

Edward se na mě podíval, v jeho očích byla otázka, kterou jsem znala. „ Ještě není čas.“ odpověděla jsem mu. „ Nemusí to vědět hned.“

Políbil mě na čelo. „ Ale pak to bude horší.“

„ I kdyby…už tak trpí, nechci mu to zhoršovat.“

Podíval se na mně a pak s Jasperem a Emmettem vyjeli na lov pro Williama.